Sjednocením velikosti sudů snahy konšelů o pořádek neskončily. Do čeho že naléváte hostům pivo, paní šenkýřky? Ukažte svoje korbele a džbánky. Ale fuj!

Odteď už žádné malé dřevěné korbele. Je v tom zašlá špína, zahnívá to. Pít ze dřeva se zakazuje, hoďte to do ohně. Bude se pít z plechu, ten se dobře umývá. Urychleně si pořídíte plechové korbele pěkně podle pražské míry. A teď ukažte džbánky. Dobře, povolují se, ale budou mít všechny správnou míru – půlpintu.

Čekat, čekat

Hrnčíři hned dostali pokyn, jak správně velké džbánky mají na svých kruzích vytáčet. Sousedé, kteří si vařili pivo, však žádnou radost neměli. Představitelé města totiž v srpnu 1686 vydali další nařízení, jímž pozměnili dosavadní pořadník sousedských várek. „Páni radní a páni starší obecní mají napřed pořáde svý várky užiti, a při každém radním pánu jeden ze starších sousedů vařiti má a potom bez interrupce (přerušení) ordung svůj průchod má míti."

Jinými slovy: páni, tedy ti ještě větší páni než páni sousedé měšťané, budou svoje pivo vařit přednostně. A zatímco dřív, když se vařilo ve čtyřech sousedech najednou, připadalo na každého účastníka čtvrt varu, tentokrát si velcí páni přidávají ještě půl varu. Dříve si vymiňovali jen čtvrtku navíc. Takže z celkového varu zbyde na sousedy jen čtvrt čili může se varu s takovým pánem účastnit už jen jeden soused. A takzvaní páni starší, kteří dřív oproti sousedům žádné privilegium neměli, nyní mají právo vařit o čtvrt varu víc, tedy půl varu. A až se dostane na ty ostatní, tak se na ně dostane. Prostě vážení sousedé, doteď jste na možnost vařit čekali skoro rok a teď budete čekat ještě déle.

Jé, to bylo mezi sousedy reptání. Leč pouze do přípustné hranice. Všichni si pořád pamatovali, jak skončil soused Pošíval, anž reptal přespříliš a jiné k rebelii burcoval.

Ohnivá sobota

V té chvíli se však na radní rozhněval sám svatý Václav, patron pivovarníků, kterého jim za ochránce určil Karel IV.
Patron dal svému hněvu průchod v sobotu 14. září 1686. Pan farář toho dne slavil s věrnými v křesťanské víře Povýšení svatého Kříže. Zato nevěrné ve věcech pivovarnických stihl trest. Táborský hrad hoří! A v něm pivovar! Plameny spolykaly čtyři sta strichů obilí, shořely všechny půdy, tehdy se říkalo štoky, a k tomu šatlava a katovna.

Než se táborský pivovar opraví, bude to trvat. Naštěstí v tom neštěstí je v provozu pivovar v Hejlově. Právě tam se vaří obecní pivo, zatímco táborský pivovar sloužil ke kontribučním várkám. Sousedům tedy konšelé dovolují vařit jejich pivo v Hejlově. Jelikož ale kontribuční pivo má přednost, měšťané na své vary budou čekat zase dlouho. Alespoň jim tedy konšelé slevují patnáct krejcarů z poplatku za každý sud.

To jim ovšem nijak nezvedlo náladu, jakmile se v říjnu 1687 dozvěděli, jak vypadá nový pořadník várek. Páni do něj kromě svých výsad nařídili ještě, „aby při pánech radních některé vdovy zasloužilé, jež na tu pořádku (tedy podle dřívějších pořadníků) nevařily, připuštěny byly."

Sládek v nemilosti

Každopádně když se proti vrchnosti zvedá reptání „lepších" lidí, je vhodné vykonat něco, co vypadá jako spravedlivý čin, aby všichni viděli, že právě v náročných dobách dělají mocipáni pořádek padni komu padni.

První na ráně v pivovaře je sládek. Po Pražanu Přesličkovi sládkuje od svatého Jakuba roku 1685 Martin Veselý.
„Sládek má lepší piva vařiti, nechce-li veřtat ztratiti," rozkazují konšelé Veselému a pak mu to opakují při každé příležitosti až do omrzení. A jdou i po písaři. Obroční písař je podezřelý, že upřímně do účetnictví nedoložil správné počty obilí, jež předchozího roku shořelo v hradě.

Josef Musil