Ivana Hniličková a Marie Kořená používají linku MHD číslo 21 denně. Jezdí s ní do Tábora do práce. Když se obě ženy vracely kolem třetí odpoledne domů, na konečnou do Radimovic u Tábora, svezl se s nimi i Deník.

„Je to moc šikovné, že sem vlastně městský autobus jede, jsem spokojená i s frekvencí,“ říká Ivana Hniličková. „Určitě lepší než linkové autobusy,“ doplňuje ji Marie Kořená.

Jednadvacítka zavítá do pět kilometrů vzdálených Radimovic pětkrát denně. „Jezdí hlavně ráno a odpoledne, kdy spoj využívají školáci a lidé zaměstnaní v Táboře, dopoledne nejede vlastně nic, kromě osmého linkového autobusu z Jistebnice,“ vypráví Kořená a dodává, že o víkendu se ale musejí místní spolehnout na vlastní auta nebo na vlak z nedalekých Nasavrk. „Já ho využívám, hlavně tedy o těch víkendech, kdy MHD nejede a já se potřebuji dostat do města,“ podotkla mladá žena.

Prodloužení linky

Linka jede směrem na Náchod a přes Košín do Radimovic. Až do konce června právě zde autobus končil a vracel se zpět. A i když ještě dnes hlásí Radimovice u Tábora, konečná stanice, pokračuje linka dále do Nasavrk a přes Hejlov se vrací do Náchoda.

„Dříve lidé z Nasavrk vystupovali tady a šli domu pěšky,“ říká Hniličková k prodloužení linky, která teď obstará další dvě vesnice. „Je tady hodně dětí a mladých rodin, tak se mají aspoň školáci jak dostat do města.“

A na co by obě rodačky do své vesnice nalákaly? „Hodně sem jezdí mladí lidé na koně,“ poukazuje Hniličková na vyhlášený jezdecký klub, který sem byl v roce 2006 přestěhován z Čápova dvora a je hned u zastávky MHD. „Jezdí sem hodně děti z Tábora a mají tady i koně pro postižené, dělají tady s nimi terapie,“ líčí. Koně prý také často majiteli utíkají a procházejí se jen tak po vsi, čehož byl Deník svědkem.

Klasická hospoda chybí

Místní to ale spíše než do stájí láká do bývalé školy, která je opravená a slouží jako společenský dům. Tam sídlí knihovna, obecní úřad nebo sál pro čtyřicet lidí. Klasickou hospodu by tu ale turisté hledali marně.

„Na sále se odehrávají veškeré společenské akce, ale i oslavy, narozeniny a podobně. Žije se nám tady velice dobře. Letos poprvé jsme stavěli májku, ale pravidelně společně pálíme čarodějnice,“ sdělila Hniličková ke kulturnímu životu v obci, kde jsou prý vyhlášení místní dobrovolní hasiči. „My jsme obě členkami, na tak malé vesnici musí být u hasičů snad každý,“ směje se.

Celá vesnice se také každý rok na podzim schází na výlovech rybníků. Aby také ne, když jich tady mají kaskádu sedmi za sebou. Podle staré pověsti je v jednom z nich, v rybníku Podedvorný, pochován zvon, který pochází z bývalé staré tvrze. Je prý ulit z té nejlepší zvonoviny, na jeho těle jsou citáty z bible a jeho zvuk je andělský. Za staletí, co dříme na dně rybníka, se ho nepodařilo nikomu vyzvednout, ani na okamžik spatřit. Jeho čas prý nadejde, až nastane Soudný den. Tehdy se voda rozestoupí, zvon z ní vyletí nad krajinu a jásavě přivítá čas, kdy nehodní odejdou na věčné trápení, vyvolení na věčnou blaženost.

Bernardýn a páv

Obcí také prochází mnoho turistických stezek a cyklostezka Praha – Vídeň. „Cyklistů tady projede opravdu hodně, vždycky se zastaví na návsi u mapy a koukají se, kde jsou a kudy dál,“ vypráví Hniličková. Ta je v Radimovících velice spokojená. „Je to tady klidná pěkná vesnice, lidé tady drží pohromadě a mají k sobě daleko blíž než ve městě,“ zamýšlí se žena, která má na zahradě už čtvrtého bernardýna a páva.

„Je to vlastně taková tradice od mého tatínka. Když byl živý, tak jsme vždycky měli bernardýna a páva, když pak zemřel a nebyl ani pes ani páv, tak jsem si je pořídila já. Jak člověk stárne, tak se rád vrací k tomu, co si pamatuje z dětství a dělá to, co dělali jeho rodiče.“

I manžel paní Hniličkové je rodilý Radimovičák, v obci zůstala i jejich dcera Ivana, která s manželem vychovává těžce tělesně postiženou dceru Aniku. „Já ji tak miluju, je to takové naše zlatíčko. Za čtrnáct dní se pro ni chystá dobročinný koncert v Sudoměřicích u Tábora, doufám, že se povede. Půjdou tam mladí, já budu hlídat, moc se na to těším,“ vypráví pyšně o své vnučce.

Marie Kořená je také v Radimovicích spokojená, svou budoucnost tady ale nevidí. „Neláká mě to ani tak do města, ale spíš do vedlejší vesnice, kde mám přítele,“ prozradila.