Orloj s průměrem sto dvacet centimetrů společně s věžními hodinami je umístěn na rodinném domku Vladimíra Volfa v Měšicích. Od nápadu do realizace uplynulo asi jeden a půl roku a ruku k dílu přiložili i přátelé. Snad ho ovlivnil duch Jana Táborského z Klokotské hory, kterému byl roku 1551 svěřen do péče Pražský orloj. Tak tedy vstupme do ticha času, kde nás budou provázet Slunce a Měsíc.

Jak se zrodil orloj

„Na nápad jsem přišel ve chvíli, kdy jsem si vymyslel, že bych mohl udělat věžní hodiny. Věřill jsem, že to bude jednoduché, ale ono to tak jednoduché nebylo. Nakonec jsem si na internetu našel orlojníka Petra Skálu ze Sadské. Ten mi zcela nezištně pomohl s hodinami. Akorát si myslel, že to dohromady nedám jako jiní, kteří podobný záměr měli také. Poslal mi dokonce fotografii svého orloje, ale on ho pojal jinak než já.

Začal jsem se pídit, jak bych mohl začít. Obrátil jsem se na různé hvězdárny, všichni mi odepsali, abych si koupil patřičnou literaturu. Když jsem jim poslal email, aby mi poradili jakou, tak už mi nikdo neodpověděl. Takže jsem kontaktoval firmu Hainz, která má na starost Pražský orloj a paní Hainzová byla tak hodná, že mi poradila, kterou knížku o orloji si mám koupit. A tak jsem ji četl, takříkajíc do zblbnutí, abych vůbec pochopil, o co tam jde. Co to ukazuje, proč to ukazuje a proč zrovna takhle to ukazuje.

Staročeský čas

„Protože staročeský čas je zvláštní tím, že když je 24. hodina, tak zapadá Slunce. Takže vykonává pohyb přibližně 62 stupňů nahoru a dolů. Tento čas ukazují římské číslice. Arabské číslice pak ukazují babylonský čas. Ten je zase zvláštní tím, že se den dělí na dvakrát dvanáct hodin. Dvanáct hodin od východu do západu a naopak. Ale jiná je délka hodiny v létě, jiná v zimě. Každý den prostě rozdělují od východu do západu na dvanáct hodin.

Na ciferníku je ještě německý čas a hvězdička ukazuje hvězdný čas. Ten je zase zvláštní tím, že je půlnoc nahoře. Takže hodiny vlastně ukazují čtyři časy.“

K čemu je to dobré

„Vlastně k ničemu. Tak mně se líbí buď nejmodernější technika nebo naopak ta nejstarší. Pravdou je, že kolečka budíku mně učarovala už jako malému klukovi. S hodinami jsem strávil vlastně celý život, opravil jsem dokonce pendlovky po babičce. Jsem vyučený automechanik. Hodinář opravdu nejsem, pouze amatérský.“

Technická stránka

„Původně jsem myslel, že bych to poháněl od hodin, které jsem dříve vyrobil. To by nebyl problém. Nakonec jsem ale zjistil, že by to nešlo, takže jsem se obrátil na jednu ostravskou firmu. Vyrábějí pohony věžních hodin a byli velice vstřícní. Já ale netušil, který ten pohon mé věžní hodiny utáhne, také oni přiznali, že nic podobného ještě nedělali. Jeden ten pohon mi půjčili a dokonce přivezli až domů. Nakonec jsem jim ho zaplatil a nechali mi ho. Je to takový moderní elektrický motor řízený z německého Frankfurtu. Můj orloj má absolutně přesný čas.

Technické výkresy mi dělal grátis pan Mikulanda, díru do zdi na orloj mi řezali přátelé - podnikatelé z jedné táborské firmy, pan Houška mi dělal sluníčko, ekliptiku maloval Václav Hanus, to je můj bývalý kolega z práce – prostě bez fandů a nadšenců by to nešlo. Sluníčko je zlaté, rafie jsou pozlacené, to mi dělali v restaurátorské firmě v Litomyšli.“

Kolik to stálo

„Moc. Jenom přímé náklady, práci samozřejmě nepočítám, jdou do desetitisíců. Možná i víc, ale přesnou částku vám neřeknu. Já to ale kvůli tomu nedělám. Pokud se to někomu líbí, pak je jedno, jestli to stálo deset korun nebo deset tisíc.“

Čas nad časem

„Začal jsem s tím před rokem a půl a byla to dost intenzivní práce. Nerad něco dělám dlouho. Baví mě, když jde práce od ruky a přibývá.“
Slavnostní zahájení

„K tomu došlo 19. června, samozřejmě u toho byl i pan Skála. Já mu rovnou řekl, že bez něho to spouštět nebudu. Na orloj už si zvykli i sousedi, někteří dokonce tomu začínají i rozumět. Je to prostě taková rarita a lehká kopie Staroměstského orloje.“

Apoštolové zatím chybějí. Ale budou-li Vladimíru Volfovi nakloněni, kdo ví…

Alena Řezáčová