Nachází na jihu města v mírném kopci ve směru na Košice. Je lemován hned několika rybníky Strkovským, Košickým, Koberným a rybníkem Hejtman, na kterém se nachází ostrůvek Markéta. Ten patří mezi přírodní památky táborského okresu a to především díky svému lesnímu porostu a velkému množství ptačích obyvatel.
Do Strkova vás odvezou autobusy MHD číslo 13 a 50. O prázdninách spoj není tak častý a autobusy sem jezdí ve zhruba hodinových až dvouhodinových

intervalech, mimo prázdniny je však frekvence spojení častější a autobus jezdí přibližně každou hodinu.
První čeho si všimnete, když vystoupíte na zastávce na Strkově je restaurace u Machoňů.

„Ze Strkova sice nejsem, ale pracuji tady s přestávkami už padesát let. Tuhle restauraci měli dříve moji rodiče, teď ji máme napůl s bratrem,“ začíná své vyprávění o vyhlášené restauraci číšník Jiří Machoň. Strkovská restaurace je známá především svými obřími řízky.

„Je fakt, že je určitá část lidí, která k nám jezdí vyloženě kvůli řízkům. Strkovské řízky jsou oblíbené a lidé se sem na ně rádi vrací,“ vysvětluje Machoň. Podle jeho slov do restaurace na obědy lidé spíše dojíždí, než že by sem chodili na jídlo místní. „Strkovská klientela už patří mezi tu starší, takže ti sem na oběd nechodí. Spíše sem dojíždí přespolní jedlíci,“ objasňuje Jiří Machoň. „Naše polední menu je postavené především na hotovkách, takže mimo řízků vaříme moravské vrabce, svíčkovou, pečenou kachnu a podobně,“ dodává Machoň.

Podobně jako v Klokotech, i zde trápí místní stav silnic. Nejhůře je na tom podle rodiny Bartoňových ulice Bydžovská. „Je to nejpoužívanější ulice a je skutečně v dezolátním stavu, samá díra a výmol,“ schodují se. „Také by se město mohlo více starat o trávník, který máme za domem. Sečou to tu pomalu jednou ročně. Ta vysoká tráva, to je uplný ráj pro klíšťata a slimáky. A to všechno jde pak na zahrádku k nám,“ dodává Bartoňová.

Bartoňovým také vadí neesteticky vyřešené nové stavby na louce. „Na úplné rovině nám tady vedle rodinných domků postavili obrovské patrové domy. Jednak se sem ty baráky nehodí a jednak nám vadí, že nám vidí přímo do oken, kdo tohle mohl navrhnout netuším,“ stěžuje si Bartoň.

Strkov láká na příjemné procházky po okolí. Projít se můžete k nedalekému zámečku. Odtud pak lze pokračovat kolem rybníků, do lesa a zkrátka si užít naplno klid a krásu místní přírody. A to i díky blízkému rybníku Hejtman, ve kterém je možné se i vykoupat.

„Na Strkově bydlím sice krátce, ale moc se mi líbí právě možnost procházek. Mám malou dcerku, takže na procházky chodíme celkem často,“ libuje si Pavla Šustrová.

Tolik tedy ze Strkova, naší další konečnou zastávkou budou Čelkovice.

Po stopách strkovské tvrze
Přímo na konečné se nachází bílý altánek, který v současné době slouží cestujícím jako zastávka. Altán zde ale není odjakživa. Co tu bývalo dříve, jsme se pokusili vypátrat. Ptali jsme se místních, přespolních, i starosty a archeologa táborského muzea. Zjistili jsme následující informace.
Jiří Machoň, který na Strkově sice nežije, ale pracuje zde už téměř padesát let nám k minulosti tajemného místa řekl: „ Dřív se tomu říkalo U Svatého Jána. Bývaly tam tři kamenné sochy a také dost velký nepořádek, nikdo se o to nestaral. Spíš to bylo takové hnízdo potkanů. Ti se tam zdržovali asi také proto, že na místně dnešního ELKa bývalo JZD a chovali se tu krocani. Takže tady měli potkani dostatek potravy,“ vzpomíná Jiří Machoň. „Po revoluci se ale sochy zbouraly a na jejich místo se postavil altán, který dnes slouží jako zastávka,“ dodává.
Na minulost altánku jsme se optali i plánského starosty Jiřího Šimečka
„Bohužel, žiji tady sice sedmnáct let, ale tuhle otázku vám nezodpovím,“ konstatuje starosta a odkazuje nás na plánské domorodce, kteří by mohli znát bližší informace.
Od stavebního technika Václava Meleny se dozvídáme podobné informace jako od čísníka Jiřího Machoně. „Ano skutečně se tomu říkalo U Svatého Jána, proč ale zrovna takto, to netuším, jelikož tam žádný svatý nebyl. Sochy tam ale skutečně stály a také prázdné podstavce bez soch. Myslím, že to bylo někdy před revolucí, pak se zbouraly a postavil se tam altán,“ vzpomíná Melena.
Abychom si skutečně ověřili historii strkovského altánu, obrátili jsme se na archeologa Husitského muza v Táboře, Františka Jandu. „Na tomto místě dříve bývala středověká tvrz. Tato informace se nám dochovala díky řídícímu Josefu Švehlovi, který byl mimo jiné i amatérským archeologem. Tento muž na místě dnešního altánku začátkem dvacátého století prováděl vykopávky a objevil zde pozůstatky kamenného zdiva. Švehla zjistil, že se jedná o tvrz obdélníkového tvaru, pocházející pravděpodobně ze 14.století. Tvrz patřila pánům ze Strkova,“ objasňuje František Janda.
Ve 14.století zde tedy byla středověká tvrz a pravděpodobně někdy během dvacátáho století vyrostly na Strkově kamenné sochy, které byly po revoluci zničeny.
Dnes už po kamenném stavení a sochách není ani památka, jak ale Deníku potvrdil archeolog husitského muzea, František Janda, kdyby se zde začalo kopat, jistě by se ještě nějaké pozůstatky našly.

MICHALA NOVÁČKOVÁ