V polovině října se může tomuto táborskému letci splnit životní sen a děti mu ze země budou mávat ještě víc.
Ze závodu Red Bull Air Race se z americké Indianapolis může vrátit jako mistr světa. Má k tomu našlápnuto víc než dobře. K dosažení titulu mu díky čtyřbodovému náskoku postačí druhé místo.
Elitní pilot
Martin Šonka se narodil 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem. Záhy se přestěhovali do Sezimova Ústí, odkud to měl na letiště v Táboře coby kamenem dohodil. Od motorových kluzáků se dostal až do tryskového letadla. V roce 2009 získal superlicenci na závod Red Bull Air Race a v prosinci téhož roku ho přijali mezi patnáctku elitních pilotů světa.
Žije v Táboře, s partnerkou má dceru a syna.
„Takhle blízko jsem ještě nikdy nebyl. Předloni jsem byl čtvrtý a pak si loni myslel, že už musím vyhrát. Tím jsem se uváděl do stresů… Loni jsem k vítězství asi ještě nedospěl, letos jsem snad už dospělý,“ směje se profesionální letec, jehož zdobí tituly i z akrobatického létání.
Tvrdí, že teď je ještě v úplné pohodě a nervozitu očekává až v dějišti závodu. V jednom z táborských barů si při rozhovoru objednal pivo a vyprávěl, jak mezi tréninky a závody v Táboře, kde před rokem a půl opět zakotvil, relaxuje a čistí si hlavu. Ta je totiž pro pilota a výsledek závodu alfou a omegou.
„V Pintovce už mám proběhanou každou cestičku a taky sportuju. Například jezdím po vodě na motorovém prknu, to mi pomáhá ladit psychiku,“ říká s tím, že důležitá je pro něj i přísná životospráva, protože se svou výškou patří mezi nejtěžší piloty. A tak zatímco jeho lehcí kolegové do kokpitu přidávají „závaží“, aby splnili určenou minimální váhu, on převažuje každou ponožku, již si na závod obleče. Také proto nedávno svou obvyklou váhu srazil o deset kilo.
Poslední dny a hodiny před startem bývají zátěží pro celou jeho rodinu. Pokud se mu závod nevydaří, přiznává, že s ním několik dnů nebývá zrovna zábava.
„To jsou pak okamžiky, kdy někam mizím, třeba běhat do Pintovky nebo jdu štípat dříví,“ naznačil, kde ho po nezdaru hledat.
Na výsledek teď raději vůbec nemyslí, ani na ten námi všemi očekávaný. Co si tedy v případě úspěchu nadělí za odměnu, v současné chvíli neplánuje.
„Na to nemyslím vůbec, abych se pak třeba nemusel odměnit za to, že jsem nemehlo,“ vysvětluje, proč je třeba před letem do vzduchu zůstat pevně na zemi.
Martin se od kolegů pilotů neodlišuje jen výškou, ale patří prý taky mezi největší šetřílky. Pravidelně totiž bývá vyhlášen jako nejohleduplnější pilot, jenž během letu zničí nejméně pylonů po trase závodu. Šetří tak kasu pořadatele. Čistou jízdu jezdí pilovat do Brna na simulátor, tréninková skutečná dráha nikde na světě neexistuje. V Indianapolis nám ukáže, jak pilným byl žákem.
