Do stavení, kde se za 2. světové války střetli nacisti s ruskými vojáky či v náhonu Černovického potoka měl strašit vodník, se po letech chátrání vrátil pracovní ruch. „Začalo to úplně náhodou, můj kamarád mi řekl o tomto romantickém místě a zeptal se, jestli bych ho nekoupil,“ přiblížil Petr Polák, rodák z blízkého Veselí nad Lužnicí.

GENIUS LOCI

Osobně inklinuje ke starým věcem a nechtěl se smířit s myšlenkou, že by dům s několika stoletími vlastních příběhů srovnal se zemí buldozer. Správa železnic podle jeho slov totiž navrhovala objekt vykoupit a před výstavbou koridoru nejspíše zbourat. „Z toho místa jsem cítil takové to kouzlo nebo ducha a viděl jsem, že by stálo za to ho zachránit,“ upřesnil, proč ho mlýn okouzlil a rozhodl se jej zrekonstruovat.

Na Černovickém potoce kdysi klapalo mlýnské kolo, sedláci z okolí si sem jezdili mlít mouku a třeba i pohovořit do malého zájezdního hostince. „Pro mě je to dost výzva či možná trochu altruismu, chtěl bych objekt zachovat pro další generace, i když rekonstrukce ještě bude velmi náročná,“ zhodnotil Petr Polák, který se snaží o postupnou sanaci.

HLUK NEHROZÍ

Kamenná budova má dle jeho komentáře také výborné protihlukové vlastnosti. „Vedle je dálnice z druhé strany bude za pár let železnice a vevnitř díky tlustým stěnám není slyšet prakticky žádný hluk,“ vysvětlil, že navíc projekt nové trati počítá i s protihlukovou stěnou.

Místní obyvatelé i stavaři ho v jeho činnosti velmi podporují. „Dovolím si, říci, že nám okolí fandí a drží palce, aby se oprava povedla. Též je milé vidět zájem profesionálů ze stavby koridoru,“ popisuje soudržnost. To platí dle jeho slov i pro vztah s původními vlastníky, kteří do mlýna stále jezdí.

KAVÁRNA I MUZEUM

V budoucnu by rád toto stavení otevřel také lidem. „V devadesátých letech, když tu nebyla ani dálnice, tak to bylo úplně bohem zapomenuté místo,“ zmínil Petr Polák. V současné době jsou nahrubo hotové omítky, ve výrobě jsou nová dubová okna. „Strávil jsem tu léto jako přidavač a pomocník, hlavní slovo má však můj otec a jeho stavařské dovednosti,“ sdělil se s úsměvem.

Nápis vytesaný v dubovém trámu ve mlýnici skrývá letopočet 1882, to byl zřejmě mlýn obnoven a uveden znovu do provozu. V kuchyni také dříve bývala pec, kterou chce nový vlastník podle vzpomínek původní majitelky Jaroslavy Mackové znovu postavit. K objektu patří i zahrádka a malý sklípek.

Obdivuje práci tehdejších stavařů, v jednoduchosti je podle něj krása. „Snažím se zachovat maximum původního, některé trámy jsme vyměnili, některé dali nové. Nejhorší byla mlýnice, která měla propadlou střechu,“ dodal, že ho okouzlily i kamenné zdi kolem objektu.

Dalším záměrem Petra Poláka je také opravit náhon, vrátit zpět koryto a postavit repliku původního mlýnského kola. „Vím, že to budu opravovat asi celý život, ale řekl jsem si, že sem každý rok několik desítek tisíc investuji, abych zachoval práci našich předků,“ vysvětlil, že jeho cílem je zachránit, co se dá s co největší autenticitou. „Co bude dál úplně nevím, možná za dvacet let zde bude kavárna a muzeum,“ uzavřel Petr Polák.