Pane ministře, nejste bůh. Je to fašistický projekt. Ministr Heger je zrůda. Neberte nám naději! Příspěvky na internetové diskusi Nedoklubka ministra Leoše Hegera rozhodně nešetří. Čím si to zasloužil? Svými výroky ohledně zvýšení hranice pro záchranu předčasně narozených dětí. Vidí v tom způsob, jak ve svém resortu ušetřit.

„Přijde mi to jako ve staré Spartě. Kdo není silný a zdravý, shodíme ho ze skály. Nemůžu tomu uvěřit, že to mohl ministr vůbec vyslovit,“ nebere si servítky Michaela Lískovcová z Tábora. Sama porodila syna v sedmadvacátém týdnu těhotenství. Dnes se stará o zdravého čtyřletého chlapečka. Rodina měla štěstí. I v tom, že žádná pevná hranice pro záchranu nedonošených dětí zatím není.

„V současné době je tato hranice čtyřiadvacátý týden těhotenství. Jde však pouze o orientační limit a vše je na rozhodnutí lékaře, který podle konkrétní situace vyhodnotí, zda má záchrana cenu,“ vysvětluje koordinátorka sdružení rodičů a přátel nedonošených dětí Nedoklubko pro jižní Čechy Klára Csirková ze Soběslavi.

Není důvod
„Přežije–li dítě narozené ve 23. či 24. týdnu do týdne 25., je míra postižení srovnatelná s mírou postižení dětí narozených v 25. týdnu (kolem 10% významného handicapu).“ Petice Nedoklubko

Pro maminky nedonošených dětí je představa pevné hranice pro záchranu dětí nepředstavitelná.
„Když jsem otěhotněla podruhé, přišla jsem o dítě v osmnáctém týdnu. Už bylo pozdě. Nedokážu si ale představit, že by miminko dýchalo, bilo mu srdíčko a doktor mi oznámil, že mám smůlu, protože plod nedosáhl na zákonem stanovenou hranici a nechají ho někde bez pomoci umřít,“ podělila se o bolestnou zkušenost Michaela Lískovcová.

Klára Csirková uvedla, že česká neonatologická péče patří k nejlevnějším v Evropě, a to i z důvodů nízkých platů lékařů. Svými výsledky se však řadí k těm nejlepším. „Máme například velmi malou úmrtnost novorozenců. Ta by se však přirozeně zvedla, když by se stanovil pevný limit pro záchranu, protože kdyby lékař zachraňoval dítě narozené před tímto termínem, porušoval by vlastně zákon. Mortalita by se tedy vlastně zvedla ze zákona.“
Petice reagující na slova ministra Hegera už obletěla celou republiku. Během několika dnů se pod ni podepsalo už dvacet tisíc lidí. Webové stránky Nedoklubka se začaly plnit příspěvky i příběhy šťastných rodičů nedonošených miminek. V Táboře jsou podpisové archy k dispozici například v Rodičovském centru Radost.

Važte slova, nejen vy, pane ministře!
Stejně jako by si prezident měl dát pozor na to, co strká do kapsy, měli by se všichni politici zamyslet nad tím, co jim vypadává z úst. Zatímco Václav Klaus svým „kleptomanským“ kouskem s chilským perem všechny náramně pobavil, výrok ministra zdravotnictví Leoše Hegera většinu z nás vyděsil k smrti. Vlastně o nic menšího než o smrt v tomto případě ani nejde. Kdo jsme my, smrtelníci, abychom rozhodovali o tom, kdo bude žít a kdo nikoli? To už jsem blíž k pochopení euthanasie, které se ovšem naše vlády tolik brání. Nemohu souhlasit ani s reakcí prezidentova vicekancléře Petra Hájka, mimo jiné konzervativního katolíka, odpůrce potratů a euthanasie: „Umělé zasahování do života, který neměl být, stejně jako svévolné ukončení života, který ještě měl pokračovat, je zkázonosné. Smrt je přirozené pokračování života. Této zásadní pravdy se ovšem velká část naší duchovně poničené ateistické společnosti hystericky bojí.“ Inu dobrá. Až smrtka zaklepe na dveře v podobě prvního infarktu, je třeba ji pokorně pozvat dál. Neresuscitovat! Vždyť to by bylo zasahování do božího úradku. „Život je základní dar a vymáhat si technickými prostředky bytí či nebytí, musí nakonec dopadnout tragicky,“ pokračuje Hájek. Co se dá dělat. I umělá ledvina je technická vymoženost. Jen Petru Hájkovi držím palce, aby ji nikdy nepotřeboval. Protože ve jménu „své“ víry, by ji musel odmítnout. katerina.nimrichtrova@denik.cz