Folklórní taneční a hudební soubor Soběslavská chasa mladá vznikl na přelomu let 1989/1990 se současným názvem Soběslavská chasa mladá a spadal pod Obec baráčníků. Byl založen tehdejšími maturanty gymnázia a členkami tanečního souboru, zmiňuje o počátcích historie na webových stránkách Stanislav Tomša, který se o prezentaci pečlivě stará.

„Maturanti soběslavského gymnázia tenkrát chtěli na své „půlnočko“ udělat nějakou srandu v krojích, přišli tedy za námi, abychom jim něco ukázali,“ vzpomíná vedoucí souboru Ladislav Moravec. Ke krojům, které měli půjčené od baráčníků přidali ještě osm dámských a osm pánských krojů, které zůstaly v depozitu po střední pedagogické škole.

Soubor s mladou krví se rozjel na plné obrátky.

S náměty na vystoupení jim od začátku pomáhala etnografa a choreografka Věnceslava Prokešová.

Soubor, který má v současné době jednadvacet dospělých členů, čerpá z muzejních sbírek a starých knih, ze vzpomínek žijících pamětníků i z lidového vyprávění.

Součástí souboru je i Ráček, neboli skupina těch nejmenších, které má na starosti žena vedoucího Dana Moravcová s pomocí Boženy Bromové.
Za jeho zrod vlastně mohou rodiče dětí. Poté, co z jednoho soběslavského dětského souboru vznikly mažoretky, rodiče se pídili, kam přihlásit jejich malé zpěvačky a tanečnice. Ráček funguje od loňského léta a své místo zde má dvanáct slečen od tří do deseti let. Na první schůzky přišli i tři chlapci, ale podle Moravce se zřejmě zalekli téměř pětinásobné dívčí přesily. Děti znají některé lidové písničky již ze školky a rády se přiučí nové. Díky jejich zájmu si „chasníci“ dopředu vychovávají budoucí členy. Místo krojů dětem zatím stačí bílá trička s kostkovanou sukničkou, které jim našila jedna zručná maminka.

Dospělí to mají se svým lidovým oděvem náročnější. I když trn z paty jim v počátcích vytrhly kroje ze zaniklého souboru při pedagogické škole, podařilo se jim získat další ještě zajímavějším způsobem.

„Ozval se pan Procházka ze Švédska a věnoval nám po dvou párech krojů, které šila jeho maminka. Jeden pár je určený pro oblast Táborska, druhý pro oblast blat,“ pochlubil se Moravec. V současné době mají hoši z chasy krásně vyšité košile, o což se zasloužila Štěpánka Kolářová za Soběslavi. Do budoucna chystají vylepšení krojů i pro děvčata.

Vystoupení plná tance a zpěvu je třeba někde trénovat a k tomu slouží prostory v místním kulturním domě, kde získali pronájem protislužbou. Na zkoušky se snaží docházet všichni podle svých možností.

„Vysokoškoláci možná chodí pravidelněji, protože zaměstnaní nemají pokaždé v pátek večer na dvě až tři hodinky volno,“ zmínil vedoucí souboru. Skutečně intenzivní trénink si všichni užívají jednou do roka. Jde o čtyřdenní soustředění na Nesměři u Velkého Meziříčí.

Všichni členové se také mohou pochlubit tím, že účinkovali na DVD, které vzniklo ve spolupráci s Husitským muzeem v Táboře.

„Vybral si nás pan Ječmínek, který pro muzeum zpracovával naučné DVD o tradicích s názvem Rok na blatech. K vidění na něm je velikonoční koledování, porážení a stavění máje, sena, dožínky, odvod na vojnu i štědrovečerní večeře,“ vyjmenovává Moravec některé zvyky a tradice, v nichž se někteří z nich stali filmovými herci.

I když je možná zajímavé být filmovou hvězdu, největší potěšení jim dělá něco jiného.

Každoroční několikeré návštěvy domovů důchodců. Sem přináší nejen zvyky a tradice, ale především radost. Radost, která vyvolává vzpomínky. A ty se neobejdou bez slz v očích. Mnohdy je soubor jedinou návštěvou, která za některými stařečky přišla během celého roku.

„Ta setkání, kterých se účastníme i s Ráčkem, jsou citlivou záležitostí. Staří lidé zpívají s námi a nám dělá ohromnou radost, že umíme zvláště v období Vánoc někoho takto potěšit,“ říká skromně Moravec a dodává, že se jedná samozřejmě o nehonorovaná představení.

Soběslavská chasa mladá zpívala důchodcům v Soběslavi, Veselí nad Lužnicí, Tučapech i Budislavi. Nevynechala ani pozvání na srazy rodáků v Březnici, ve Zlukově a v okolí Soběslavi.

Během své existence šíří spolek mladých lidí lidové umění, tradice a zvyky na mnohých místech republiky či za jejími hranicemi. Zúčastnili se i mezinárodní svatby v Holašovicích, kam přijeli na pozvání.

Tento rok už mají za sebou svůj pravidelný Staročeský bál. Jelikož byl dvacátý v pořadí, pozvali všechny bývalé členy. A čeká je ještě mnoho dalšího. Koncem dubna pořádají velikonoční koledování po domech, kterému předchází „řechtání“ na věži. Po Velikonocích budou stavět májku. Než ale dojde k samotné stavbě a následnému celonočnímu hlídání, musí vybrat odpovídající, zhruba dvacetimetrový strom. A nejen vybrat, strom musí hlavně zbavit kůry a odvézt z lesa na speciálním vozíku. Poslední dubnový den se budou moci návštěvníci soběslavského náměstí na vlastní oči přesvědčit, jak se jim to povedlo, a případně i při stavbě přiložit ruku k dílu.

Letos se ještě zúčastní festivalu v Kovářově, kam jezdí opakovaně, oslav 85. výročí založení Obce baráčníků v Soběslavi, účinkování na srazech rodáků, Pivních slavnostech v Třeboni a po prázdninách na začátku září vyjedou do Doudleb na dožínkovou slavnost. A pak už se pomalu začnou chystat na Vánoce.

„Vše děláme pro potěšení, je to odreagování. Každý potlesk, každý úspěch je další motivací. Radost bychom nemohli rozdávat bez toho, ani by nás to všechny bavilo,“ uzavřel Moravec.

PAVLÍNA MACELOVÁ