Dům nové čp. 221 můžeme spojit především s obchodní činností, byť v některých obdobích dosti prapodivnou. V roce 1538 kožešník Hamerník (Havíř) tuto nemovitost prodal svému zeti, řezníkovi Matějovi Cíchovi, který ji odkázal své ženě, dceři a synům Janovi s Pavlem. Přibližně z roku 1565 pochází štít, který ve směru do Pražské ulice zdobí dům i dnes.

Jako dalšího majitele zde nalézáme řezníka Jana Cíchu, jenž také provozoval „honbu“ dobytka do Norimberka na spekulaci. Touto činností se však nezabýval sám, o čemž svědčí dobové písemné dokumenty. Na ně odkazuje i táborský historik Karel Thir, který upozorňuje především na soudní tahanice okolo nezdařených spekulací. Dokonce se dozvíme, že Cícha se roku 1574 nazval „mladým člověkem a schuzeným těmi pletichami“. Ovšem v roce 1581 byl opět obviněn z přijetí peněz a nedodání dílu, a to jistým pražským měšťanem.

Roku 1590 Jan Cícha dům dnešní čp. 221 prodal synovi Adamovi Cíchovi, který dle dobových zpráv nepatřil ke vzorům občana, ba právě naopak. Co se týče rodičů: „protivivši se votci proti přikázání Buožímu jeho že jest bil a macochu svou nožem zbodl.“ Však také byl trestán a uvězněn. Po Adamovi a jeho manželce Lidmile se dům opět stal předmětem několika obchodů, až v roce 1617 patřil mečíři Adolfovi Kanneperovi, dále se zachovaly pouze zmínky o „vdově mečířce“ z roku 1621.

Trest za špatný chleba

Cíchovský dům byl prodán v roce 1626 přes císařského rychtáře Martina Zbudovského jako odúmrť Ondřejovi Smíškovi. Po něm se na základě domluvy dědiců roku 1650 nemovitosti ujala Anna Zástěrová, manželka pekaře Václava Zástěry z Jaroměře. Ten měl být již v roce 1653 kvůli pečení chleba trestán pokutou a koupáním. Takovýto veřejný trest byl speciálně určený pro pekaře a působil, dle Karla Thira, více jako směšný než citelný. Náš Zástěra se pro špatné pečení dostal do konfliktu s předpisy vícekrát. Rovněž jeho manželka Anna užila arrestu, a to za špinavé a nechvalitebné řeči proti J. M. panu hraběti Černínovi. Při cestě okolo pekařčina domu totiž hraběcí chrti plašili slepice.

Nemovitost čp. 221 zdědil zeť Jiří Roland, manžel dcery Alžběty. Ten dům v roce 1707 prodal pekaři Janovi Kršňákovi z Karlsperku a jeho ženě Apoleně, kteří jej vlastnili až do roku 1754. Následoval pekař František Procházka, avšak bez zápisu. S manželkou Barborou prodali v roce 1761 dům mlynáři a hrstníkovi Václavovi Fialovi s chotí Terezií. Pro odpor proti pronajetí pivovaru roku 1767 byl potrestán spinnhausem a zemřel v roce 1771.

Samí pekaři

Kromě vdovy Terezie a dětí Jakuba s Alžbětou zanechal tři domy, přičemž dnešní čp. 221 připadlo synovi Jakubovi Fialovi, povoláním pekaři. Po něm roku 1797 zůstaly tři dcery. Další pekař Jan Menšík v domě pobýval v roce 1807, tehdy se zde též nacházel byt důstojníka posádky. Sám Menšík stál na lešení u radnice za trest pro malé pečivo, až od stání omdléval. Po jeho smrti roku 1834 vdova nemovitost prodala svému vnukovi Janovi Ungrovi, též pekaři. Jeho žena Apolena po ovdovění dům roku 1841 prodala Karlovi Málkovi s manželkou Josefou. Dalším majitelem byl od roku 1861 Hynek Novák s chotí Annou, poté v roce 1867 následoval Václav Samec a jeho žena Kateřina. Roku 1882 byla čtvrtina domu připsána Marii, druhá čtvrtina Anně Samcové.

Později se celé čp. 221 dostalo do majetku Josefa Štelcera. Po něm dědila manželka Anna, která zde na počátku dvacátého století provozovala hodinářství a zlatnictví. Nemovitost v roce 1920 zdědil syn Josef Štelcer se ženou Miloslavou. Tento klenotník pokračoval v tradici, po celém městě známá hodinářská a zlatnická firma Štelcer v daném domě působila po celá dvacátá a třicátá léta.

Jediný vchod z Pražské ulice

Rovněž v dnešní době panuje v čp. 221 obchodní ruch. A ještě jedna zajímavost. Z dvanácti domů, stojících od Žižkova náměstí v řadě směrem dolů po severní straně Pražské ulice, má pouze čp. 221 hlavní vchod do domovních prostor z uvedené páteřní komunikace. Ostatní domy zde sice dokážou upoutat svým vzhledem či nabízeným sortimentem, ovšem přístup do nich samotných musíme hledat z opačné strany. Jinak řečeno, obdivujeme je v Pražské ulici, ovšem jejich správná adresa zní Střelnická.

STANISLAV ZITA