Už ve výchozím bodu začal poutavý výklad a každý z účastníků odborníka nešetřil, byl doslova zasypáván dotazy. Houbaři také stále nosili další a další druhy k určení. Vycházka přírodní rezervací tak trvala neuvěřitelných pět hodin.

Úvodem Pavel Špinar například sdělil, že klouzky není nutné loupat. „Jsou to bez výjimky jedlé a výborné houby, vhodné do omáček, směsí i dalších pokrmů. Jak klouzek obecný, sličný a slizký, tak ten podřadnější kravský i další druhy je lepší čistit už v lese, mykologové je neloupou, ale otírají, stačí hadřík nebo kapesník,“ vysvětlil.

Vyrazit na exkurzi s Pavlem Špinarem do první mykologické rezervace u nás je zážitek. Ten si odnesli i žáci 6. ročníku Církevní základní školy Orbis Pictus pod pedagogickým vedením Jany Kupsové.
Houby poznává nejen očima, ale i podle aroma a chuti

Představil znaky jedovatých i jedlých hub. Lidé si prohlédli mimo jiné různé pavučince, muchomůrky, voskovky, hvězdovky, holubinky, čirůvky, bedly, lišky, ryzce i cizopasné choroše a hlívy.

Pavel Špinar se věnuje mykologickému výzkumu v okrese Tábor už přes 35 let a ve své knize Vzácné houby Táborska popsal i některé nejcennější a chráněné houby z lokality. Současně je také správcem Národní přírodní památky Luční u Turovce, což je první chráněná mykologická rezervace v ČR vůbec. Houby obecně jsou důležitým organismem, jako jediné na planetě rozkládají totiž dřevo.

Jak na holubinky a ryzce

U holubinek je třeba při sběru ostražitost, zejména pokud mají červený třeň. „Bývají palčivé, jedna se dokonce jmenuje vrhavka, po ochutnání vám může ochrnout jazyk třeba i na dvě hodiny,“ upozornil Špinar. Holubinky je dobré ochutnat přímo v lese, když nepálí na jazyku je vyhráno.

U holubinek je důležité všímat si třeně a nožičky. „Vylamující třeň (lupínky), hnědnoucí až černající nožička na řezu, patří okamžitě do košíku, jde o výbornou holubinku odbarvenou. Bývá žlutá, či žlutočervená, sbíráme také výborné zelené varianty jako holubinka nazelenalá, trávozelená, či bukovka,“ dodal.

Zdroj: Lenka Pospíšilová

Přidal i další pravidlo u ryzců. „Do košíku patří všechny, kterým teče oranžové nebo červené mléko (kafrový, smrkový, pravý). Pokud z nich teče bílé mléko jsou ryzce převážně nejedlé, výjimku tvoří jen černé druhy jako černohlávek, či syrovinka,“ naznačil mykolog. Jen jediný ryzec je jedovatý a vzácný, a to ryzec severský.

Pokud zkonzumujete větší množství ryzců, často se barvivo dostává i do moči. „Je to vedlejší efekt jejich latexového mléka, není to však nebezpečné,“ vysvětlil dále.

Nebezpečné pýchavky i bedly

Pýchavka pestřec obecný patří mezi jedovaté houby, ale i přesto najde užití v kuchyni. „Naše babičky jej ale sbíraly, sušily nad kamny nakrájený na plátky a pak přidávaly do pokrmů jako koření, v tomto zpracování totiž není nebezpečný,“ zmínil.

Nebezpečný je však jeho prášek, hlavně pro děti. „Nenechávejte děti šlapat na pýchavky, když se výtrusy dostanou do očí, mohou způsobovat záněty. Řeší se to většinou operativně, v komplikovaných případech může člověk i oslepnout,“ dodal Špinar.

Ilustrační foto houby.
Při houbaření i po něm může jít o život

Uvedl, že bezpečné je sbírat pouze bedlu vysokou. „Už se objevila řada otrav z bedel červenajících, neměla by se sbírat ani bedla dívčí, či zahradní, za otravami je pravděpodobně to jejich barvivo. Doporučujeme sbírat jen vysokou, a to v lese, ne u silnice,“ uvedl.

Na psaní i mazaní

Některé houby poslouží i jiným oborům. Například z hnojníku obecného se vyrábí inkoustové barvivo. „Sbírají se jejich hlavičky, stačí je dávat do sklenice a ony se tam za pár dní úplně rozloží,“ přiblížil.

Vochomůrka červená se zase nakládá do lihu. „Nejlepší je nakrájet ji do alpy a nechat na tmavém místě, užívat jen zevně na bolest kloubů. Tinktura je jinak jedovatá,“ přidal další recepis.

Podle Špinara se nyní mnoho odborníků i lékařů zabývá léčivými účinky hub. „Určitě nevyléčí rakovinu, ale snižují například hladinu cholesterolu, cukru v krvi či posilují imunitu, je to taková prevence,“ popsal.

Smutný konec pátrání. Tělo muže nalezli potapěči na Orlíku pod Žďákovským mostem.
Smutný konec pátrání. Tělo muže nalezli potapěči na Orlíku pod Žďákovským mostem

Na snížení cukru v krvi je dobrá čirůvka fialová. „Sám jsem jí sbíral a připravoval svému tatínkovi,“ zavzpomínal. Po chemoterapiích doporučují choroše. „Také jsem to zkoušel, je to však individuální. Mají v sobě účinné látky, které jsou zdraví prospěšné,“ dodal.

Slizečka porcelánová se používá na výrobu léčiv proti plísním nohou, rezavec šikmý neboli chaga sibiřská, leskokorka lesklá, či březník obecný podporují imunitu a čistí tělo od parazitů, uvádí se, že potlačují i růst rakovinotvorných buněk. „Dělá se z nich prášek a popijí se formou výluhu, lze jej přidávat i do jídla, či polévek,“ konstatoval.

Vzácné a jedovaté

Na sedmdesát procent otrávených touto naší nejjedovatější houbou se podle něj uzdraví, ale ne zcela. „Je to velice nebezpečné. Protože narušuje ledviny a játra a pacientům hrozí transplantace těchto orgánů,“ naznačil Špinar.

Nejvzácnější exempláře, které rostou na Táborsku jsou prudce jedovaté pavučince. „Jedná se o pavučinec plyšový a výjimečný, lze najít maximálně 20 až 30 plodnic, jezdí si pro ně lékaři z toxikologické stanice až z Prahy, kteří z nich izolují jed orelanin a vyrábějí protilátky, kdyby se náhodou někdo otrávil,“ uvedl pro představu.

Mopsí květinka Fuchsie
Psí dáma měla žalostný život. Teď potřebuje pohodlný domov

Jejich nálezy je nutné hlásit. „Jedná se smrtelně jedovaté druhy, které se vyskytují velmi vzácně a jejich lokality si zasluhují ochranu,“ podotkl Pavel Špinar.

Nebezpečný je tzv. nedohub, parazitní houba. „Ten napadá například starší babky, proto jsou pak jedovaté a toxické. Může jít o nedohub bílý, nebo zlatý, červený pak napadá lupenaté houby, takové kusy rozhodně nesbírejte a nechávejte v lese,“ upozornil odborník.

Při otravě nedoporučuje mléko. „Nejlepší je užívat živočišné uhlí, existuje dokonce studie, že pokud by člověk snědl muchomůrku zelenou a dvanáct kilo živočišného uhlí, tak by se mu nic nestalo,“ usmíval se.

Letos se podle Špinara sešly výborné podmínky pro růst hub, není na tom nic paranormálního, jak někteří lidé spekuluji. „Spadlo opravdu hodně vody, drží se příhodné teploty pro růst, to je základ k tomu, aby houby rostly. Je to příroda, ta si pomáhá sama,“ konstatoval. Houby potřebují hlavně vlhko a teplo.

Přírodní rezervace Borkovická blata je chráněné území, které bylo vyhlášeno z důvodu ochrany zachovalého fragmentu ekosystému vytěženého rašeliniště přechodového pánevního typu s charakteristickou flórou a faunou. V lokalitě rostou nejen vzácné houby, ale i rostliny, žijí zde i živočichové a hmyz vázaný na rašelinu. Na jaře letošního roku se navíc stezka dočkala více jak půlkilometrového prodloužení, které návštěvníky zavede na další místa, kam by se suchou nohou nedostali. Nyní měří 6,5 kilometru. V plánu je také výstavba ptačí pozorovatelny, má jít o kovovou rozhlednu pod názvem Měňavka, která zvítězila v architektonické soutěži. Stát by mohla už příští rok.