Už v dobách první republiky se mohl Tábor pyšnit obchodem s kávou, čajem a koloniálním zbožím Karla Kulíka, v samém srdci města – na dnešním Křižíkově náměstí. Velkopodnikatel s koloniálním zbožím Kulík provozoval své obchody od 30. let minulého století jen v několika městech, například jeden z nich byl na Václavském náměstí v Praze.

„Interiér jeho obchodu si ještě pár let v éře budování socialismu zachoval svou prvorepublikovou noblesu a eleganci. Zboží na pultu chránily prosklené vitríny a příjemným prodavačkám nechyběla bílá krajková čelenka ve vlasech,“ popisuje Libuše Bláhová.

Jméno Kulík zůstalo v povědomí obyvatel města ještě dlouho poté, co zmizelo z vývěsního štítu a z luxusního obchodu se stala běžná prodejna potravin. „Přestože dnes na jeho místě najdeme restauraci Kozlovnu, jen málokdo neví, kde se v Táboře říká u Kulíka, zřejmě i proto, že se tak jmenovala zastávka MHD na Křižíkově náměstí,“ dodává.

Ke konci 50. let se v Táboře objevily tři samoobslužné prodejny potravin, které nahradily tradiční obchody s prodejními pulty. Nejznámější samoobsluhou byla prodejna Gastronom, na rohu třídy 9. května a Farského ulice, kterou si lidé přejmenovali na Kastrol.

V Kastrolu se už netvořily fronty před pultem, nakupovalo se do drátěných košíků, ale zase bylo nutné vystát frontu na košík a u pokladny. Občas se stávalo, že se v regálech, zvláště před Vánocemi, nečekaně objevilo nevídané zboží ze Západu.

„Jednou před vánočními svátky tatínek přinesl z Kastrolu luxusní třípatrovou čokoládovou kolekci, snad švýcarské provenience. V každém patře byl mezi foukanými čokoládovými figurkami nějaký cukrářský majstrštyk, třeba košíček s malinami z marcipánu. Bylo to něco tak nevídaného, že jsem odmítala kolekcí ozdobit stromeček, protože jsem se nemohla na tu nádheru vynadívat,“ vzpomíná Libuše Bláhová. Dnes je na místě někdejšího Kastrolu cukrárna Café Campanilla.

Ve stejné době, jako se v Táboře objevily první samoobsluhy, byla v domě čp. 744 na třídě 9. května otevřená mléčná jídelna, které se neřeklo jinak než Mlíčňák. Prodejna zařízená v bruselském stylu si okamžitě získala ve městě obrovskou popularitu.

„Do Mlíčňáku se chodilo na jahodový koktejl a výbornou šlehačku, lidé si tu mohli dopřát smaženky, obložené chlebíčky, vaječný řízek, či zákusky. Část prodejny fungovala jako mlékárna, v další části bylo posezení, kde bylo možné zakoupené dobroty hned zkonzumovat,“ popisuje Libuše Bláhová.

Mléčná jídelna v Táboře existovala přes 30 let, a asi na žádnou jinou prodejnu místní nevzpomínají s takovou nostalgií, jako právě na ni. Dnes je na jejím místě second hand.

Domu čp. 1988, který tvoří protější nároží budovy, kde je dnes Campanilla, se snad odjakživa neřeklo jinak, než u Prášků. Až do 30. let minulého století stála na tomto místě jednopatrová budova, v níž sídlila chlapecká škola. Ta ustoupila výstavnému činžovnímu domu s obchodem v přízemí. Rohový obchod v novostavbě na hlavní táborské třídě padl do oka manželům Práškovým, kteří si prostory pronajali a roku 1939 si tu otevřeli obchod Módní nároží.

„V 70. letech se tu stály dlouhé fronty na plenky či košilky pro mimina, před Vánocemi se sváděly bitvy o flanelová pyžama nebo trikotýnové noční košile,“ vzpomíná Libuše Bláhová. Po roce 1989 někdejší textilní sortiment vystřídaly elektrospotřebiče.