Děti z Misijního klubíčka a z náboženství pod vedením Janky Pecherové zazpívaly nejdříve uvnitř kostela. Potom se přesunuly ven do klášterní zahrady a směle se pustily do dalšího koledování.

Nejmladším králem byl teprve čtyřletý Tobiáš Almáši z Bečice, který ztvárnil černého Kašpara. Největší trému měla šestiletá Edita Kramářová ze Slap u Tábora, která při vystoupení znejistěla a zpestřila ho spontánním smíchem.

OSOBNÍ KOMUNIKACE NADE VŠE

Při mši kněz Karel Zaiser zmínil důležitost slova jako dorozumívacího prostředku. „Slovo a řeč má velký význam mezi námi lidmi. Užíváme je k výměně informací i k vzájemné komunikaci. Jako prostředek vyjádření vztahu. Slova mohou působit nedorozumění či dokonce zranění nebo naopak spojovat lidi,“ upozornil.

Všichni si podle něj zaslouží a čekají na dobrá slova od bližního. „Myslím krátká slova jako prosím, děkuji, buď vítán a odpusť,“ dodal. Osobně byl potěšen přítomností tolika dětí a koledníky si přišel poslechnout i před kostel.

Farníci i děti se loučili vřelým objetím, potřesením pravicí a nezapomínali připojit ani novoroční přání.