Když se Deník vydal za dalším dílem seriálu Na konečné MHD, vypadala na autobusovém nádraží situace velmi slibně. Do linky číslo 30, která mířila do Dražiček, nastoupilo tolik lidí, že další měli problémy se vůbec do autobusu dostat. Většina jich ovšem mířila do Radimovic u Želče a do Slap, na konečné v Dražičkách vystoupila pouze desetiletá školačka Kateřina Vaňásková.

„Autobusem jezdím denně do školy do Tábora a pak odpoledne zase domů. Jinak ne. To jezdíme autem,“ řekla dívka na zastávce a vypravila se směrem k domovu. Za chvíli se po návsi proháněla na kole. „Jen jsem si dala domu tašku a jdu ven, mám tady sraz s kamarádem.“ V Dražičkách se jí prý nejvíc líbí, že je tam klid a může si užívat dětských radovánek a lumpáren. „Nic moc zajímavýho tady není, máme tady sice nové dětské hřiště, ale tam už já nechodím,“ dodala dívka.

Hned u návsi, kde cestující přivítá opravená čekárna, kaplička a upravený park u rybníka, bydlí Hana Šviháková. Autobusem prý ale vůbec nejezdí. „Spíš autem do města, to ano, ale autobusem ne. Já navíc ani moc nikam nechodím, jsem nejraději tady doma a na naší zahradě,“ prozradila žena, která si zrovna na dvorku zalévala květiny. Kromě toho se stará o králíky a ráda si doma v klidu čte. „Žiju tady od malička s rodinou, ale nikam mezi lidi moc nechodím. Přesto jsem tady spokojená,“ říká a dodává, že město jí nikdy nelákalo. „Kdepak, ani nápad, tam je moc lidí a moc ruchu,“ směje se.
Hned na návsi jsme potkali i Jiří Krejzu. Šel zrovna z lesa a v košíku si nesl pár hub k večeři. „Autobus využívám párkrát v týdnu, když třeba potřebuji k lékaři nebo si něco vyřídit ve městě. O víkendu autobus vůbec nejezdí. To jsou lidé odkázaní na auta nebo třeba na výpomoc sousedů,“ uvádí důchodce. Žádný linkový autobus Dražičkami neprojíždí a na vlak do Slap je to daleko. „MHD je takové privilegium, je to jako bychom byli malou součástí Tábora,“ směje se.

Pan Krejza žije v Dražičkách od malička, rodinu ale nemá. „Je to tady taková typická vesnice, a to se mi líbí. I když teď už se to tady hodně rozrostlo, staví se a tak,“ vypráví a ukazuje směrem na druhou stranu vesnice, kde stojí plno nových domů, dětské hřiště a plácek na nohejbal a fotbal.

„Nic moc až tak zajímavého tady není, snad jen opravená zastávka, dva roky udělaná, kaplička je také opravená, park u rybníka je udržovaný, jsou tady lavičky. Jediný co, tak máme aktivní hasiče, kteří dělají akce ve společenském sále, držíme posvícení, stavíme májku, čarodějnice pálíme společně,“ vyjmenovává Krejza. Lidé se prý snaží držet pohromadě a jsou dobrá parta.

Linka jede z Dražiček do Tábora osmkrát denně, stejně tak i opačným směrem. Na návsi se vždy jen otočí a jede zase zpět. O víkendu se s ní ale do Dražiček nedostanete.