Přistupte za členy VK Jordánu! Svěřte nám svoje syny, vychováme z nich zdatné veslaře, dokonalé jinochy. V tomto duchu začal ceremoniál ke stému výročí táborského veslařského klubu.
„Dnešní den je hlavně o setkání. Přišli současní členové i pamětníci. Sto let to vydrželo, tak to snad další stovku ještě vydrží,“ zhodnotil současný předseda klubu Josef Mládek.
A pamětníci vzpomínali. Většina vzpomínek byla veselá. Všichni se totiž shodli na tom, že tady na jordánské loděnici prožili nejhezčí léta.
„To nejkrásnější jsem prožila tady. Tady jsem se seznámila se svým mužem, tady jsme vychovali děti. Trávili jsme tu celé dny,“ vzpomíná nejstarší členka klubu Marie Čadilová. Její muž dělal loděnici kapitána celých dlouhých 35 let.
S veselými historkami se podělil i bývalý veslař a trenér Miroslav Děkanovský.
„Veslování nikdy nebylo bohaté. A tak údělem všech funkcionářů bylo vždy cokoli, jakkoli zařídit,“ nastínil.
Takže se také stalo, že tehdejší kapitán zavelel: Kluci, budete čekat u Pravečků, dejte si do svěrek vesla a čekejte, přijede „sedmsetšestka“. Přijela. Zabrzdila. Do výše „sajten“ byla zarovnaná mraženými vepřovými půlkami, přehozenými plachtou.
„Osm lidí s bagáží se namačkalo mezi mražené půlky a zadní sajtnu. Zbývala tam asi pětina délky. A jelo se na mistrovství republiky do Ťřeboně. Psal se rok 1962,“ vypráví Děkanovský.


Utužit ducha!
Přesto, že klub vychoval mnoho nadějných sportovců, na výkony nikdy nekladli největší důraz.
„Ideální stav je vytvoření partnerského, přátelského zázemí, a z něho potom vyrůstající výkony. Sport by totiž lidem měl dát něco i mimo jeho oblast. Něco v nátuře a charakteru,“ upozornil bývalý trenér.
Na výkony se ale rozhodně kladl důraz při odpoledním závodu na trenažéru s 3D projekcí. O první místo bojovalo 21 můžů a čtyři ženy. Nejrychleji dojel do virtuálního cíle Radek Batista.
„Já ho to učil. Přišel do loděnice ve čtrnácti letech a neuměl ani pozdravit. A když pak odešel do Dukly Praha, stal se z něj reprezentant párové čtyřky tehdejší ještě Československé republiky,“ okomentoval jeho výkon jeho bývalý trenér Jiří Diviš alias Šozda.
Závodníci setřeli pot, diváci si dali ještě něco malého na zahřátí, protože od vody to táhlo a slavnost se pomalu chýlila ke konci. Domů se ale nikomu nechtělo.
„Až to tady skončí, kdo bude chtít, přesune se do Besedy na náměstí na takovou afterparty,“ naznačil prezident akce Ondřej Suchý.
Zatímco pamětníci skončili v restauraci, naděje klubu, které hřálo mládí, pokračovaly v oslavách přímo na loděnici. Až do časných hodin, kdy se k nim opět přidali někteří vytrvalci z Besedy. Vždyť kdy se jim zase podaří takhle se společně setkat?

Historie klubu

• Veslařský klub (V. K. Tábor) oficiálně vznikl 23. března 1909
• Na veřejnosti se klub poprvé představil 15. května 1909, kdy uspořádal slavnostní koncert v hotelu Nový.
•V dubnu klub získal loděnici na Jordánu a byly zakoupeny tři lodě - jola, gigová čtyřka a skif, na kterých během prvního roku členové klubu najeli 2 160 km.
• Členská základna v roce 1909 dosáhla 72 členů
• Táboráci zvítězili v řadě dalších závodů a za tyto úspěchy dostal V. K. Jordán v roce 1911 diplom českého olympijského výboru s podpisy Gutha Jarkovského a Rösslera-Ořovského.
• V Táboře na Jordánu např. trénoval veslař Karel Mejta, který na slavné „třeboňské čtyřce“ vybojoval v roce 1952 zlatou medaili na XV. olympijských hrách v Helsinkách.
• V roce 1960 se veslařský klub stal oddílem TJ Vodní stavby Tábor a je její součástí dodnes.
•V roce 2006, 2007 prošla loděnice zásadní rekonstrukcí a v současné době nabízí sportovcům kvalitní zázemí.