Na březnový masopustní průvod dorazili v maskách místní, přespolní i lufťáci. A kdo neměl masku, přišel ráno před hospodu, odkud měly maškary vycházet, s foťákem. S ním si maškarní průvod nenechala ujít Květa Hoffmannová s dospělou dcerou Lenkou.

„Škoda jen, že chodí méně lidí, dříve býval zájem větší,“ posteskla si Květa Hoffmannová, jež se ve Skopytcích narodila.
Podívat se na tradiční průvod přišel i Jiří Eremiáš, který se do obce přistěhoval před téměř třiceti lety. “Původně jsem bydlel v paneláku v Plané nad Lužnicí a sem jsem se přestěhoval poté, co jsem tu zdědil dům,“ zmínil důvod, proč vyměnil město za vesnici. Zaměstnává ho, stejně jako mnoho dalších lidí i z okolních obcí, zemědělské družstvo Jasanka se sídlem v sousedních Chabrovicích. Pracuje v kravíně v Dlouhé Lhotě, takže stejně jako většna dalších dojíždí.
Za prací denně jezdí, ale pro změnu do Soběslavi, i Květa Hoffmannová. Na dojíždění je odmalička závislá i její dcera. Nejprve na základní školu do Choustníku, následovalo taktéž denní cestování na střední školu do Tábora, a poté na vysokou školu do Českých Budějovic.

„Kvůli spojení jsem musela odtud autem do Soběslavi, tam zaparkovat a do Budějovic už autobusem,“ popsala své zkušenosti s cestováním za vzděláním vystudovaná pedagožka, která v případě praxe vstávala už po čtvrté ranní.

„Nejhorší cestování je v zimě. Kvůli lepší cestě volím směr na Turovec. Je to rychlejší než čekat ve věčně ucpané Plané. V zimě jsou cesty hůře udržované a navíc je na silnici v lese namrznuto,“ popisuje Květa Hoffmannová zimní anabázi.
Ani poté, co sleze sníh, to není na silnici ideální. Vzhledem k tomu, že přes Skopytce vede frekventovaná trasa kamionu do výrobny lupínků v Choustníku, leží na komunikaci víc než dost posypu. Stačí, že projede auto, a všechny a všechno zahalí a pokryjí oblaka prachu.
Ale vypadá to, že to je jediný nedostatek maškarního průvodu, protože počasí bylo jinak naprosto ukázkové. Vypadalo jako objednané. Azuro bez větru. „Je pěkně, protože se tady modlíme,“ vysvětlil s úsměvem Eremiáš.

A kdo se nechodí modlit, může volný čas vyplnit jinými aktivitami, které obec nabízí. V sále hospody je k dispozici pingpongový stůl, za hospodou mají postavené s pomocí dotace hřiště s osvětlením a s umělým povrchem, které je maximálně využité převážně v létě.
„Na něj chodí hrát hlavně mladí kluci. Mě vytáhnou ještě tak moji vnuci. Jinak my starší volíme raději posezení a diskuze v hospůdce. Komu se nechce sportovat, může každé pondělí do knihovny.

Možná by to podle žen Hoffmannových chtělo více kulturního vyžití, i když pár akcí se přece jen najde. V hospodě bývají občas zábavy a v srpnu si ve Skopytcích pochutnávají na pečeném praseti.
I když vesnice nenabízí tolik možností jako město, Lenka vesnici opustit jen tak nehodlá. Město ji nikdy nelákalo a neláká. „Podívat ano, bydlet ale ne,“ má mladá žena jasno.

Historie obce. V historických dokumentech je zmínka o obci Skopytce již ve 13 století. Majiteli obce Skopytce byli vladykové ze Skopytc. Jan,Petr a Pelhřim ze Skopytc, kteří podepsali r. 1415 stížný list do Kostnice.
Roku 1573 patřily Skopytce králi, od roku 1596 rodu Pětipeských na Chotovinách. Později koupil část osady Jan Sádlo z Vrážného, jehož bratru Bedřichovi jsou zabaveny pro účast na odboji a prodány Černínům z Chudenic na Radeníně.
Na slovíčko se starostou. Obec Skopytce leží na jihovýchodě bývalého okresu Tábor, asi 3 km od Choustníka, 9 km od Plané nad Lužnicí a 13 km od Soběslavi. Obec se dělí na dvě části a to část Skopytce a část Chabrovice.
V obci Skopytce je v současné době trvale hlášeno 91 obyvatel. Část domů není trvale obydlena a slouží pouze k rekreaci. K obci patří i dvě samoty a to Spálený a Na Blažku. Obec Skopytce má zpracovaný územní plán obce, který byl dokončen v roce 2010.
V současné době je od roku 2010 v obci znovu otevřena prodejna potravin, která byla několik let uzavřena a občané tedy již nemusí za nákupy dojíždět do přilehlých obcí. V obci je dále kulturní dům, ve kterém je provozován hostinec, sál kulturního domu je využíván k příležitostným kulturním a společenským akcím, v budově je umístěn i obecní úřad. Část obyvatel v produktivním věku je zaměstnána u společnosti Jasanka s.r.o. Chabrovice, někteří občané za prací dojíždí do Soběslavi nebo do Tábora. Služby jsou poskytovány jedním živnostníkem v oboru oprav automobilů.
Obec je zapojena do činnosti svazku obcí „Pod horou“.
V minulém období bylo v obci vybudováno nové víceúčelové hřiště, byl opraven sál kulturního domu včetně výměny části střešní krytiny, provedena rekonstrukce chodníků, oprava oplocení vodovodního zdroje a výměna technologického zařízení úpravny vody, dále došlo k opravě částí místních a účelových komunikací. V letošním roce předpokládáme provést v obci opravu požární nádrže a obnovu zeleně. Dalším problémem, který musí obec řešit, je oprava mostu přes Kajetínský potok, který byl poškozen velkou vodou z přívalových dešťů a nemá žádného vlastníka. Jako většinu malých obcí, i nás trápí nedostatek finančních prostředků na realizaci všech potřebných záměrů.
V obci každoročně probíhá, ve spolupráci s okolními obcemi, masopustní průvod a je pořádán dětský karneval. Aktivní činnost vyvíjí sbor dobrovolných hasičů, který se podílí na dění v obci. V letních měsících je pořádáno setkání občanů obou částí obce. Tradiční pouť spojená s taneční zábavou probíhá v měsíci září.
Obcí prochází jedna autobusová linka a to do Soběslavi, která je provozována pouze v pracovní dny, je zde turistická stezka i cyklostezka.
Obec je v současné době dotčena zamýšlenou výstavbou velmi vysokého napětí Kočín – Mírovka, kdy tato stavba bude mít, dle mého názoru, značný vliv na krajinný ráz okolí obce.