Dokud ještě stojí. Těm, co je most přes nádraží „ukradený“, nechť mi odpustí můj sentiment a přestanou v tomto bodě číst. Těm, co jim teprve bude ukradený, chci jen poskytnout slova útěchy. Boj o potenciální technickou památku byl vytrvalý a naštěstí se obešel bez ztrát na životech. Tedy lidských. Moje tryzna nepřichází úplně nevhod. Za lepší zítřky, pokrok a rozvoj civilizace už padly vzrostlé stromy na pravém svahu. Levý svah bezesporu čeká ten samý osud. Planá třešeň už neurodí ani jednu nepoživatelnou peckovici. Starý most si už stříhá metr a odpočítává poslední týdny svého života. Přejděte ještě několikrát z jeho pravého břehu na levý a nazpátek. Spočiňte nohou na dočasném prkenném koberci, po kterém se v létě tak příjemně našlapovalo a v zimě tak roztomile klouzalo. Vy, kterým bude chybět, rozlučte se důstojně, dokud ještě stojí. Nikdy nezapomeneme…