Edvard Beneš, prezident Tomáš Garrigue Masaryk či František Bílek. Mezi tato zvučná jména se už velmi brzy nejspíš zařadí i monsignor Vladimír Vyhlídka. Stejně jako oni by měl získat čestné občanství města Chýnova. Stal by se tak od roku 1935 prvním člověkem, kterému bude tento titul udělen.
„Nápad vyšel z vyšehradské kapituly, kde byl monsignor Vyhlídka kanovníkem. Já jsem jejich přání vlastně jen tlumočil. Každopádně si ale myslím, že by si tento titul zasloužil. V církevních kruzích je velmi uznávanou osobostí a k Chýnovu, kde se narodil, si stále udržuje velmi vřelý vztah,“ shrnul správce chýnovské farnosti Václav Mikula, který s návrhem čestného občanství pro Vladimíra Vyhlídku přišel.

Problém byl v tom, že od roku 1935 nikdo podobný titul v Chýnově neudělil a institut jeho udělení nebyl ošetřen žádnou legislativou. Zastupitelé proto schválili novou vyhlášku. Ta musí vejít v platnost a na dalším zasedání se bude teprve o čestném občanství hlasovat. Monsignor by měl titul získat ke svým 85. narozeninám.

„Když jsme se na internetu poohlíželi, jak to mají v jiných městech ošetřeno, nejjednodušší a nejpřijatelnější se nám zdál model z obce Tlumačov. Vyhlášku jsme připravovali podle něj,“ uvedl starosta Pavel Eybert.
Sám Vladimír Vyhlídka se cítí poctěn. „Překvapilo mě to. Už šedesát let figuruji v Chýnově jen jako návštěvník, přesto se ale Chýnovákem stále cítím. Považuji to za velmi milou pozornost k mé osobě.“

Monsignore Vladimír Vyhlídka - Narozen 20. listopadu 1925 v Chýnově. Po ukončení základní školní docházky v Chýnově vystudoval reálné gymnázium v Táboře. Od roku 1944 do dubna 1945 totálně nasazen. V roce 1947 nastoupil základní vojenskou službu. V únoru 1948 vyloučen pro své náboženské přesvědčení ze školy důstojníků v záloze a převelen k PTP oddílům. Od roku 1950 různá zaměstnání (mrazírenský průmysl, ČKD Sokolovo). V roce 1964 odjel na turistickou cestu do Vídně. Odtud za pomoci vídeňského arcibiskupství odcestoval do Itálie a začal studovat teologii na české koleji Nepomucenum v Římě. 20. prosince 1969 byl vysvěcen v Lateránské basilice v Římě na kněze. Protože chtěl působit jako kněz v Čechách, vrátil se do vlasti, po legalizaci pobytu, dne 15. května 1970. K výkonu funkce duchovního mu však nebyl vydán státní souhlas, a proto pracoval do roku 1973 jako pomocný zdravotník na IV. interní klinice Fakultní nemocnice v Praze. Od listopadu 1973 působil v duchovní správě, ale pouze v málo frekventovaných pohraničních farnostech (Krajková, Oloví). Od roku 1985 starobní důchodce. V roce 1988 se stává privátním sekretářem pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška. V této své funkci organizoval setkání kardinála Tomáška se zahraničními hosty, a konzultace s českým disentem. Po boku kardinála Tomáška stál i v době „sametové revoluce“ a setrval u něj prakticky až do jeho smrti v roce 1992. 17. září 1991 byl za svoji činnost po boku kardinála jmenován kaplanem Jeho Svatosti s titulem Monsignore. Od roku 1992 do roku 1998 jako děkan v Táboře. 1. října 1998 byl jmenován sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv.Petra a Pavla na Vyšehradě. Přestěhoval se z Tábora do Prahy na Vyšehrad. Když mu to zdraví dovolí, vrací se do Chýnova, zvláště ke hrobu rodičů. V posledních letech přijíždí na pozvání farnosti na poutní mši jako kazatel.

Jako první získal v Chýnově čestné občanství lékař František Buchner, a to v roce 1884. Nejplodnějším na udělování tohoto titulu se stal rok 1918, kdy se této pocty dostalo hned osmi osobnostem, mezi nimiž figurovala i jména jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Přemysl Šámal či Karel Kramář. Dosud poslední čestné občanství získal v roce 1935 sochař František Bílek.

Držitelé od r. 1990
1908 – Jiří z Lobkovic
1907 – Adolf ze Schwarzenberka
1918 – Tomáš Garrigue Masaryk
1918 – Edvard Beneš
1918 – Karel Kramář
1918 – František Staněk
1918 – Václav Klofáč
1918 – Gustav Habrman
1918 – Přemysl Šámal
1918 – Jindřich Vančura
1925 – Rudolf Strakatý
1935 – František Bílek