Dlouhá léta byl noblesní postavou Starého města. Vždy měl své místo v oblíbené hospůdce na Žižkově náměstí. Pak dal Táboru sbohem a uchýlil se na venkovskou faru. Přesto mezi své staré známé tu a tam zavítá. Jako zhruba před týdnem.

„Jakmile mám čas a jsem na své chalupě, zastavím se i v Táboře,“ potvrdil své návraty na známá místa.
Nedávno se vrátil po téměř půlročním pobytu na americké Floridě a jeho kroky vedly tedy i na jih Čech a na Táborsko, kde má v Hartvíkově ateliér. Kromě toho, že v současné době vystavuje obrazy a grafiky v Brně, představí i svou již třetí knihu s názvem Kristian Kodet o Kristianu Kodetovi, kterou napsal s Pavlem Veselým. Oficiálně ji pokřtí 23. června v pražské galerii Petra Brandla.

„Je to takové veselé i vážné vyprávění o životě, práci a o lidech. O tom, co mne potkalo, jak maluji a proč maluji. Z knížky, která vznikala skoro rok, mám velkou radost, neboť je v ní i řada fotek mých obrazů a grafik. Je to taková moje radost, tedy kromě malování,“ přibližuje obsah své nové knihy.
Přiznává, že z Ameriky, kde si pořídil malý dům u moře, se už těšil domů. Na druhou stranu i to, že určité okolnosti mu těšení trochu kazily.

„Víte, tam je život úplně jiný, lidé jsou milí. Služby jsou skvělé, zboží, o kterém se nám tady, a to nejen v Česku, ale v i Evropě ani nezdá. A přitom třeba na té Floridě se žije daleko levněji, než v Evropě. Tam třeba čtyřlitrová láhev skutečně pravé šťávy z pomerančů či jiného ovoce stojí 99 centů. A tady? Když si koupíte stoprocentní džus, tak se to nedá pít a je to šíleně drahé.“

Podle něj máme stále co dohánět. „Já nechci být nějaký zapšklý, to ne, jsem vlastenec a doma jsem tady, ale když člověk vidí ten rozdíl i třeba v přístupu firem, podnikatelů a obchodů, je to neuvěřitelné,“ vysvětluje malíř s českým i americkým občanstvím.

Na Floridě žije i rodinná přítelkyně Kodetů, Olga Matušková, vdova po zpěvákovi Waldemaru Matuškovi, s kterým Kodeta pojilo přátelství trvající desítky let. Loni se mu dostalo i cti navrhnout Matuškovi pomník na hrob.

A co dalšího mu kazilo radost z návratu na rodnou půdu? Třeba vědomí, že ač v důchodovém věku, sám zatím důchod nepobírá. „Chybí mi ještě tři roky. Jak jsem byl v emigraci, tak jsem neplatil dost dlouho do systému, takže americký důchod nedostanu a tady mi zase nějaký ten rok ještě chybí. Až za tři roky dostanu to minimum. Kdybych nepracoval, nemaloval a neprodával, asi bych skončil pod mostem. Přitom tu platím dost slušné daně. Opět je to o systému a přesně se na rozdíl mezi Amerikou a Českem hodí ten vtip, co mají společného americký a český důchodce: oba mají na výlet do Prahy. To hovoří za vše,“ dodává s úsměvem.

Letos si chce užívat léto na své chalupě a podniknout několik menších výletů za svými přáteli. Chystá i několik výstav a bude opět malovat.
„Vánoce strávíme tady, protože jsem pochopil, že ty české jsou opravdu krásné. Ty americké, kdy je třicet stupňů, koupete se v moři a přitom máte ozdobený stromeček a pod ním dárky, jsou spíš takovou parodií na Vánoce. Takže na Floridu bychom rádi zase na konci roku, na pár měsíců. Musím ale opět překonat jednu překážku, a tou je můj obrovský strach z létání. Nakonec to ale vždycky nějak přežiju,“ dodal malíř, který tíhne k Táboru, kde měl muzeum, a k Soběslavsku, kde jako malý trávil prázdniny.