Projekt šesti umělců z pěti různých koutů světa nazvaný Let me die in my footsteps, představila jedna z organizátorek akce Barbora Paulátová z neziskové organizace Kredance z Českých Budějovic. Ta se rovněž snaží dostat do povědomí veřejnosti současný tanec prostřednictvím tanečních kurzů pro děti i dospělé. „Současný tanec přichází po moderním tanci. Obecně se dá říct, že má velmi blízko k výrazovému a scénickému tanci. Jde o projev, jehož forma není zase tolik důležitá jako například u baletu. Jde hlavně o prožitek," uvedla Barbora Palátová.

Toto pro Táborské možná ještě nevídané představení má na svědomí brazilský choreograf Renan Martins de Oliviera, který v současné době žije a tvoří v Bruselu.

Improvizace?

Jeho choreografie zaujala, neboť tanečníci během padesáti minut čistého času nepředváděli naučené kroky a sestavu, ale jejich projev byl velmi divadelní, zaměřený na výraz. Záměrně vyvolával pocit nepřipravenosti. Tanečníci, pevně přimknutí k sobě, se zas a znovu opouštěli, aby se mohli opět obejmout.

Renan Martins následně na diskuzi po vystoupení vysvětlil, že o improvizaci ale ve skutečnosti nejde. „Představení samozřejmě určitou strukturu má. Ta se opakuje šestnáctkrát pořád dokola v různé kvalitě a z různého úhlu. Ani v jednom z momentů tanečníci nejsou sami, jsou v neustálém kontaktu a musí na sebe reagovat. Aby i v částech bez hudby udrželi rovnováhu, využívají principu tlaku a tahu. Velmi improvizovaná je ale poslední zrychlená část," vysvětlil divákům Renan Martins.

Tanečníci i choreograf do poslední chvíle před diváky tajili, o čem jejich představení vlastně bude. Tematicky totiž vychází hlavně z emocí. „Nechtěli jsme lidem dopředu říkat, co mají cítit. Každý si v tom může najít něco ze sebe samého. Je to o emocích, které lidé prožívají ve vztahu, kdy někdo někomu schází nebo se někdo s někým musí rozloučit. Je to o vyčerpání vztahu, o jeho krizi a o tom, jak se dá fyzicky znázornit. Scéna, kdy se všichni objímají v kruhu, například znázorňuje poslední rozloučení," vysvětlil Renan Martins.

Představení, které společně s tanečníky a muzikantem Gasperem Pianem ze Slovinska připravil, bylo zajisté velmi originální. Podle choreografa je ale stále těžší a těžší přijít s něčím novým. „Je to pro mě výzva vymýšlet v roce 2015 novou choreografii. Mám pocit, že už všechno bylo uděláno. Proto vycházíme z něčeho, co je blízké všem lidem, co už každý někdy zažil. Proto jsme se zaměřili na to, co stojí na počátku veškerého tance. Je to dotyk a jsou to pocity."

Autor: Kateřina Šímová