Údržbář Klíčku by natíral plot, lavičky a pár vnitřních zdí, vytrhával lino v tělocvičně a uklízel okolí objektu několik týdnů, možná i měsíců. Čtyřicet nejvyšších manažerů energetické skupiny RWE zvládlo tuhle práci za jediný den.

A podle manažera skupiny pro styk s veřejností Jiřího Wrobela, to navíc dělali rádi. Jen měli ze začátku problémy, kde zaparkovat v okolí Deního a týdenního stacionáře Klíček v Záluží u Tábora svoje audiny, bavoráky a superby.

„Jsme velká firma, která je velmi aktivní v oblasti sociální odpovědnosti a charity. Každý rok dáváme ve prospěch potřebných třicet milionů korun. Naši pracovníci se pravidelně zapojují do různých bohulibých aktivit, a to nejen zaměstnanci, ale i manažeři, což je i dnešní případ,“ vysvětlil na úvod čtvrteční teambuildingové aktivity RWE Jiří Wrobel.

A tak se do Záluži vydalo čtyřicet nejvyšších manažerů – muži i ženy, odložili nažehlené kostýmky a saka a pustili se do činností, které v práci běžně nedělají. Ty si pro ně vydefinoval ředitel zařízení Petr Brázda a čtyřicet nejvyšších mužů a žen mezinárodní energetické skupiny ho bez výhrad poslouchalo.

„Byl jsem zpočátku samozřejmě nervózní. Jakmile jsem ale s nimi začal mluvit, spadlo to ze mě. Chovali se naprosto normálně a přirozeně, oblékli se do montérek a vůbec byste na nich nepoznali, s kým máte tu čest,“ popsal setkání Brázda.

Například sám předseda představenstva řídicí skupiny, neboli nejvýše postavený muž RWE v České republice Martin Herrmann, si nejprve oškrábal omítku, poté si zametl schody a než se pustil do samotného malování, začal se napůl německy a napůl česky shánět po malém štětci, aby si nalajnoval, kde bude rozhraní barev. „Bez pinzel, nebo pinzela je správně?, není práce,“ žertoval směrem ke kolegům i údržbáři Klíčku, který se hned jal štěteček sehnat.

Firma kromě pracovní síly přivezla i finanční pomoc ve výši 98 250 korun. Nejvíce práce i peněz si vyžádala rekonstrukce podlahy v tělocvičně. Mimo to se za peníze pořídil zátěžový koberec do spojovacího tunelu a samozřejmě barvy na natírání plotu a laviček.

RWE pořádá podobné akce od roku 2006. Poprvé firma pomohla ústavu sociální péče v Pržně nedaleko Čeladné. Teambuildingová aktivita se však z toho vyklubala až časem. „Původní záměr takový nebyl. Zpočátku šlo ryze o pomoc potřebným. Po prvních dvou letech se však ukázalo, že tahle akce se stává velmi žádaným a oblíbeným teambuildingovým prvkem. Tito lidé jsou zvyklí zpracovávat opravdu náročné strategické úkoly a najednou se dostávají do situací, kdy musí řešit relativně jednoduché úkoly, které však vyžadují týmovou práci,“ přiblížil neplánovaný vznik nového prvku ve společnosti Wrobel.

A tak se to ve čtvrtek uvnitř Klíčku i v jeho nejbližším okolí hemžilo postavami v modrákách s logem RWE na zádech. Válečky ani štětce nezahálely, zvuk sekaček a motorových pil rušil jindy poklidný život stacionáře, manažeři se „neštítili“ vzít do rukou ani lopaty a košťata. To, co by jeden údržbář dělal týdny i měsíce, bylo najednou hotovo během jednoho dne. Čtyřicet lidí tu odpracovalo po šesti až osmi hodinách a imaginárně tak ušetřilo zařízení dalších dvacet osm tisíc za mzdu a jednou tolik za další mzdové náklady.

„Kolik práce je schopno udělat čtyřicet odhodlaných lidí? Důležité je pro mne ale i samotné setkání zdravých lidí s klienty obdobných organizací, což považuji za velkou přidanou hodnotu podobných akcí. Za velkou devizu nikoli pro práci, ale pro život, považuji i to, že vidíme lidi, ke kterým osud nebyl zrovna štědrý. A že jsou na tom daleko hůř než my,“ hodnotil další význam akce Jiří Wrobel.

Během pátku se manažeři opět hodí do gala a zúčastní se v táborském hotelu Dvořák plánovaného standardního pracovního jednání, které pravidelně jednou do roka pořádají. Po včerejší manuální práci jim ta jejich duševní možná přijde vhod.