Objekt bývalého řeznictví je poměrně rozlehlý. Kromě viditelných prostor z ulice má další části v zahradě. V provozních prostorách v přízemí je obchod, sklady, chladírny, udírna, sociální zázemí pro zaměstnance. V prvním patře jsou dva byty, v podkroví je jeden byt. Majitelé dům chtějí prodat, v řeznické tradici v tomto domě nemá kdo pokračovat. „Už po úmrtí tety jsme chtěli dům prodat. Bylo hodně zájemců, protože se objekt nachází v těsné blízkosti škol a oni tam chtěli udělat fast food. Před tím jsme se nějak nedohodli mezi sebou a teď je blbá doba. Uvidíme," říká Zdeněk Vedral.

Dům má historickou minulost a dle realitní kanceláře je chráněn památkovým úřadem. „Jeden vážný zájemce o dům už tu je. Je to stavař a rád by objekt rekonstruoval. Kraj tam nyní chystá výměnu oken, vzhledem k památkové ochraně budou dřevěná špaletová. Řeší se také podlahy, protože je před dvěma lety poničila voda. Výhodou je, že na opravy tohoto rozložitého domu lze žádat o dotace z Evropské unie," říká realitní makléřka Jana Kohoutová.

„Přímo objekt památkově chráněný není, ale nachází se v památkově chráněné zóně centra Soběslavi. Je posledním domem, na samém jejím okraji, proto musí při opravách a podobně splňovat určité požadavky," upřesnila Miroslava Ctiborová z památkové péče.
V místech dnešního opuštěného domu č. p. 49, Soběslav II, stál nízký zemědělský domek již kolem roku 1500. Původně se mu říkalo podle majitele „Domec urbánkovský". Mezi nejstaršími majiteli původního domu byli kromě rodu Urbánků, Magdalena Turková nebo Bartoloměj Hamerník. Ten se stal majitelem roku 1718 a s Urbánkovýmu měl napůl studnu, která k domu náležela.
V roce 1745 se majitelem stal František Hájek. Rod Hájků zde bydlel téměř sto let. V roce 1842 se do domu nastěhovali Vojtěch a Barbora Kurkovi. V roce 1845 v domě bydlel i Matěj Baudis ze Zlukova, který dělal poštovního vozku. Od roku 1874 v domě žila židovská rodina Feldmannů.

Řeznické řemeslo

Na konci 19. století měl dům číselné označení 60. Ve třicátých letech 20. století došlo v souvislosti s výstavbou „nových škol" k rozsáhlé demolici původních nízkých zemědělských domků naproti hotelu Zvon.
Místo domu č. p. 61 tak vznikl areál dnešních škol. V roce 1927 byl dům č. p. 60 zbourán a postaven nový moderní patrový dům, který se stal rohovým domem před areálem škol. Už tehdy tam vzniklo vyhlášené řeznictví a prodejna masa Vedralových, rodině pak patřilo a patří také řeznictví na náměstí.

„Je to obrovský dům. Vzadu jsou dílny, nahoře byly byty pro zaměstnance řeznictví. Chodívala jsem tam nakoupit a můj tatínek, kovář, jim okovával koně a staral se o nástroje," vzpomíná Marta Kloboučníková ze Soběslavi.

Josef Vedral byl vždy řezníkem v domě č.p. 60, jeho bratr František otevřel dnešní řeznictví na náměstí. Josef jezdil po vsích, skupoval prasata a dobytek od takzvaných strejčků, jak se jim dříve říkávalo. Zvířata porážel, v zadních prostorách domů pak byla udírna a chladírna. Josef pak odešel do Prahy a řeznictví převzal syn, stejného jména.

V roce 1946 byl dům přečíslován na dnešní číslo popisné, majitelem byl v té době Josef Vedral. Roku 1961 byl dům znárodněn. Z Prahy se vrátil Zdeněk Vedral, otec současného spolumajitele domu, a otevřel si řeznictví naproti bývalé Mototechně. Josef umřel v roce 2003, v domě bydlela Marie Pouzarová, sestra Josefa a Zdeňka. Nějaký čas provozoval řeznickou činnost v domě také nějaký pan Pánek.

„Když teta umřela, chtěli jsme dům prodat. Táta mi řeznictví odkázal, ale jsem černá ovce rodiny a věnuji se jinému řemeslu. Každý z dědiců má navíc své bydlení a brácha vlastní řeznictví nedaleko. Myslel jsem na bydlení pro mé kluky, ale jsou také jiného oboru a na rekonstrukci pro bydlení nejsou peníze. Je to škoda," dodal Zdeněk Vedral.

Asi od roku 2010 sídlila v domě firma Rabbit, zaměřující se na chov, zpracování a distribuci vepřového, hovězího, drůbežího a králičího masa. Asi před třemi lety se přemístila o kus dál a řeznictví zhruba rok provozoval soukromník. Po jeho úmrtí však v domě řeznické řemeslo skončilo. Třeba jen pro zatím.

David Peltán