Podle výnosů dvorních úředníků pak táborské pivovarnictví fungovalo sto let. Vůči měšťanům se učinilo mnohých spravedlností v oblasti daní. Dokonce úředníci přikázali, že když obec dosáhne výnosu, má mezi ně spravedlivě rozdělit jeho část.

Z toho měli právováreční měšťané jistě radost. Ale nejspíš je přešla, když se v závěru dozvěděli, že jejich sousedské várky se ruší a komise znovu zavádí takzvané vaření piva do společnosti. Bylo to podruhé v historii táborského pivovarnictví a nadobro.
Když se to stalo poprvé, měšťané reptali, protože toho vedení města dosáhlo politikařením. Teď se jednalo o císařské rozhodnutí a s ním se nedalo nic dělat. Vrchním dozorcem pivovaru se stal krajský úřad.

Z té doby, přesněji z roku 1759, se zachovaly poznámky v devíti bodech pivovarníka Johanese Berichera, které napsal pro Wentzla Peterku. Vyplývá z nich, jak tehdy bylo ještě vaření piva opředeno pověrami, na něž pivovarník spoléhal. Styl zápisu se podobá receptům, jaké bude v následujícím století zveřejňovat kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová:
„Za prvé. Když pivo na kádi se usaditi nechce, vezmi jedno vejce od slepice, která teprv nechala kuřata jíti, dej ho tam, usadí se hnedle.
Za druhé. Kdyby pivo z mláda dolu jíti nechtělo i za třetí aby mladý pivo dobře stálo a nezvrhlo, vezmi kousek od svíčky, co při křtu hoří, aneb jen kousek z ní, zavrtej to do čepu a do kádí, kde pivo stojí, tak ti nemůže celý rok žádnej uškoditi.
Za čtvrté. Když na křížový cestě najdeš kůl, udělej tři křížky z toho a zavrtej je do slejvací kádě na třech místech.

Za páté. Aby pivo nezkysalo, vezmi koliander, anýzu popel a zvař to v mladým pivu a vlej to do každého sudu a zamíchej, tak pivo nebude kysati.
Za šesté. Aby mladýmu pivu na štokách škoditi nemohli, vezmi z kostela od postamentu na oltáři jeden řebík a vraž ho ze zpod do čepu, tak žádnej uškoditi nemůže.
Za sedmé. Kdyby pivo nechtělo vykysat, vezmi kafr, korde benedictum (tj. carduus benedictus čili bodlák) kaper a zázvor, vař to v pivě a dolejvej s tím, bude dobře; jest to prubirovaný.
Za osmé. K spravování pivovaru vezmi křticí vody, kousek vosku, pepře, kup každého lichem za půl groše, zavrtej to do vystírací kádě pod dolejší vobruč: jest to dobrá věc.
Za deváté. Když pivo na kádě se sadí a jako rosol udělá, nemeškej na pole jíti, a jak první šípový trní najdeš, uřež z důlí nahoru jeden prut a jdi domu, zapal je pod kotlem na špici a mrskej to pivo s ním třikráte a řekni: Kdo tomu pivu uškodil, aby mu Pán Bůh žádný štěstí nikde nedal, a třikrát řekni tyto slova: Amen."

Autor: Josef Musil