V Táboře se strhla obrovská vlna solidarity. Sbírku potřebného materiálu během víkendu na Měšické ulici zorganizovali dobrovolníci v čele s Vasylem Yurkivem a Michaelem Levkem, s překlady jim pomáhá 32letý David Snášel, který má za ženu Ukrajinku. Velkou zásilku teplého oblečení, trvanlivých potravin či léků vyslali na slovenskou hranici.

Demonstrace na podporu Ukrajiny na českobudějovickém náměstí 27. února 2022.
OBRAZEM: Budějovice se znovu na náměstí postavily za Ukrajinu

První charitativní pomoc vyrazila podle Vasyla v neděli 27. února večer. „Není to moje první zkušenost, organizoval jsem  sbírku už v roce 2014, když se válčilo na Krymu. Teď, když začala válka na Ukrajině, jsme se rozhodli s manželkou znovu pomáhat,“ vysvětlil Yurkiv.

Změna místa sbírky

Přímo na Ukrajině mají z té doby kontakty a vědí tak, na koho se obrátit. „Pomoc je koordinovaná, dostane se k potřebným. V neděli jsme v Měšické ulici sběr ukončili, od pondělí budeme pokračovat v Čekanicích U Kovárny, na ulici Pionýrů jedna,“ upozornil. Tam získali větší skladovací prostory, kde mohou kompletovat a připravovat dodávky. Veřejnost sem může věci nosit denně od 8 do 18 hodin.

Jméno vesnice napsané na ceduli umístěné na severním okraji malebné Koločavy.
Jihočeši pomáhají lidem z Koločavy. Ženy s dětmi už dorazily na Hlubokou

Lidé mohou přinést prakticky cokoliv, před samotnou cestou se vše roztřídí a připravuje podle specifických požadavků. „Hodí se teplé oblečení, deky, karimatky, trvanlivé potraviny, pleny, léky. Kromě materiální pomoci je možné přispět i finančně. Pro tento účel začne v týdnu fungovat transparentní účet,“ doplnil Michael Levko.

Bojí se diverzantů

Cestu mají zajetou a naplánovanou, trvá kolem osm hodin čisté jízdy. „Už jsme přivezli i Ukrajince, ale nechceme prozrazovat konkrétní trasu, protože na různých místech jsou diverzanti. Víme, odkud se Ukrajinci přesouvají na západ, máme telefonické spojení na koordinátory pomoci,“ dodal s tím, že mají obavy z případné škodné.

Za Ukrajinu se postavili také Jihočeši. Zemi podpořili ve středu 23. února od 18 hodin na českobudějovickém náměstí.
Kraj i Budějovice připravují pomoc Ukrajině. Na jih Čech už z války míří lidé

„To je jako s koronavirem, který je všude. I Rusové jsou všude,“ podotkl Yurkiv, proč si nepřejí konkrétní informaci zveřejnit.

Vasyl v Čechách žije přes dvacet let, Michael téměř třicet. „Na Ukrajině máme stále příbuzné, chtěli jsme jim zajistit autobus, ale nechtějí sem. Říkají, že budou raději bránit vlast,“ popsali.

„Pocházím z města Kaluš v Ivanofrankivské oblasti, to se nachází nedaleko místa, kde ostřelovali letiště. V sobotu zde houkaly sirény a přelétávala letadla. Jsou tam velké chemické fabriky, máme strach, aby nám to tam Rusové  nerozstříleli,“ vysvětlil Vasyl.

Solidarita je těší

Prožívají toho opravdu dost. A váží si každé pomoci. „Solidarita je opravu veliká, jsme hodně překvapení. Pomáhají všichni, čeští politici, obyčejní lidé. Telefon se mi dneska ještě nezastavil, pořád mi někdo volá a píše, nabízejí také zázemí včetně ubytování pro uprchlíky,“ informoval.

Před ruskou invazí dodával strakonický pivovar (na snímku) na Ukrajinu pravidelně pivo po zhruba tisíci hektolitrech. Teď všechny obchody stojí. Ilustrační foto.
Jihočeské firmy, které vyvážejí do Ruska, se obávají dopadů války

Kromě dopravy, kterou zajišťují další dobrovolníci, se přípravám věnuje mladý Táborák David Snášel se ženou. „S manželkou jsme si vzali na starosti třídění léků, dáváme tomu nějakou formu a alespoň krátké popisky, aby Ukrajinci pochopili, jakým způsobem je mohou použít,“ uvedl s tím, že jde o částečný překlad.

Přidávají popisky v azbuce

„Třídíme antibiotika, antihistaminika, přikládáme k nim banální návody v azbuce,“ upřesnil. Jeho manželka má na Ukrajině rodinu. „Má prarodiče na západní Ukrajině, v Teresvě, kousek od rumunských hranic, tam je zatím relativně klid a nemyslím, že by to místo mělo pro Rusko taktický význam,“ řekl.

Prachatická nemocnice. Ilustrační foto.
Zaměstnanci z Ukrajiny zatím z jižních Čech neodjíždějí

Podle jeho slov vnímají příbuzní nastalou situaci poměrně odevzdaně. „Zažili si za svůj život hodně, jsou to staří lidé, strach nemají. Spíš to berou odevzdaně. Samozřejmě je to nepříjemné, ale také záleží na tom, jak dalece se jim dostává informací. Nemají sociální sítě, dívají se na televizi, ale nemám přehled, kolik se tam toho vysílá,“ naznačil David Snášel.

Více informací najdete na webu: pomocukrajinetabor.cz. V současnosti dobrovolníci shánějí helmy a neprůstřelné vesty.