Kdy a jak vlastně vznikl nápad uspořádat festival hraček v Táboře?

PB: Loni na jaře mě napadlo uspořádat jarmark hraček ve stylu designových trhů pro dospělé. V té době jsem měla dvě malé děti a bylo mi jasné, že akci nemohu uskutečnit sama. Nalákala jsem k sobě Báru a začalo společné přemýšlení, jak nápad rozvinout. Podaly jsme žádost na město, a když malou částí jarmark podpořilo, došlo nám, že akci musíme vdechnout život. Z jarmarku vznikl festival, který zahrnuje nejen prodejní část Toybition, ale i doprovodný program Toyfest. Koncept jsme vymýšlely tak, aby byl hravý, neokoukaný a přátelský pro děti i rodiče. Pečlivě jsme vybíraly prodejce, aby jejich hračky splňovaly nejen kritérium materiálu, ale i estetickou stránku. Minulý rok se festival povedl, takže máme před sebou těžší úkol: obhájit.

Co návštěvníkům nabídnete?

PB: Festival po celé Střelnici. U hlavního vchodu bude prostor Dobré školky, která po celý den zajistí hlídání dětí. V malém sále začne v 11 hodin Toyfest, velký zaplní prodejci, tvořivé dílny, herní koutek a jiné herní zastávky. Vše potrvá do 18 hodin. Část programovou Toyfest vymýšlíme tak, abychom podpořily lokální spolky a zároveň přivezly do Tábora něco jiného. Letos celý program zahájí pražské divadlo Ústav úžasu, na které stojí za to přijít. Odpoledne začne hravě s dětským divadélkem Tralalou a sérii divadel zakončí loutkové představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký táborského divadla Dokola. Na závěr tradičně promítáme Ozvěny Anifilmu, pásmo filmů pro děti.

Jaké budou hračky?

PB: Netradičních a stylových hraček bude hodně, za sebe mám letos spadeno na houpací prkno či drumben, oba tvůrci vymysleli úplně originální objekt, který funguje trochu jako nábytek, trochu jako hračka. Potom mám osobně ráda vystřihovánky Pepe či dřevěná auta, traktory a vlaky od chráněné dílny V Růžovém sadu, z látkových hraček jsou moji oblíbení Břichopas toys.

Předpokládám, že hračky typu Spiderman nebo transformers na festu lidi nenajdou.

PB: Nevím, co je Spiderman a transformers, ale tuším, kam míříte. Zdá se mi, že stejně jako sebe zavalujeme chytrými telefony, dětem kupujeme chytré hračky: opakují slova, svítí, hrají, jezdí. Je to zbytečné a dětem krademe jejich vlastní fantazii. Čím míň je hračka konkrétní, tím víc her umožňuje. Klacek je hned mečem, hned pistolí, vzápětí holí nebo lodí. Jiná stránka věci je, z čeho jsou hračky vyrobeny a jak vypadají. Dřevěné, papírové, látkové či plstěné hračky s osobitou estetikou sice mohou v konkurenci s plastovými křiklavými a blikajícími předměty působit méně atraktivně, ale je to přeci na nás dospělých, jaký svět hraček svým dětem ukážeme. Myslím, že všichni návštěvníci budou překvapeni, jak bohatá je nabídka kvalitních hraček od waldorfských, přes puzzle, šité hračky až k montessory hrám i pomůckám.

Slibujete, že lidé zažijí něco nového. Co to bude?

PB: To je ta poslední esence, kterou do věci vkládáme. Pouze prodejní veletrh by nás nebavil, hledat hračky a jejich výrobce či prodejce je zajímavé a ten adrenalin, zda ti dobří budou chtít do Tábora přijet, mě osobně na festivalu baví. Baví nás také vybírat divadla a tvořit program, ale postupně se ukazuje, že to nejzábavnější je vymýšlet celý prostor tak, aby byl inspirativní, hravý i zajímavý. Pro každé dítě připravujeme hrací kartu, se kterou bude plnit jednoduché netradiční úkoly, hrací koutek má ambici vystoupit z běžné představy o hracích koutcích. Rádi bychom z festivalu vytvořily den, který vystoupí z šedi listopadových dnů a všichni zažijí něco hezkého.

S čím jste si nejraději hrály?

PB: Někdy mám pocit, že jsem se celé dětství houpala na houpačce, seděla na písku nebo u babičky na rezavém klepadle. Tam probíhala naše malá dramata. Mončičák byl hit, ale pochybuju, že jsem si s nim ve skutečnosti hrála. Asi jako každá holka jsem toužila po bárbíně, tu jsem ale okamžitě ostříhala na ježka a pak už vedlo asi lego, to mě baví dodnes.

BR: Já jsem dost často visela hlavou dolů na kruzích zavěšených na stromě, hrála jsem s dětmi z ulice vybíjenou, polívka se vaří, maso na talíři a podobné. Jezdili jsme se koupat k rybníku, kde na nedalekém kopci probíhaly neustále závody na našich kolech Pionýrech, stavěli jsme bunkry a dělali různé další věci, které není dnes až tak lehké zažít. Mojí nejoblíbenější hračkou bylo brečící miminko Petra, bavilo mne starat se o ni přesně tak, jako se starají mamky o miminka.

Čím nejvíce potěšíte své ratolesti? A mají se dostávat dárky jen k Vánocům a k narozeninám?

PB: Můj syn si teď přeje zbraň, ta by ho potěšila, ale já mu ji odmítám pořídit, tak si ji dělá z klacků. Jinak ale stále řeší mašinky, takže kam šlápnu, všude nějaká kolej. Starší dcera uvízla ve světe princezen, takže s ní je to snadné. Ta nejmladší si vystačí s rabováním naší kuchyně nebo knihovny. S těmi dárky nevím, nějak striktně se ničeho nedržím, nechávám to přirozeně, lidé by si měli dávat dárky přiměřeně a spontánně, takže i během roku se najde možnost koupit dětem hračku.

BR: Naše nejmenší dcera si nejraději hraje s předměty denní potřeby jako jsou hřebeny, kartáčky, lžičky nebo plastové uzávěry na sáčky. Třídí je podle barev, rozděluje do misek, hraje s nimi divadlo, vede dlouhé rozhovory. K Vánocům si přeje dvě kačenky. Ve výběru dárků ani v čase, kdy obdarovat, nedodržuji striktní hranice, mám to stejně jako Petra.

A na závěr: nosí k vám hračky pod stromeček Ježíšek, Santa nebo někdo jiný?

PB: No, každá rodina to má po svém, já osobně si každý rok říkám, že ten někdo by to měl přestat přehánět, mám fóbii z hromad pod stromečkem. Až loni to u nás bylo vyslyšeno a ráda bych udržela lehký tón Vánoc i v dalších letech. Jo, a když ten někdo nakupuje na Hračkárně, jsou chvíle pod stromečkem bez zbytečného zděšení.

BR: Máme dvě velké děti 18 a 15 let a tříletou holčičku. Po několika letech, kdy byl Ježíšek odtajněn, musím říct, že se ráda zase teď vracím do vánoční atmosféry, jejíž nedílnou součástí Ježíšek je.

Autor: David Peltán