Zásadní zvrat nastal odchodem židů před první světovou válkou. Tvořili tady více než polovinu populace obce. Díky nim to v Myslkovicích zkrátka žilo.

Jak upřesňuje kronikářka obce Marie Hodinářová, první písemná zmínka o zdejší židovské komunitě pochází z roku 1706 a uvádí, že židé ve vsi měli zastoupení již o šestapadesát let dříve. „Petr Vok dal Soběslavským v roce 1594 výsadu, že nemusejí Židy ve městě trpět, a proto se usazovali v okolních šlechtických statcích jako byly Myslkovice, Tučapy či Přehořov," vysvětluje kronikářka, jak se do obce dostala první komunita s tím, že nejdříve si začali stavět domky okolo Dolejšího rybníka, ale když jejich počet začal stoupat, osídlili také západní část vesnice. Té se dodnes říká Židovna.

Prýmkaři i kantoři

Počet židů ve vsi se rychle zvyšoval. V roce 1706 tady žily tři rodiny, v 1783 už 35 rodin (163 lidí) a v roce 1850 to již bylo 65 rodin, tedy 474 lidí židovského vyznání. Jen pro upřesnění: populace v Myslkovicích byla tehdy 978 obyvatel. „Židé se zabývali podomním obchodem, obchodem se střižním zbožím, někteří byli řezníci, další prýmkaři, co se zabývali výrobou látek, pak pekaři a nechyběl ani trafikant nebo učitel," vyjmenovala Marie Hodinářová.

Historií Židů v Myslkovicích (pozn. red: tento název nese také dílo Antonína Novotného) se zabýval zdejší rodák Antonín Novotný. Ten do svých poznatků zapsal osudy každé rodiny ze Židovny, kde nechyběla ani škola či špitál. „Byl zde i lékař, a to dříve než v Soběslavi. Nemocní z celého obvodu tak chodili za židovským lékařem do Myslkovic. Původní židovská škola bývala v čísle devadesát," píše.
Již roku 1730 vyučuje hebrejštině Mojse Sam a češtině kantor Vlk, rodák z Roudné. „Okna této školy byla osazena krásnými mřížemi, které se dochovaly dodnes. V roce 1850 je škola přemístěna do domu krásné židovky Ernestýny, do Židoven, do bývalého čísla popisného 92," uvádí Antonín Novotný.

Dva podivíni

Starou školu prodala židovská obec Samuelovi Posamentierovi. Ten byl i s manželkou proslulý svojí lakotou. Měli prý syna Josefa, jenž se strašně rád parádil a vydával se za knížete Thuna. Vycházel ven jen v černých šatech, lakýrkách, cylindru, bílých rukavicích a s hůlkou v ruce. Tvářil se hrdě a vznešeně. Protikladem mu byl křesťan Šilhan, který chodil do Myslkovic z Janova. Měl svůj zevnějšek poněkud zanedbaný, ale považoval se za hraběte Wratislava. Když na sebe náhodou narazili, pohádali se a kníže Thun s monoklem na oku od hraběte Wratislava musel obvykle vzít nohy na ramena.

Rod Fischlů

Jak již bylo zmíněno, kromě zámku se obec pyšní domem lihovarníka u Dolejšího rybníka. Ten po roce 1800 postavil žid Zikmund Fischl. „Zaměstnával tady hodně lidí nejen z řad židů, ale i místních sedláků. Prý se odtud vozil líh až do italské Verony," vypráví Marie Hodinářová a pokračuje.  „David Fischl pak začal pálit kořalku, která šla dobře na odbyt. Zavedl rovněž místnost na pálení lihu jak z obilí, tak brambor a také lihočistírnu. Formani ji vozili do Budějovic, Hradce, Plzně, Lince i Terstu."

Když pak vznikla železnice z Prahy do Vídně, chtěl si Fischl postavit k dráze vlečku. Ušetřil by na formanech a investice by se mu rentovala. Fischlům závod totiž rostl a stále se rozvíjel. „To ale bylo trnem oku vrchnosti. Vypověděla Fischlovi smlouvu na odebírání vody z rybníka a ten musel vykopat studnu na místě bývalé školy, ale kapacitně nestačila. Fischl tedy začal hledat nové místo, kam závod přemístit a vybral Mezimostí u Veselí nad Lužnicí," dodává k příběhu Marie Hodinářová.

A to byl hlavní důvod, proč židé z Myslkovic začali odcházet do měst. Na jejich počtu se podepsala také cholera, kterou sem přitáhli pruští vojáci za rakousko – pruské války, a požár, jenž v roce 1892 zničil velikou část Židovny.

Před první světovou válkou v Myslkovicích žily už jen dvě rodiny, a to žida Pentličky a Poppra. Poslední židé byli v roce 1939 odvlečeni nacisty do koncentračních táborů.

V Myslkovicích zůstal hřbitov, který zachránil a staral se o něj Antonín Novotný. V místě nechyběla ani synagoga z roku 1770 s rabínským domem, jež sloužila svému účelu do roku 1931.