Novinář a spisovatel, který je známý jako autor historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, ale i jako satirik. Nejen tak se zapsal do dějin sedlecký rodák Prokop Chocholoušek. Dne 5. července uplyne 150 let ode dne, kdy v Nadějkově opustil svět. Na muže, který je neodmyslitelně spjatý s historií této obce, zavzpomínali v neděli Nadějkovští.
close
zoom_in
„Byl vnímán jako český Walter Scott. Od 40. let do své smrti ho lidé brali jako jednoho z nejvýznamnějších autorů historické prózy v české beletrii," představuje osobnost umělce doktorka historie a češtiny Magdalena Pokorná.
Prokop Chocholoušek se narodil v rodině ševce, ale po smrti otce se rodina přestěhovala do Prahy. Začal tady studovat gymnázium a poté medicínu, ale kvůli penězům z ní odešel. Traduje se, že už na gymnáziu se stýkal s Karlem Hynkem Máchou.
„Ve své době byl ve velkých literárních konfliktech s Karlem Havlíčkem Borovským, měl blízko například k J. K. Tylovi a na konci života se sblížil s Janem Nerudou. S Máchou se znal, to je nesporné. Pocházel ze Sedlce a poblíž jsou Měšetice, kam Mácha jezdil. V Praze se zase mohli setkat v Kajetánském divadlu. Pravděpodobně byli přátelé, ale nějaké podklady k tomu nejsou," uvádí na pravou míru Magdalena Pokorná.
Skončil za mřížemi
Jeho kroky vedly do Itálie, kde se krátce věnoval studiu chirurgie, cestoval po Balkáně a po návratu domů žil střídavě v Praze a v Sedlci. Jeho největší láskou bylo vždy psaní, i přesto, že ho téměř neuživilo a dostalo za mříže: „V Praze panovaly obavy, že jako radikální demokrat by mohl vzbuzovat veřejný neklid. Zatímco jeho novinářská práce byla tvrdě postihována, tak jako literát neměl s cenzurou problémy," vypráví historička.
Dílo Prokopa Chocholouška:
• Těžištěm Chocholouškova díla je historická próza. V povídkách a románech z české historie, kdy ho inspiroval J.K.Tyl, připomínal Chocholoušek bývalou existenci českého státu, jeho ušlechtilé panovníky a doby, kdy se národ dovedl bránit nepřátelům.
• Psal povídky ze života a dějin jižních Slovanů, k nimž ho inspirovaly jihoslovanské národní zpěvy.
• Vanda – povídka z polských dějin
• Pole Kosovo – povídka s milostně-historickou zápletkou
• Dcera Otakarova
• Přivitan, kmet staropražský (1855) – 2 svazky
• Palcéřík • Soběslav • Křižáci
• Jan Pancéř
• Templáři v Čechách – trojdílný román
• Černohorci
Zdroj: www.chysky.cz
Mezi lety 1848 – 51 řídil Pražský večerní list a přispíval do něj ostrými články proti vládě. Byl vězněn a list byl zastaven. „V listu vyšla noticka o smrti filozofa Augustina Smetany, kterou Chocholoušek sice nepovolil, ale za vydání zodpovídal. Několik týdnů tak strávil ve vězení," uvedla Magdalena Pokorná.
Byl pod stálým policejním dohledem. Nuceně se musel v letech 1859-61 vrátit do Sedlce a předtím ještě musel podepsat protokolární slib bezúhonného chování. Zažil velkou bídu přesto, že se jeho bratři stali dobře situovanými měšťany. Opět se vrátil do Prahy, kde pracoval v denících Čas a Hlas. Jenže těžce onemocněl a odjel se zotavit zpět ke svému příteli Antonínu Fikarovi do Nadějkova, kde už v minulosti pobýval.
Prokop Chocholoušek umírá 5. července 1864 v pětačtyřiceti letech. „Zemřel na vodnatelnost. To mohlo znamenat problémy s ledvinami a slabší srdce," uzavřela Magdalena Pokorná s tím, že po spisovateli zůstal syn.
Emil Mleziva o něm ve svém díle napsal: „Jeho význam záleží především v tom, že v prózách přístupných širokým vrstvám čtenářů a vydávaných za národnostního útlaku zdůrazňoval myšlenku svobody a vylíčil boj, který za svobodu vedly jiné národy."
A významu jeho díla jsou si dobře vědomi i Nadějkovští. Ve zdejší faře připomíná Prokopa Chocholouška pamětní místnost a kromě mše včerejší odpoledne zpestřila divadelní scénka školáků z jeho života.
Věděli jste že…
• Studium chirurgie bylo tehdy dvouleté a jeho předpokladem bylo dokončené gymnázium, včetně humanitních tříd. Adepti studia ranlékařství, jak se studium chirurgie také oficiálně nazývalo, mohli dosáhnout jako nejnižšího stupně chirurgické aprobace titulu městského či venkovského ranlékaře.
• Pro získání magistra chirurgie již stanovil zkušební řád přísnější požadavky i na předběžné studium a ten, kdo chtěl získat titul doktora chirurgie, musel absolvovat teoretickou i praktickou zkoušku, která se v podstatě nelišila od zkoušek na doktorát medicíny.
