Když si minulý týden ministr dopravy Zbyněk Stanjura projel kus budoucí dálnice, vyjádřil se i k problému motocentra na stávajícím obchvatu Tábora. Až se stane dálnicí, k prodejně motorek již nepovede žádný sjezd. Autem se k ní nedostanete.

Podle ministra by rekonstrukce této části silnice měla být v listopadu hotová. To znamená, že majitelům objektu Pavlu a Petru Bratránkovým zbývá půl roku. Potom budou bez práce a obě rodiny také bez příjmů. Pokud se nestane zázrak a ministr dopravy nesplní slib, který v Táboře dal: „Hledáme řešení v jiné přístupové cestě. To je podle mne lepší. Až v posledním případě je finanční kompenzace 
a ukončení činnosti (motocentra)," uvedl Stanjura.

Pavel Bratránek překvapený není, takových pokusů prý bylo už hodně. „Je plno studií, výpočtů a propočtů, ale nikdy se nikdo k ničemu neodhodlal. Jediná vhodná cesta totiž vede z Měšic, ale technicky není možná. Musela by se čtyřicetitunová nákladní auta pustit přes obytnou zónu." A to Měšičtí nepřipustí.

Dálnice D3

Úsek mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí chtějí politici do zkušebního provozu spustit o prázdninách. Řidiči tak získají dalších 25 dálničních kilometrů na jihu Čech. Dílo má být hotovo v termínu do 28. června, pak jej bude přebírat investor a začne platit zkušební provoz.
Vše klapne, pokud práce nebude brzdit déšť. Opravovaná část obchvatu Tábora by měla být hotová v listopadu a tím může být převedena mezi dálnice. Pokud to ovšem nezablokuje soud.

Příjezdová komunikace by musela ze Smyslovské ulice v Měšicích protnout pole a potom se napojit na pozemek prodejny. Na konci Měšic má přitom ulice šířku jen kolem tří metrů a naložená auta by lidem jezdila přímo pod okny.

„Pokud tohle někdo prosadí, tak to bude náš nekončený spor, protože měšičtí občané to budou dávat za vinu nám. Přitom my jsme na jejich straně, protože my svůj sjezd máme," obává se Petr Bratránek.

Měšičtí si už reakci k takovému řešení připravují: petici nebo trestní oznámení. „Všichni to tady víme, už tu byla i televize. Není myslitelné, aby tudy auta jezdila, ta silnice na to nemá nosnost, přijdeme o klid, bude tu hluk. S tím nesouhlasíme," mluví za místní občany František Noháč, který ve Smyslovské ulici přímo bydlí. Spoléhá přitom na podporu radnice.

Starosta Jiří Fišer o obavách občanů Měšic již dlouho ví, ale zůstává v klidu. S takovým řešením totiž zatím vůbec nikdo nepřišel, a tudíž se neplánuje a nepřipravuje.

Silnice není reálná

„Podle mne to vůbec není reálné, silnice k tomu není přizpůsobená a projednání by trvalo minimálně rok," shoduje se s Měšickými.
Stát teď má na krku velký problém, protože do případu vstoupí soudy a dokud nerozhodnou, nebude moci být stávající obchvat převeden do charakteru dálnice. Uprostřed dálnice by tak ležel kus obyčejné silnice I. třídy.

Kdo situaci zavinil? To je třeba pátrat v druhé polovině 90. let. „Kdo pochybil, je dnes těžké říct," přiznává i předseda Sdružení pro výstavbu dálnice D3 a senátor za ODS Pavel Eybert, který ani listopadový termín s ohledem na objem práce nevidí jako reálný.
Hlavní úskalí problému bratrů Bratránkových je ve vydaném charakteru staveb prodejny, servisu, pneuservisu a stanice LPG. Podnikatelé dle rozhodnutí táborských úřadů zkolaudovali stavbu trvalou, tedy nikoli dočasnou, která by musela ustoupit dálnici stejně jako sousední čerpací stanice. Po několika letech podnikání ale zjistili, že se sjezdem z budoucí dálnice se u nich vůbec nepočítá. Roky se proti tomu teď odvolávají, brání, soudí. Utratili statisíce. Stát však nemíní couvat.

Stavební povolení jim tehdy vydal Stavební úřad Tábor. Jenže v polovině 90. let fungovalo povolování o něco složitěji než nyní. „Dopravní věci se řešily ve dvou stupních. Územní řízení vedl útvar architekta městského úřadu a stavební povolení vydával stavební úřad. To jsme vydali, ale právě na základě kladného rozhodnutí o územním řízení," říká současná vedoucí stavebního úřadu Jitka Doležalová s tím, že pochybení tedy neleží na jejich straně. Nutno říct, že stavbu dočasnou žádný orgán nežádal. Tehdy totiž v tomto místě mělo být odpočívadlo, které se nakonec dostalo až k Meznu.

Mohlo fungovat neomezeně

Všichni investoři tenkrát koupili pozemky od Stanislava Snášela a jeho ženy. Čerpačka mohla fungovat 25 let nebo do převedení obchvatu mezi dálnice, motocentrum mělo stát na věky. Příjezd k němu po cestě čerpací stanice upravovalo věcné břemeno. Čerpačka skončila ještě před termínem, když kývla na odškodné.

Ve čtvrtek rozhovor s Petrem a Pavlem Bratránkovými najdete v tištěném vydání Táborského deníku