Monsignore Václav Dvořák (87), zastánce skautského hnutí, boje proti komunismu a hlavně lásky ke každému člověku, ať už se něčím provinil, či neprovinil, zemřel ve středu 30. července v Českých Budějovicích.
„Umřel ve spánku na celkové vyčerpání,“ říká sestra Imelda z Kongregace Sester Nejsvětější svátosti, která se spolu s ostatními o Václava Dvořáka starala.
„Poslední měsíc života byl pro něj utrpením. V úterý večer jsme od něj odešly, a ve středu ráno jsme ho už našly mrtvého,“ říká sestra s tím, že zemřel ve spánku.
„Dožil se ještě vydání knihy vzpomínek, vydanou Karmelitánským nakladatelstvím, kterou spolu s autorem Janem Mazancem nazvali Čím to, že jste tak klidný,“ dodává.
Kvůli bohatému životu a věčnému optimismu si jej Jan Mazanec vybral jako hrdinu autobiografické knížky rozhovorů .
„Každé setkání s tak čistým člověkem bylo úžasné a moc mě obohatilo,“ říká autor, který za ním poslední půl rok pravidelně jezdil. A psát bylo opravdu o čem. Václav Dvořák měl za sebou totiž opravdu pestrý i těžký život.
Za války prožil totální nasazení v Linci, po únoru 1948 zase pomáhal převádět přes hranice. Komunisté ho proto odsoudili za velezradu, odseděl si sedm let, byl i ve Valdicích. Po propuštění pak pracoval jako dělník, dočkal se rehabilitace.
Papež Jan Pavel II. ho jmenoval papežským prelátem. Věnoval se skautům a pastoraci vězňů.
„Pořád se mi chce pracovat, mám radost z práce ve farnosti a v base. Na nohou mě drží to, že dělám s lidmi a mohu jim pomoci. Zaplaťpánbůh za zdraví, co mi Pánbůh dal, a za lidi, co o mě pečují,“ říkal Václav Dvořák.

Václav Dvořák se narodil v Bechyni. Když byl za války jeho ročník 1921 totálně nasazen, dostal se s bohoslovci do Lince obsazeného Němci.
„Jednou přijel do fabriky Adolf Hitler a prohlížel si halu. S kamarádem jsme stáli blízko vůdcova otevřeného auta. Pak jsme ho viděli přicházet. Otevřel si sám dvířka a usedl. Kdybych se naklonil, mohl jsem na něj dosáhnut. Pošeptal sem kolegovi: Franto, ty vole, taková možnost, a my nemáme ani kudlu v kapse! Moje srdce bylo plné smutku. To by bylo něco, kdybychom Hitlera oddělali!“
Po válce pracoval Václav Dvořák se skauty, a to i po jejich zákazu po únoru 1948.
Po kněžském svěcení v roce 1948 působil tři roky ve farnostech Kardašova Řečice, Pluhův Žďár, Domažlice a Trhanov.
„Byl jsem kaplanem na Folmavě a pomáhal lidem přes hranice. Byl jsem podezřelý ze špionáže, proto mě poslali na vojnu k PTP. Pak spadla klec,“ popisoval Václav Dvořák své působení.
U PTP strávil 14 měsíců, ve vězení pak sedm let. Na kruté vyšetřování do smrti nezapomněl.
„Hlad, žízeň, noční výslechy, provázené psychickým a fyzickými násilnostmi, bez vzduchu a vycházek, pod stálým dohledem a za buzerace bachařů. Dostal jsem sedm let. Všechno jsme překonávali vírou, nadějí a modlitbou,“ přiznával Václav Dvořák.
Po propuštění pracoval v civilních zaměstnáních, mimo jiné v antikvariátu nedaleko Karlova mostu v Praze.
„Oblíbili si mě tam, protože říkali, že jsem kněz, a proto nebudu krást,“ smál se po letech.
Od prvního dubna 1990 byl jmenován generálním vikářem Českobudějovické diecéze. V posledních letech se věnoval i farnosti Ledenice. Za jeho práci ho v roce 2002 prezident Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy .
Spolu s dalšími mukly Václav Dvořák čekal, že komunistické zločiny budou po roce 1989 řádně označeny a odsouzeny. Nedočkal se, ale netrápil se tím. Věřil, že Poslední soud je skutečně ten nejspravedlivější, a že člověku ostatně nepřísluší soudit.


Poslední rozloučení
Přesto Václava Dvořáka znepokojovala stálá přítomnost komunistů v českém parlamentě.
„Je děsivé a nepochopitelné, že po všech zkušenostech s komunismem lidé znovu tuto zločineckou stranu volí. Copak ztratili rozum, nebo zcela propadli zlu?“ divil se Václav Dvořák.
Se zesnulým Václavem Dvořákem se lidé mohou rozloučit při mši v sobotu 9. srpna od 10 hodin v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše. Druhá část obřadů se koná v 15 hodin v děkanském kostele sv. Matěje v Bechyni, kde bude Václav Dvořák v rodinné hrobce pohřben.