Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).


Čís. nové 5, staré 240, josefinské 214: ve drevně
Při pivovaru byly některé vedlejší budovy obytné i hospodářské. Tak připomíná se tu r. 1789 panská bečvárna, v níž panský bednář v deputátu zůstaval, o jedné světnici, kuchyni a komoře. Roční činže z tohoto bytu odhadnuta na 6 zl.
Panský bečvář Vít Kolovrátník s manž. Dorotou měl r. 1651 domek č. 227 n. Roku 1706 připomíná se panský bečvář Bartoloměj Kostroun s manželkou Lidmilou a syny Matějem, Lukášem a Vojtěchem. Měl domek č. 227 n. Z popisu panských budov z r. 1832 dovídáme se toto: Na zdi pivovarské drevny přistavena je kolna bednářova, ze dřeva roubená, šindelem krytá, 8 ½ sáhu dlouhá a 6 sáhů široká, u ní je obydlí bednářovo měřící 6 ½ sáhu délky, 5 ½ sáhu šířky, z kamene na hlínu stavené, které obsahuje: síň, komoru s krajinkovým stropem, klenutou kuchyni s hliněnou podlahou, světnici se stropem z trámů a prkennou podlahou, vše kryto taškami.
V témže popisu je též zmínka o obydlí hospodářského pojezdného, které přiléhalo k bytu bednářovu, bylo celé z trámů roubeno a taškami kryto, délka jeho byla 6 sáhů a šířka 2 ½ sáhu, byla v něm síň, malá klenutá kuchyně s krbem, světnice a komora s prkennou podlahou. Vedle byla ze dřeva roubená malá drůbežárna šindelem krytá, dále při zdi ovčína byla tu kolna na nářadí stojící na dřevěných sloupech a prkny zapeřená o délce 23 sáhů a šířce 2 ½ sáhu se 4 vchody.

Bednář a tesař

Nynější stavení č. 5 obýval v letech padesátých minulého století bednář a tesař. R. 1837 bydlil zde panský tesařský mistr Frant. Holub s manželkou Marií, syny Františkem, Karlem, dcerami Marií, Eleonorou, Annou, Petronilou a Josefou.
Roku 1846 koupil si domek za městem v Bukovské ulici. Jeho dcera provdala se za tesaře Hradila. Po něm nastoupil místo Jan Přibyl, mistr zednický a tesařský, který vystavil tři domy, které opět prodal mimo jeden na táborské silnici, kde měl pak dílnu strojnickou jeho syn, jenž dům převzal.

Cvičili tu hasiči

V té době bydlil v domku také čeledín Václav Slabý. Po Přibylovi přišel tesařský mistr Jelínek, ale nebyl zde dlouho. Po jeho odchodu nebydlil zde již žádný mistr tesařský a nastěhovali se sem deputátníci panští, pak šafář Šťástka. Na rozsáhlém prostranství „panské drevny“ složeny bývaly hranice palivového dříví, stavební materiál, fošny, klády, šindel, prkna a dřevěné roury vodovodní.
Když r. 1875 založen byl ve Vožici hasičský sbor, míval v drevně cvičení a postavena byla tu za tím účelem dvoupatrová věž ze silných trámů.

Čís. nové 6, staré 7, josefinské 7.: bývalý ovčín
Vedle jiných hospodářských budov panských byl zajisté již v dávných dobách také ovčín. Z těch dob se nám však zpráv nedostává. Ve smlouvě o prodeji panství Baltazarovi Marradasovi r. 1628 psáno je též o ovčínech: ve Vožici, na Šemberce a v Novém Dvoře.
Roku 1650 byl tu ovčácký mistr Jan Krecht s manželkou Annou, jimž narodil se r. 1653 syn Václav. Jako pacholci (pomocníci) ovčáčtí jmenují se v těch letech Jan a Jakub.
R. 1690 připomíná se Václav Blábolil „Lammelknecht“ (jehnětník) ovčína vožického. Ještě r. 1838 byl v Chýnově ovčácký mistr Blábolil.

Zabíjely neštovice

Dle popisu panství z r. 1697 bylo na panství 5 ovčínů, v kterých chovalo se 1500 matek a 1500 jalového. V tom roce však – protože v roce 1696 neštovicemi a jinými nemocemi mnoho ovcí uhynulo – bylo všeho pouze 1606 kusů.
Z toho roku máme zprávu, že Václav Dudil dostal pole od vrchnosti, že na jeho sadu u jeho domku lámali kámen ku stavbě ovčína. Původní ovčín byl patrně dřevěný a potom teprve vystaven zděný.

Leta Páně 1700 dne 4. novembris jest projednán ovčín J. V. Hr. Mti. pana Hrab. z Khünburgku Mladovožický Říhovi Matoušíkovi, mistru polnímu, do roka pořád zběhlého na ten a takový způsob, aby předně Pána Boha se bál, též také čeládku k tomu vedl, ve všem věrný a bedlivý byl, užitku panského snažně vyhledával a se dobře choval, dálemi povinen bude se dobrými a jistými pacholky s čistotným dobytkem zaopatřiti, žádného podvodu obmyslně, obzvláště s jehňaty se nedopouštěti, aniž čeledi dáti činiti a přehlížeti. A když který kus dobytka ovčího padne, tehdy ten ihned dříve než by ho měl vytáhnouti, vykázati, též také kdyby co mělo v kterým dvoře padnouti, to časně vzíti a na místa, kde by myslivci na velký luder (vnadidlo) dělati chtěli, vytáhnouti dáti, kůže náležitě sušiti a je tu, kdež vykázáno bude, odváděti, dobytka ovčího cizího do ovčína nepřijímati a nic bez ohlášení milost. vrchnosti takový prodávati, tím méněji čeládce dáti činiti, letního pak času tu, kdež vykázáno bude, s dobytkem náležitě pole vystávati, lísky polní též domácí sám sobě dělati, dříví k pálení co potřebuje, má dovolení v lesích panských, což ležité jest, sekati a ne takové, které by se k jinší potřebě hodilo. Psy, které pro opatření dobytka chová, má jeden každý obyčejně klát (tehdejší ovčáčtí psi měli v sobě ještě dosti vlčí krve, a proto musili nositi kláty, nebo klepce jest dřevce, které jim visely u krku překážejíce v běhu. Má-li pes klepec, srnku nechytí, bez klepce lapí ji snadno) na krku přivěšený míti, by v lesích škody na zvěři dělati a honiti nemohli. A poněvadž on, mistr, sedmý díl k užitku užívati má, také svým vlastním dobytkem 7 kus dosadil, tak bude povinen sedmý díl soli dáti důchodu každé 4 neděle na 100 kusů starého 12 žejdlíků a na 100 kusů mladého 6 žejdlíků se pasiruje.

A tak když se dobře a věrně chovati bude, jakožto na mistra polního náleží, obilní služby na vychování sebe, též pacholků ročně dostane, totiž: pšenice 1 str., 2 věrt., žita 18 str., ječmena 1 str., 2 věrt., hrachu 1 str. 2 věrt., vovsa 5 str. Item má dovolení 2 koně, 2 krávy, 1 svini a 5 prasat odsadních, též drůbeže co slušného chovati, item pacholkům se pasiruje k chování ovčího dobytka totiž: Mäster-knechtu (krmič) bahnic 30, jalového 20 kusů, Lämmer – knechtu bahnic 25, jalového 10 kusů. Dálejíc má on polní mistr též podobně v opatrování svém míti novodvorský ovčín, v kterémžto se jalový dobytek vychovává a tam častěji dohlížeti, by se škoda žádná nestala. Pro lepší vychování jemu mistru se ještě pod 4 str. pole zanechává a také co na službu od obilí vezme, má se do té cedule poznamenati.


Richard Hrdlička