„Svatýho Josefa” nešlo při nejlepší vůli přehlédnout. Kolem náměstí se procházel rozvážným krokem a jeho urostlou postavu zdobila hříva stříbrných vlasů a mohutný plnovous. Pro mnohé z nás, kteří jsme jej znali, byl trvalou a neodmyslitelnou součástí starého města. Ale on -  z ničeho nic - zmizel. Po dlouhá léta jsem netušil, kde je mu konec. Až do chvíle, než se usadil v nedaleké Jistebnici, odkud pocházel i jeden ze zakladatelů Tábora. 

Svatej Josef

„Kdo z Táboráků dnes zná přezdívky jako Vohráblo, Zvíře, Čobol, Lambáda či Sametové oko?” ptá se mě nad sklenicí vína Josef Pohořálek a listuje ve své knize vzpomínek. „Já určitě ne,” odvětím stručně a nechám se vtáhnout do  atmosféry Starého města v době normalizace, kde si  postavičky Žižkova náměstí žily svým životem bez ohledu na mrtvolnou atmosféru, která vládla kolem. Sv.Josef, který svou přezdívku získal díky křesťanské víře a vizáži starozákonního proroka, se do Tábora přestěhoval v roce 1984: „Když jsem poprvé vstoupil do domu ve Špitálské ulici, ocitl jsem se v časech Rakouska - Uherska. Staré dámy, které zde bydlely,  ještě pamatovaly Františka Josefa a těmi způsoby stařičkého mocnářství  dosud žily. Jednou z nich byla i moje bytná, paní Malíková, o níž se ve svých knihách zmiňuje i Václav Kaplický.” 

Anketa, ilustrační foto.
ANKETA: V pondělí končí nouzový stav. Na co se nejvíce těší Jihočeši?

Jeskyně času

V domě ve Špitálské strávil Pohořálek 27 let. „Stěhoval jsem se od střechy po sklep a obýval krásné prostory, kterým jsem říkal malá a velká Sixtina.” To nejcennější poznání však získal až při „sestupu do podsvětí”. V tom nejhlubším místě podzemního labyrintu si totiž uvědomil, že stojí „na ramenou velikánů”, obklopen ostatky předků, pohřbených v samotných základech Tábora. „Špitální kaple bývala nejen součástí městského špitálu, ale stála i na místě předhusitského pohřebiště,” vysvětluje mi Josef.  V nitru klenutého sklepení, které mu tolik učarovalo, nakonec vytvořil dnes již legendární „undergroundovou expozici.” Jeskyně času, kterou navštěvovali i účastníci Táborských slavností,  byla celá nasvícena svíčkami a pomocí zde nalezených artefaktů představovala táborskou historii od pravěku po těžení stříbra Přemyslem Otakarem II. 

V jiném světě

„Asi půl roku, co jsem se do Tábora přestěhoval, jsem musel žít velice skromně a nikam nechodil,“ připustil Pohořálek. Staré město ho však čím dál více pohlcovalo jako magický vír. „Jakmile jste překročili práh, ocitli jste se v jiném světě. A protože jsem chtěl poznat místní lidi, vyrazil jsem jednoho večera do vinárny U Vaška.” Právě zde se Svatej Josef seznámil se Zvířetem a Tučňákem, s nimiž vytvořil proslulou a nerozlučnou „Silnou trojku”. „Každá parta měla u Lva svoje místo,” upozorňuje mě Josef, „a náš stůl byl ten první, vpravo od vchodu. Nebyli jsme žádní svatoušci, ale víc než rvačky nás zajímalo umění a literatura. Když začala atmosféra houstnout, přešli jsme Ke Kozatýmu Vaškovi - jak se vinárně říkalo poté, co ji převzala paní s velkými přednostmi. Hned jak jsme vlezli dovnitř, zmáčknul jsem D1 a z jukeboxu se rozeznělo Tam u nebeských bran. To byla taková naše hymna…”

S vrácením opraveného pomníku na původní místo musel kameníkům pomoc jeřáb.
Pomník U Stopařky je zpátky, pomohl jeřáb

Zvíře a Tučňák

Známé staroměstské figurky sice nestvořily žádná převratná díla, ale každý z nich něčím vynikal. Malíř a grafik Reitinger miloval hádky, občas se choval jako zvíře a po městě chodil s jezevčicí Hedulkou. Navzdory svému naturelu byl  velmi vzdělaný a dokázal dlouze a poutavě vyprávět o dějinách malířství. Jeho parťák Váňa měl zase dlouhé, ploché nohy a tlápal jako tučňák. V umění se sice neprosadil, ale byl široko daleko známý jako „advokát chudých”. „Tučňák  pracoval jako dělník na Silonu,” upřesňuje mi Josef, „ale dovedl sepsat veškeré  žádosti i žaloby a přesně věděl, kam je poslat. A kromě toho uměl perfektně anglicky, což se naučil úplně sám.” Dobrá, pokývám uznale hlavou a začnu přemýšlet o tom, čím se mezi táborské legendy zapsal Moše Hadice, Kapr nebo Vohráblo. Ale o nich třeba zase někdy příště…

Josef Pohořálek (62)  Regionální badatel a písmák, t.č. usazený v Jistebnici. Samizdatem vydal historická Acta Monumenta a v současné době pracuje na „táborských legendách“ z doby normalizace.