Volili mezi Táborem a sousední, jen o pár kilometrů bližší Jistebnicí. Dali přednost Jistebnici, proto pětiletý Adam dojíždí do školky z Vlásenice, v níž společně s rodiči žije, jen do tři kilometrů vzdálené spádové obce.

Ani pohodlný život v městském bytě Jindřišku Lhotkovou nezlákal. Po deseti letech dala vale Táboru a vrátila se zpět do Vlásenice. Měla možnost si to vyzkoušet, stejně nakonec společně s manželem trávili víkendy u rodičů a léto v rušném městě si v budoucnu raději nepředstavovala.
„S manželem jsme si vedle rodičů postavili domek. Dva měsíce po nastěhování se nám narodil Adam a jsem ráda, že bydlíme tady. Nemusím mít o syna takové obavy, jaké bych měla ve městě. Máme blízko k přírodě, může být venku,“ zdůvodnila spokojenost s volbou vrátit se zpět na vesnici mladá maminka.

Město i Jistebnice na dosah, tak si vybírali, kam se synem do školky. Z původního plánu vozit syna do Tábora sešlo. A jak říká Adamova maminka, školka je taková rodinná a naprosto vyhovuje.

Vybavení základní školy, které dříve bylo oproti těm městským pozadu, se hodně změnilo k lepšímu a dosahuje dobré úrovně. Učit tam jezdí i učitelé z Tábora. Navíc ona sama do Jistebnice chodila taky a učitele zná. Pouze v případě, když se syn v blízké budoucnosti rozhodne věnovat se intenzivněji například sportu, pravidelné dojíždění do Tábora je nemine.
Ještě teď Adama vozí do školky mamka denně. Ale do školy už bude jezdit sám.
„Dopravní obslužnost je více než dobrá. Autobusy tady nejezdí jako jinde: jeden spoj ráno, druhý odpoledne,“ zmiňuje ideální spojení s okolím Lhotková.
Bez přinejmenším jednoho auta se však neobejde žádná rodina. Je třeba cestovat za nákupem i lékařem. Obchod v obci byl, ale nevydržel. Ke svým lékařům lidé jezdí do Jistebnice i do Tábora. Kam ale musí téměř všichni dojíždět, je zaměstnání. Pouze místní zemědělec pan Bastl, který hospodaří ve velkém, zaměstnává několik lidí.

„A kulturně ve Vlásenici opravdu nestrádáme. Různé akce pořádají hasiči. Vedle bývalého obchůdku je hospůdka se sálem, takže za zábavou je kam chodit. A kdo chce městskou kulturu, má to autem kousek,“ chválí si Lhotková a jedním dechem dodává, že Vlásenice se stává dokonce cílem zájezdů.
„Roste u nás památný a vyhlášený strom. Stará lípa, za níž nám sem jezdí organizované zájezdy,“ chlubí se mladá maminka a obratem vypráví o její historii.

Vyznavači zimních sportů mají na dosah lyžařský vlek v nedaleké Hůrce a o něco vzdálenější vyhlášený Monínec. Kdo chce pokořit bílé pláně, může se vydat do běžkařských stop v okolí.

Místním tenistům je k dispozici tenisový kurt na kraji obce. Vyrostl před více než dvaceti lety pod rukama místních, kteří ho postavili při brigádách, za technické pomoci družstva a za přispění obecních peněz.
„Ale využíváme ho jen my, staří páni. Mladí bohužel nemají tolik času. Ti dělají od rána do večera, což na nich opravdu obdivuji. To za nás nebylo. I když jsem někdy dělali v zemědělství do půlnoci, jindy jsme ten čas měli a více jsme se setkávali,“ zavzpomínal Jaroslav Kadoch, bydlící na kraji obce u rybníka, jehož prostranství, byť je obecní, s manželkou už roky společně udržují. Přece nebudou mít před vraty a okny zarostlou džungli.

Je vůbec něco, co může občanům scházet,byťto na první pohled vůbec nevypadá? Přece jen se něco našlo. Absence vodovodu.
„I když myslím, že se o nás Jistebnice stará dobře, chybí tady vodovod.Třebaže máme všichni funkční studně, byl by třeba. Ale co vím, tak by se snad budovat měl,“ zmiňuje neviditelnou bolístku obce Jan Nováková, která se odpoledne věnovala zazimování zahrádky.
S potřebou stavby pro třiapadesát čísel popisných souhlasí i starosta Jistebnice Vladimír Mašek.

„Polovina obce vodu má, druhá polovina je na tom hůře. Vodovod je určitě třeba a Vláseničtí, s nimiž je velice dobrá spolupráce, si ho určitě zaslouží. Nad obcí je dobrý a velký zdroj vody, takže by to mohlo jít samospádem. Každopádně byl dán do územního plánu a bude následovat celkově náročný proces, než se stavba, jejíž samotná realizace tak dlouhá není, uskuteční,“ nastínil plány Mašek. Do plánů patří i vybudování čističky odpadních vod, kterou by mohly využívat i okolní osady.

Zkrátka by v budoucnu neměli přijít ani zájemci o další novou výstavbu. Dosud se staví na soukromých pozemcích. S prostorem pro výstavbu se počítá v návrhu územního plánu.

Historie - První zmínka o osadě Vlásenice (původně Hlásenice) byla nalezena v urbální knize z roku 1614. Jako první majitel byl uváděn pan Bohuslav z Gejšiny- rytíř na Hlásenici. Během několika následujícíh staletí se na Lásenickém dvoře, jez patřil jště s několika dvory pod jistebnické panství, vystřídalo několik majitelů. Roku 1868 kupuje tento statek Otomar Nádherný. Osada Vlásenice leží na hlavní silnici spojující Jistebnici s Táborem. Nedílnou součástí Vlásenice je i část nazývaná Oudiny.
Památný strom - Lípa velkolistá roste na parcele č. 88 v katastrálním území osady Vlásenice. Lípa byla vyhlášena jako chráněný strom rozhodnutím Rady Okresního národního výboru Tábor v roce 1973 a je uvedena v Ústředním seznamu ochrany přírody a krajiny pod číslem 308011. V minulosti byl strom ještě mohutnější, ale vlivem rozlámání koruny došlo ke snížení výšky stromu .Současné větve vyrůstají ze zbytků původních kosterních větví a tvoří již druhotnou korunu. Podle dřívějšího majitele usedlosti se lípa nazývá „Holubova lípa.“ Uvnitř stromu je velká dutina, ve které se dle ústního podání mohl kdysi otočit jalovice. Dutina sloužila v první světové válce jako úkryt obilí. V současné době je strom ošetřen a dutina se začíná pomalu zacelovat a uvnitř se tvoří vzdušné kořeny, které strom zpevňují. Podle lidového podání byl strom zasazen v roce upálení mistra Jana Husa (1415) a podle této pověsti se stromu také někdy říká „Husova lípa.“ Nicméně, i když stáří stromu je velmi vysoké, je nepravděpodobné, že tuto událost strom skutečně pamatuje. Věk se u dutých stromů nenechá určit a velmi nepřesnou jsou v těchto případech i odhady věku, neboť nelze vyloučit, že strom vznikl srůstem několika původních kmenů. Ze stromu byly odebrány vzorky tkáně, strom byl naklonován a sazenice byly opětovně vysazeny na lokalitách v okolí Jistebnice.

Pavlína Macelová