Na cestě z Maredova vrchu na dnešní Ústecké předměstí se prolíná období předhusitské s vrcholnou fází husitské revoluce.
Tomáš Štítný ze Štítného, teologický a filozofický myslitel pocházející z nižší jihočeské šlechty, který ve svém literárním díle apeloval na morálku mocných druhé poloviny čtrnáctého století a též propagoval odborné užívání českého jazyka, dnes „sídlí“ v ulici mezi Černými mosty a komunikací Komenského.

Doba husitská

Odtud dále, souběžně s železnicí na České Budějovice, můžeme až do Bydlinského projít ulicí Krále Jiřího. Tohoto kališnického obratného politika a diplomata z rodu pánů z Poděbrad, v roce 1458 zvoleného českým králem, netřeba více představovat.
Z druhé strany závor dojdeme podél tratě Milíčovou ulicí až k začátku hlavní Soběslavské třídy u Černých mostů. Úředník královské kanceláře a později reformní kazatel Jan Milíč z Kroměříže kritizoval zejména zesvětštění církve, úpadek mravů a bohatství světské moci. Při své obhajobě před papežem zemřel v roce 1374 ve francouzském Avignonu.

V návaznosti na Komenského pokračujeme od závor ulicí Rokycanovou. Tento teolog, kněz a politik, od roku 1435 utrakvistický arcibiskup, zastával jako současník Jiřího z Poděbrad heslo o „zlaté střední cestě“, stále polemizoval s táborskými ideology i vznikající Jednotou bratrskou.
Ovšem katolickou církví jako arcibiskup uznán nebyl.

Nyní se nacházíme v lokalitě, kde se již za mládí našich prababiček říkalo V zahrádkách. Plán města z roku 1935 nám zde uvádí Rožmberskou ulici, později pojmenovanou Husinecká, kterou protíná Trocnovská, jdoucí od železničního viaduktu směrem k Soběslavské třídě.

Ústecké předměstí

Sousedící místa byla ještě okolo roku 1920 označována Na Žižkově, přibližně o patnáct let později je zde již zbudováno Ústecké předměstí, a to po obou stranách Soběslavské ulice. Z významných zdejších objektů připomeňme alespoň Družstevní mlékárnu, Společenstevní jatky a Továrnu na automobilové svíčky firmy Bruck. V těchto místech uzavírala město ulice U obecních domů a cesta, která má dnes název Měšická.

Další bouřlivý rozvoj této části Tábora ve výstavbě především obytných domů nastal od šedesátých let. A tak v prostoru mezi Soběslavskou třídou a českobudějovickou tratí postupně vznikly ulice Sezimova a Boženy Němcové. K nim se přidružil bulharský vlastenec Angel Kančev, který v letech 1870 – 1871 studoval na táborské vyšší hospodářské škole a brzy poté zahynul v boji za svobodu svého národa proti turecké nadvládě.

Historické osobnosti doplňuje ulice s názvem Budovatelů. Kdo si však dnes vzpomene, že často dnes zmiňovaná ulice Soběslavská se svého času pyšnila názvem Rudé armády. A ulici Choustnickou, vedoucí od Černých mostů podél železniční tratě na Jihlavu, bychom dnes též hledali těžko.

Stanislav Zita