Na Bouřilce hladká silnice končí. Do Slapska se musíte prokodrcat na tankodromu
Slapsko -Klid si místní chválí. Některým však chybí hospoda, jiným dětské hřiště. Starostu pak nejvíc trápí smetiště, které tu nechali „podnikavci“
V severním cípu okresu leží obec Slapsko. Silnice, která vás sem zavede, jen potvrdí, že je to místo, kde lišky dávají dobrou noc. A je na tom něco špatného? Kolikrát lidská bytost touží po klidu, jaký najdete jen ve vesničkách jako je Slapsko.
Kvůli té silnici se ale starosta obce Jiří Stoklasa zlobí. Hladký vyasfaltovaný povrch končí v místě zvaném na Bouřilce. Odtud už jen záplaty a díry. „Na kraji slíbili, že to letos opraví. Dokud sem ale nepřijedou stroje, neuvěřím,“ netají zklamání starosta.
Kraj má na triku i další problém, který místní pálí. „Líbí se mi tady. Jen s tou dopravou je to tady na štíru. Dřív jezdil autobus do Jiřetic, kde je obchod. Zastavil u krámu a pět minut počkal. Vy jste si mohl nakoupit a jet s ním zpátky. Od září už tam ale nečeká. A tady, ve Slapsku si nenakoupíte,“ stěžuje si letitý chalupář z Prahy Milan Dytrich. S paní sem jezdí za rekreací už osmadvacet let.
Je tu klid, ale chybí tu hospoda. Kde není hospoda, není život. Na tom se shodne s Milanem Ditrichem i Jaroslav Němec, který se do Slapska přestěhoval před dvěma roky z nedalekého Oldřichova. „Krám tu není, hospoda tu není, občas něco uspořádají místní myslivci. Tady k nim patříme skoro všichni.“ Myslivecké zkoušky bude už zanedlouho skládat i jeho patnáctiletý syn Jaroslav. Ten kromě toho posiluje tým mladých hasičů z Moravče a donedávna k tomu ještě v Táboře tancoval. Po osmi letech s tím ale seknul. „Už mě to nebavilo. Navíc teď budu mít jiné starosti. Jsem v devítce, musím se rozhodnout, kam půjdu po škole. Nejspíš se přihlásím na silniční dopravu do Benešova,“ prozradil patnáctiletý školák ze základky ve Vožici, kam dojíždí každý den v sedm hodin ráno autobusem.
Také za zábavou musí mladík ven. Bowling v Záložně či koncerty v mladovožické zámecké zahradě to jistí. A mladí v jeho věku Jaroslavu Němcovi mladšímu ve Slapsku také chybí. Proto jezdí za kamarády do Oldřichova, kde prožil jedenáct let svého života.
„Není tady špatně, ale děti si tady nemají kde hrát. A to jich je tu teď jako máku. Obec by pro ně mohla něco udělat,“ míní Pavlína Fuňková. Do Slapska se přistěhovala z Votic před pěti lety. Kvůli levnému bydlení. Ze stejného důvodu přišla do bytovky na kraji obce i její kamarádka Jarmila Čechová. „V Praze jsme platili za 1+1 sedmnáct tisíc. Tady to mám za čtyři tisíce, akorát si musím ještě zajistit uhlí a dřevo na topení. Kdyby to šlo, zůstala bych tady až do důchodu,“ pochvaluje si místní bydlení.
Na hřiště nemá obec volný pozemek, obchod skončil před pár lety, když jeho provozovatelka odešla do důchodu a hospoda tu skončila ještě před revolucí. „Letos v červnu jsme tu měli sraz rodáků. Sešlo se jich okolo padesáti. Loni jsme měli sraz rodáků v Moravči. Ale lidi na vsi ubývají. Staří umírají a mladí se sem moc neženou,“ připouští starosta.
Když se něco děje, je to především zásluhou moravečských hasičů, ti pořádají například srazy veteránů či Mikulášskou nadílku po všech místních částech Slapska, ke kterým kromě Moravče patří ještě Javor, Leština, Vitanovice, Slupy a Zahrádka. Moraveč se navíc v brzké době stane velkým lákadlem pro turisty. U místní kovárny tu vyrůstá nová rozhledna stavěná ve středověkém rázu. Raritou je, že její součástí bude kovářské muzeum.
Kromě rozbité silnice od Bouřilky na konec okresu pálí Slapské ještě povedené dědictví z podnikání jedné firmy. „Navezli odpady do bramborárny v bývalém JZD , pak ten pozemek šel z ruky do ruky, už jde podruhé do dražby a my se bojíme, že likvidace nakonec skončí na obci. Čekáme, jak to dopadne,“ konstatoval starosta Jiří Stoklasa.