Nejen pejsci, koťátka, papoušci a morčátka mají mezi dětmi ze Základní školy v Želči své příznivce. Hadi jsou prý velice přítulní a mezi prsty nebo na lidském krku je jim hodně dobře. A pavouci? Ty je doma dobré mít, když se chcete zbavit obtížného hmyzu.

Máte doma nějaká zvířátka?
Johanka: Mám doma čtyři morčátka, čtyři kočky a pak máme doma ještě slepice.
Jáchym: Psa, kočku, čtyři rybičky a jednu želvu.
Eliška H.: My máme morčátka. Čtyři. Pak taky králíky, slepice, dva kocoury, jednoho psa, tedy fenku.
Karel: Máme doma papouška. Taky želvu a jednu kočku.
Lukáš: My máme psa. Irského vlkodava.

Je mezi vámi někdo, kdo žádné zvířátko nemá a moc by si ho přál?
Všichni: Ne!

A staráte se o ně?
Monika: Já mám doma andulku. Každý den jí dávám vodu a jídlo. A hlodací tyčku.
Johanka: Každou sobotu morčátkům kydám, každý den jim dávám vodu a směs a vždycky na jaře a v létě je pouštím na trávu, aby se napásli. Kočkám dávám každý den jídlo a vodu.
Karel: Papouškovi dávám jednou za měsíc čistou vodu, krmivo a taky hlodací tyčku. Kočce dáváme konzervu, vodu a nějaké granule, když chce. Želva má akorát přes den rozsvíceno. Ta si přes léto udělá tukové zásoby. To jí dáváme žížaly a sušené krevety.
Jakub: Mám morče. Každé ráno mu dávám nový rohlík, aby ho nemělo ohlodaný, salát, seno a něco do misky.

Stane se někdy, že vás rodiče hubují, že jste si pořídili mazlíčka a moc se o něj nestaráte? Musí vám to taťka s mamkou někdy připomínat?
Jakub: Mě mamka někdy hubuje, že mu nevykydám a že to tam pak smrdí. A taky že jsem mu zapomněl dát jídlo a mohlo by mi chcípnout.
Dáša: Mám tři morčata. Docela se o ně starám, ale občas mi to mamka musí připomenout.

Takže se asi shodneme, že je lepší se se svými mazlíčky hrát. Dá se mazlit se všemi zvířaty?
Karel: Želva není úplně na mazlení. Je dost velká a má docela ostré drápy. Taky ji máme teprve rok, takže na nás není ještě úplně zvyklá. Kdybyste si ji chtěli dát na břicho, mohla by vás dost poškrábat. Hlavně samička.
Dan: My máme rybičky. S těma se tulit nedá. Pak ale máme papouška a s ním to někdy jde. Když má náladu, vezmeme si ho na prst, pomazlíme se a dáme zase zpátky do klece.

Proč si lidé pořizují zvířata?
Dan: Aby měli kamaráda a mohli si s ním hrát.
Jáchym: Aby měli dobrý pocit a nebyli sami.
Karel: Aby jim nebylo smutno, když nikoho nemají.

A proč se tak často stává, že si lidé nějaké zvíře pořídí, a pak se ho chtějí zbavit? Vezměte si, kolik jich nakonec končí v útulku nebo uvázaných v lese, kolik je utýraných zvířat.
Johana: Nějaký člověk si koupí psa a pak se musí třeba přestěhovat do paneláku, tam už ho mít nemůže, a proto ho dá do útulku.
Eliška H.: Koupí si ho a nevědí, že to bude taková zodpovědnost.
Karel: Někdo má psa, pak ještě štěňata, tak neví, co s nimi dělat. Tak je dá do útulku. Kamarád u babičky pracuje na skládce a našel na ní krabici s koťaty.

Znáte nějaká naprosto nezvyklá zvířecí jména?
Dan: Píďa.
Jáchym: Agáta.
Karel: František. My ho sice nemáme, ale máme papouška Pepíka.

Má někdo ve vašem okolí hodně exotické zvíře?
Dan: Můj strejda má ještěrky a želvu.
Johana: Já budu mít užovku červenou.
Lukáš: Můj bratránek má taky hada.
Honza: Můj strejda má králíka, který má tak dlouhé chlupy, až mu lezou z klece.
Jáchym: Taťkův kamarád má doma ochočené prase, které slyší na jméno Pepa.
Kája: Kamarád mýho taťky má doma třímetrového hada. Jenom nevím, co je to za druh.

Proč si lidé pořízují třeba hady nebo pavouky, když ti zase nejsou až tak roztomilí?
Karel: Hadi jsou přítulní. Klidně si je můžete dát kolem krku. Když jsme byli na táboře, mohli jsme si dát kolem krku třímetrovou anakondu.
Johana: Mně se hadi líbí. O té červené užovce mám knížku a v ní píšou, že ona se ve společnosti lidí cítí dobře a omotává se okolo prstů nebo se vám stočí na klín a je spokojená.

Tak dobrá, hadi – dejme tomu. Ale proč si někdo pořídí třeba tarantuli nebo sklípkana?
Dan: Na okrasu.
Jáchym: Aby doma neměli hmyz.
Karel: V Koření jsem viděl, že lidé chodí do pralesů, najdou tam dva agresivní pavouky a ti pak spolu zápasí na klacku. Vítěze pak pustí zpátky do přírody. Takže pro takovouhle zábavu, třeba.
Johana: Moje mamka pracuje v Táboře na katastru a jeden pán tam taky má tarantuli. Říkal jí Emilka. Pak se ale dozvěděl, že je to kluk, takže se z něj stal Emilák. Proč si ho pořídil, to nevím, ale jednou jsem viděla, jak mu do terárka hodil malého potkana. Emilák ho úplně vysál. To bylo hnusný.

Kolik stojí pořízení takového pejska?
Dan: My máme doma zlatého retrívra, ten stál okolo dvaceti tisíc.
Karel: Takový pes jako je třeba jezevčík, stojí pět až deset tisíc. Je to docela drahá záležitost.

Myslíte si, že existují psi, kteří stojí třeba i padesát nebo sto tisíc?
Vendula: To jsou takoví vyšlechtění pudli.
Jáchym: Třeba hatchback. (Nejspíš myslel ridgeback).

Dají se zvířátka zadarmo?
Karel: My máme všechna zvířata zadarmo. Kočku nám dali babiččini kamarádi, když měli koťata a nemohli se jich zbavit. Jůlinu (želva) vytáhnul kamarád mamky z rybníka, takže jsme jí akorát pořídili terárium, a papouška jsme dostali, protože mamky kamarádka na něj byla alergická. Takže nám ho dali i s klecí zadarmo.
Vlasta: My máme doma psa, který byl u předchozích majitelů týraný, takže jsme si ho vzali zadarmo.
Kája: Babiččina kočka měla dvanáct koťat. Když jsme k ní přijeli, tak nám taky jedno dávala. Taťka ho sice nechtěl, ale umluvili jsme ho.
Eliška H.: Já mám všechny čtyři morčata taky zadarmo. Jedno jsem dostala od Johanky, druhé jsem dostala od kamarádky Dáši. Bylo ale březí a porodilo další dvě.

Víte, že si můžete zvíře taky adoptovat? Jak to funguje třeba v zoologické zahradě?
Eliška V.: Když si někdo chce adoptovat zvíře v ZOO, posílá tam na něj peníze a oni mu pak za to kupují různé věci.

Komu se říká kočičí máma?
Dan: Tomu, kdo má v domě hodně koček.
Vednula: Nějaká paní, která zachraňuje kočky, aby nešly do útulku, nebo neumřely.
Johanka: Tomu, kdo jich má hodně, má je rád a s každou se mazlí.

Co znamená, když se řekne, že zivot je pes?
Jáchym: Že je na nic.
Karel: Že ten život už nemá cenu.

A napadlo vás někdy, proč se to takhle říká? Vždyť pes je přeci přítel člověka?
Jáchym: Protože i pes občas zlobí a něco provede.
Karel: Pes je vlastně vyšlechtěný z vlka. A ti byli nebezpeční.
Vendula: Protože pes se někdy popere a my se s tím životem taky někdy musíme poprat.

Taky se říká, že něco je pro kočku. Znáte ještě další rčení se zvířátky?
Eliška V.: Chytrý jako rys.
Karel: Existuje pořekadlo na nový rok o slepičí krok.
Dáša: Líný jako veš.
Jakub: Když se na nás paní učitelka zlobí, říká, že řveme jako paviáni.

Víte o tom, že existují psí hotely?
Eliška V.: Viděla jsem v Koření, že existuje hotel, kde pejska vykoupou, ostříhají jim drápy, učešou je a dělají jim všechno, co se pejskům líbí. A můžou tam být klidně dva dny.
Johanka: Já znám zvířecí hotely, kam si můžete dát zvíře, když odjíždíte třeba na dovolenou.

A co cestovní kanceláře pro mazlíčky. Jak by to mohlo vypadat?
Dan: Že poletí letadlem k moři.
Karel: Pošlou ho tryskáčem okolo světa. Nebo do vesmíru. Jako Laiku.

Zvířata také zachraňují životy…
Eliška V.: Na horách jsou psi, bernardýni, kteří dokážou vyčenichat člověka i dva metry pod sněhem.
Lukáš: Nebo když se někdo topí, tak k němu pes doplave a zachrání ho . V zubech.
Lukáš: Prý jsou morčata bez srsti, která si lidé položí na břicho o oni jim tam léčí orgány.
Dan: I papoušek může zachránit někomu život. Když třeba pán upadne a je v bezvědomí, tak ten papoušek to vidí a začne křičet. Přivolá tak pomoc.

Mají zvířata svoje práva?
Dan: Že třeba velký papoušek nemůže být zavřený v malý kleci.
Jakub: Že musí dostávat najíst a musíme je venčit.
Karel: My musíme jednou za týden pustit papouška v obýváku, aby se prolétl. Na to má právo.
Eliška V.: Že se nesmějí týrat a musí se s nimi chodit na procházky, aby měli trošku pohybu.
Johanka: A když se běluhy lovem skoro vyhubily, tak by mohl být zákaz toho lovu.

A kdo by měl hlídat, aby se jejich práva dodržovala?
Vendula: My všichni. Když máme nějaké zvířátko, musíme se o něj prostě starat.