Jednou z prvních investic po roce 1850, na které se dohodli zastupitelé po vzniku samostatné obce Řepeč, bylo pořízení budovy pro vzdělávání místních dětí.

„Dne 9. listopadu 1864 podala obec Řepeč žádost, kteréž bylo po místním vyšetřování dne 9. ledna 1865 vyhověno místodržitelstvím dne 15. října 1867. Budova zakoupena od Jana Vrchoty, koláře v Řepči a přestavěna, načež škola roku 1872 byla otevřena," zachytil počátky školství v Řepči kronikář a učitel do roku 1927 František Brožek.

Do školy koupili rádio za tři tisíce
„Na schůzi roku 1931 promluvil o významu rádia pro školu a veřejnost správce školy. Doporučoval, aby tato moderní pomůcka byla společným úsilím všech spolků zakoupena. Kompletní pomůcka stála 3000 korun." 

Spála zabíjela

Jako první se za katedrou tehdy dětem představil František Klusák, rodák z Borotína. Obecná škola měla jednu třídu a žáci sem docházeli z Kášovic a samot Rybák a Rybárna. Po sedmnácti letech musela být škola ale na krátkou dobu uzavřena, protože obcí se šířila spála, jež brala životy.

„V roce 1889 vypukla nakažlivá a nebezpečná nemoc, spála, která zde velice řádila, že na ni 88 dětí onemocnělo, z nichž 21 dítek jí podlehlo. Nebylo tehdy domu, kde by neležel alespoň jeden nemocný. Za tou příčinou byla i škola zavřena," zachytil František Brožek.
V roce 1894 poté místní škole přistavěli další třídu, kabinet, sklep a toalety, zahrada sloužila pro výuku tělocviku. Ještě téhož roku se začalo vyučovat v obou třídách a jako výpomocný učitel nastoupil František Paclík, po něm František Tanzer, dále Václav Novák, František Kříž, Václav Hrubý a prvním definitivním učitelem na škole školská rada stanovila Jana Mareše v roce 1898.

Už v roce 1930 šla řepečská škola s dobou. Starosta Kozojed prosadil, aby do budovy obec koupila za tři tisíce korun první rádio. Učitelem byl Karel Šourek. I přesto, že instituce slouží dětem již osmapadesát let, v obci žije stále dvanáct lidí, kteří neumí číst a psát.

Kantoři se střídají

Během druhé světové války vyučování v Řepči zůstává beze změn, jen v září roku 1939 je škola opět kvůli nemoci na krátký čas uzavřena. Šest let po válce ji navštěvuje 28 dětí. „Budova školy nevyhovuje po bytové stránce pro ženaté učitele, svádějí boj s potížemi ze všech stran i se zastaralými názory v otázce bytové kultury. Ředitel školy V. Kubů uplatňuje úsilovné splnění oprav školy," popisuje kronikářka Viznerová.

Záhy ale musel ředitel Václav Kubů ze školy odejít. Za jeho působení bylo podle kroniky vyučování zanedbáváno a děti neměly požadované vědomosti. Na škole se vystřídalo několik kantorů, protože se nenašel žádný, který by tady bydlel. Až přišel Jaroslav Vítek, na kterého zavzpomínala místní Věra Nikitinská: „Učitel Vítek byl na nás přísný. Jinak to ani nešlo, protože jsme vymýšleli vylomeniny. Za ně jsme dostávali metrem přes zadek."

Ve dvou budovách základní školy, která fungovala jako devítiletá jednotřídka, vzniká v roce 1972 také mateřinka. Základní a mateřská škola skončily v roce 1980. (Ještě v roce 1977 byly na základce jen čtyři třídy s 22 dětmi, v mateřince jich bylo o pět méně).