Táborské sdružení motorkářů (TSM) je bezpochyby pro mnohé naprosto neznámým pojmem, ale stačí dodat Motomazec a jsou všichni „doma“. Tak je znají nejen jejich příznivci, nýbrž široká, a to nejen táborská veřejnost.

Kdo by neslyšel o již pět let v Doubí u Tábora pořádané motorkářské akci Motomazec. K tomu již třetím rokem na sebe upozorňují dalším a navíc charitativním počinem s názvem Motomazec ples. Ten se konal před dvěma týdny teprve potřetí a opět překonal rekord.

Po prvním plesu putovaly do zálužského Klíčku pomůcky na výtvarnou činnost v hodnotě 10 tisíc, druhý rok vynesla akce částku 18 tisíc a letos už se jedná o 20 tisíc. I ta bude použita na základě domluvy s ředitelem Klíčku Petrem Brázdou na nákup pomůcek pro výtvarnou činnost klientů. Stejně jako po obou předcházejících plesech.

„Ale to není všechno. Tentokrát přidáme pro klienty ještě jedno další velké překvapení,“ dodal tajemně Oldřich Krátký za TSM.
Právě on spolu s dalšími kamarády ze školních let a přáteli a jinými příznivci motorek založil téměř před třemi lety sdružení s názvem Táborské sdružení motorkářů. Původní záměr byl zůstat u názvu Motomazec stejně jako jejich vyhlášená pravidelná akce, ale na druhou stranu chtěli, aby byl název poněkud formálnější. Zvláště, když při přípravách charitativního plesu i Motomazce jednají s desítkami sponzorů a dalších organizátorů jiných akcí.

„Dokud jsme pořádali akce pro partu motorkářů, tak to ještě šlo, ale jakmile jsme přišli s charitativní akcí, na níž jsme chtěli vystavit četným sponzorům smlouvy, bez administrativy se to neobešlo,“ říká na vysvětlenou Krátký.

A hned vzápětí dodává, že v žádném případě nejde o práci jednotlivce. Bez skvělé party by nešlo všechno zvládnout. S kůží na trh šel při zakládání společnosti kromě něj ještě Josef Mann a Petr Hlaváček. Na jejich bedrech leží jednání se sponzory, vyřizování s kapelami, shánění a projednávání nájmů. Sdružení s nimi tvoří ještě dalších deset zakládajících členů, které nelze nezmínit: Milan Kratochvíl, Vítězslav Hořejší, Dan Carva, Zdeněk Leško, Vítězslav Dvořák, Milan Panský, Jaromír Toužimský, Luboš Jiroušek, Lukáš Fiala a Martin Šíp, jenž má na starosti hojně navštěvované webové stránky Motomazec. A na ně se „nabalili“ další příznivci z řad rodin, přátel a v neposlední řadě manželek a přítelkyň.

#nahled|https://g.denik.cz/52/1c/ftg_tsm_motorkari_motomazec_spolecne_foto1_02242011_denik_clanek_solo.jpg|https://g.denik.cz/52/1c/ftg_tsm_motorkari_motomazec_spolecne_foto1_02242011.jpg|Motomazec 2008.#

„Času moc není, máme rodiny, zaměstnání, ale i tak se scházíme pravidelně. Stále je co řešit. Před samotnými akcemi i po nich. Papírování je dost. Domlouváme se i co se ziskem z Motomazce. Pořizujeme jen potřebné věci, jako je radar, alkoholtester a další,“ říká Krátký.

Kamarádi z dětství

Než však parta motorkářů dostala podobu současného sdružení, uběhla pěkná řádka let. „Známe se od nějakých sedmnácti let. Z části jsme kamarádi z dětství, z části bývalí spolužáci, kamarádi z práce, různých akcí a podobně,“ vysvětluje složení nerozlučné party Krátký.
Mají za sebou bezpočet společně strávených hodin, dní i týdnů. Společně včetně svých partnerů vyráželi na společné dovolené. Jak jinak než na motorkách. Projeli celé Čechy, Moravu, Slovensko, nevynechali ani státy bývalé Jugoslávie, Chorvatsko, Maďarsko a další. „Přidali se k nám i známí, kteří motorku původně nevlastnili, ale viděli fotky, poslouchali zážitky a pořídili si ji taky,“ zmiňuje jeden z důvodů, proč se motorkářská obec stále rozrůstá.

V současné době, kdy už má většina motorkářů své rodiny, je plánovaní dovolených obtížnější. Proto mají v záloze hned několik termínů, aby si mohl vybrat každý.

Samozřejmostí byly hlavně dříve výjezdy na různé akce spojené s motorkami – výstavy, srazy.
„Právě jejich návštěva nás motivovala k tomu si vyzkoušet něco podobného. Chtěli jsme zjistit, zda se nám to také podaří, zda na to budeme stačit,“ zmínil myšlenku motorkářů před uspořádáním prvního Motomazce v nedalekém Doubí u Tábora.
Rok co rok dováděli akci k dokonalosti. Přes nezkušené počáteční kroky se vypracovali. Ukázalo se, jak výhodnou lokalitu zvolili. Hned vedle hlavního silničního tahu a stranou od lidí. O návštěvníky nemají nouzi. Ti přijíždějí ze všech stran a nejen na motorkách.

Pro každého něco

„Máme dostatečně bohatý program pro všechny. Ten páteční začíná večerním koncertem. Vzhledem k tomu, že v sobotu dopoledne za námi přijíždějí partnerky s dětmi, stává se v posledních letech ze sobotního dopoledne takový dětský den,“ směje se dvojnásobný otec Oldřich Krátký.
Akci si nenechají ujít ani sousedé z chatové oblasti. „Snažíme se s nimi vyjít, a proto je vždy předem upozorníme, že o víkendu se zřejmě nevyspí. Muzika s větší koncentrací lidí se neobejde bez hluku. Někteří poděkují s tím, žev daném termínu raději zůstanou doma, jiní se na nás přijdou podívat, další si stěžují na rušení nočního klidu,“ jmenuje stinnou stránku Krátký.

Sám uznává, že se motorkářům někdy po právu říká „dárci orgánů“. „Není výjimkou, že si na někoho takového nezanadávám, když denně sedím jako řidič za volantem. Zvláště když mě předjíždí v zatáčce a přes plnou,“ zmiňuje neřesti převážně mladých nadšenců pro rychlou a nebezpečnou jízdu. Podle Krátkého je naprosto minula geneze, kterou si prošli oni sami.

„Jako kluci jsme začínali na pionýrech padesátkách, českých Jawách a až v pozdějším věku jsme přešli na silnější japonské stroje, na které jsme si sami museli vydělat. Teď mladý kluk s čerstvým řidičákem dostane silnou motorku a v první zatáčce ji nezvládne,“ říká na adresu jezdců začátečníků a jedním dechem dodává, že díky opatrnosti se nestali aktéry žádných větších karambolů. Jsou zastánci bezpečné jízdy. Na kaskadérské kousky si zvou profesionály. Ti byli a budou k vidění právě v Doubí u Tábora.

Obdivovatelé naleštěných strojů a příznivci dobré zábavy a muziky nechť si ve svém kalendáři zaškrtnou poslední květnový víkend.