Míra Skopec je první a je na to patřičně hrdý. Do Rolničky už se prý vrátit nechce, i když se mu tam líbilo. Má totiž opravdový job. Chráněnou dílnu opustil díky místu v nově otevřeném Caffe baru Klid v Táboře.

„Moc se mi tady líbí. Uklízím, skládám ubrousky a učím se i obsluhovat. Všechno mě tady baví a chtěl bych tady už zůstat,“ tvrdí nadšeně Míra. V kavárně pracuje každý den od osmi do jedné. Za prací dojíždí ze Sezimova Ústí. Než nastoupil „naostro“, musel absolvovat tříměsíční zaučení.

„Míra je super. O všechno se zajímá. Pokaždé se ráno vyptává, kolik lidí odpoledne přišlo, co si dávali. Objednávky sice nevyřizuje, ale už občas něco donese a pak čeká u stolu, jestli je zákazník spokojený, jestli je všechno v pořádku. Jinak spoustu práce už zastane úplně sám. Nemůžu si ho vynáchválit,“ hodnotí svého nového zaměstnance Olina Zimrmanová, provozovatelka Caffe baru Klid.

Míra kromě úklidu obstará klidně i nákup. Spousta věcí je pro něj ale nová. Učil se například, jak se dělají uzlíky na mikrotenových sáčcích.
„Každým dnem se zlepšuje. Kolikrát mám pocit, že je s ním lepší řeč než s některými jinými zaměstnanci. Stačí mu říct něco jednou dvakrát a už to tak udělá. Je hodně vnímavý a myslím si, že ho to tady hrozně baví. Je na náměstí, kde to pořád žije. Je z toho nadšený. Když pracoval v chráněné dílně, byl to trochu jiný svět. A najednou je uprostřed dění. Líbí se mu, že je mezi tolika lidmi,“ líčí Olina Zimrmanová.

A funguje to i naopak. Návštěvníci kavárny reagují na osmadvacetiletého mladíka s postižením jen pozitivně. „Míra ví, že kdyby se setkal s nějakým posměchem nebo negativní odezvou, nemá to řešit sám, ale přijít za námi. Myslím si ale, že jeho přítomnost nás všechny spíš obohatila a přinesla nám všem i jiný pohled na svět,“ dodává majitelka kavárny.

Tohle všechno bylo možné díky projektu zaměřenému na podporu pracovní integrace mladých lidí se zdravotním postižením z Táborska, který zahájila Diakonie ČCE – středisko Rolnička v únoru minulého roku. Kromě toho, že Caffe bar Klid je prvním zaměstnavatelem na Táborsku, který v rámci tohoto projektu přijal pracovníka s handicapem, kavárna také propůjčí své prostory k přednášce o problematice zaměstnávání lidí s postižením a k tiskové konferenci na toto téma.

„Míra je první, kdo chtěl a komu se podařilo z Rolničky přestoupit na otevřený trh práce. Splnil se mu jeho sen dostat se za hranice Rolničky a tím se posunout v životě o krok dál,“ říká k projektu Renata Gargulová, vedoucí zácvikového programu.

Spolupráce s Olinou Zimrmanovou začala již několik měsíců před otevřením kavárny. I když zpočátku nebyla spolupráce na první pohled viditelná, rozjela se intenzivně hned několika směry.

„Zatímco po dobu tří měsíců do této kavárny docházeli za naší asistence lidé s postižením a připravovali se na zaměstnání na otevřeném trhu práce v rámci zácvikového programu, v chráněné dílně v Soběslavi mezitím vznikaly dřevěné obklady a keramické výrobky do interiéru kavárny. Dřevěné obklady nyní zdobí stěny a z keramických hrnků, konviček a misek si mohou zákazníci vychutnat dobroty, které tu nabízejí. Kromě toho si mohou tyto naše výrobky na místě i koupit,“ doplnila Renata Gargulová.

Možnost zaměstnat člověka s postižením a získat finanční a poradenskou podporu na zapracování tohoto zaměstnance, má jakákoli firma či podnikatel. Je třeba jediné: najít v rámci své firmy vhodnou činnost pro zaměstnance se zdravotním postižením ať už půjde o pomocné práce v kanceláři, v kuchyni nebo o úklid. „Jde ale především o ochotu a odvahu nebát se dělat věci jinak, a tím pomoci a obohatit nejen osoby s postižením, ale i sami sebe,“ přiblížila podstatu tohoto tranzitního programu jeho vedoucí.

Zácvikový a tranzitní program je součástí projektu Pracovní integrace na Táborsku a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.