Táborská budova čp. 553 několikrát „změnila“ adresu, její základní účel však zůstával stejný. Starat se o zdraví obyvatel Tábora i širokého okolí.

Původní jednopatrový dům byl vystavěn v letech 1887 – 1888 na volném pozemku tehdejší Budějovické silnice a od počátku sloužil jako všeobecná veřejná nemocnice, v níž na přelomu devatenáctého a dvacátého století působil primář MUDr. Petr Jehlička se sekundářem MUDr. Josefem Pavlíkem a správcem Františkem Pěnkou. V roce 1914 bylo dané zdravotnické zařízení rozšířeno o infekční pavilon, nemocniční kapli a hospodářskou budovu. Též celková kapacita se z původních 45 postupně zvedla na 145 lůžek.

Na počátku dvacátých let, tehdy již ve zdejší všeobecné veřejné městské nemocnici na Wilsonově třídě, pod vedením primáře MUDr. Jaroslava Daniela zajišťovali lékařskou péči ordinář MUDr. Václav Rychetník, II. sekundář MUDr. Marie Hlaváčková – Krausová a III. sekundář MUDr. Karel Lustig.
Pacienty ošetřovalo dvanáct Milosrdných sester řádu sv. Karla Boromejského v čele s představenou M. S. Edignou Niederhoferovou. Funkci vrchního správce zastával nám již známý František Pěnka, asistentem byl Josef Tutter a pomocnými silami Vlasta Pěnková a Růžena Hollerová. Dále v daném zařízení pracovali strojník, švadlena, deset služek a vrátná. V této době zde mohlo být umístěno 157 nemocných, u nichž byla lékařská návštěva prováděna dvakrát denně. Ošetřovací taxa za osobu a den byla rozdělena do tří tříd – 65.- Kč, 45.- Kč a 21.- Kč.

V roce 1927 přešla uvedená nemocnice do správy táborského okresu, ale její spádovost zaujímala též politické okresy Milevsko, Sedlčany, Kamenice nad Lipou, částečně i Písek, České Budějovice a Třeboň.

Zatímco přibývalo pacientů, zastarávalo zařízení i samotná budova čp. 553. Nejprve se uvažovalo o její přestavbě, ovšem okresní zastupitelstvo 8. června 1929 od tohoto plánu ustoupilo a rohodlo o vybudování zcela nové nemocnice „na zeleném drnu“. Po jednáních o výběru pozemku a veřejné soutěži na stavbu byla v lednu 1934 schválena realizace podle předloženého plánu. To je však již jiná kapitola…

A tak ještě v polovině třicátých let za obtížných podmínek chod všeobecné veřejné okresní nemocnice na Wilsonově třídě čp. 553 řídil primář MUDr. Josef Piťha se sekundárními lékaři MUDr. Annou Procházkovou, MUDr. Helenou Zylberbergovou – Rabinovskou a MUDr. Vasilem Temnykem, s nimiž zde spolupracovali externí lékaři MUDr. Rudolf Vodička a MUDr. Otto Malý. Z dalšího personálu jmenujme správce Jana Dvořáka, topiče Antonína Holase, již známou představenou Milosrdných sester S. M. Edignu Niederhoferovou, dále švadlenu Josefu Nitschlovou a celkem pět úředníků. Ošetřovací taxa v této době činila ve třech třídách za osobu a den 45.- Kč, 35.- Kč a 18.50 Kč.

Odjakživa se stávalo, že přes veškerou péči ne každý pacient opustil nemocnici uzdraven. A tak k atmosféře Wilsonovy třídy patřila též smuteční hudba ohlašující průjezd pohřebních vozů, které na nový táborský hřbitov často doprovázely nejrůznější krojované spolky a korporace, jakož i mohutné zástupy smutečních hostů a dalších občanů.

V následujících desetiletích prošel táborský dům čp. 553 řadou stavebních změn, ale se svými zdravotními neduhy sem, tehdy na Gottwaldovu třídu, neustále přicházeli nejen občané Tábora. Tento úděl zůstal dané budově dodnes, přestože se její vnitřní zařízení postupně měnilo a mění, stejně jako zde přítomní lidé. Tak už to v životě bývá.

Zde si můžeme připomenout i některé výše jmenované osoby, které se i přes odborně a časově náročnou práci v táborské nemocnici věnovaly řadě dalších aktivit nejen ve prospěch města. Sekundář MUDr. Josef Pavlík zároveň působil jako lékař městský, železniční a lékař nemocenské pokladny. Táborské veřejnosti byl navíc známý jako dlouholetý předseda Spolku pro zbudování Husova pomníku v Táboře, vášnivý sběratel husitských památek a neúnavný organizátor husitských tradic. Též František Pěnka byl všestranným osvětovým a vlastivědným pracovníkem, který se především po odchodu na odpočinek v roce 1928 plně věnoval historickému bádání. Jeho nejdůležitější prací je monografie O Klokotech, sepsaná v roce 1933 a vycházející na pokračování v táborském tisku. Jako celek však tato pozoruhodná kniha vydána nebyla, stejně jako řada dalších Pěnkových prací.

Co přát dnešním táborákům i přespolním? Snad aby dům čp. 553 na Budějovické ulici v Táboře navštěvovali pokud možná co nejméně. Zároveň prosím stálé osazenstvo dané budovy, aby mi tato poněkud paradoxní formulace tentokrát byla prominuta.

Stanislav Zita