Do Janova snadno trefíte. Stačí v centru města Mladé Vožice zahnout doprava u hospody Na Růžku a pak už jen následovat silnici ven z města. Najednou se před vámi otevře dechberoucí výhled, který v minulosti inspiroval nejednoho umělce. Tak například akademický malíř Ota Bubeníček se nechával nesčetněkrát unášet při pohledu na krásnou Ústějovskou kapličku i celé okolí.

Z Mladé Vožice asi po jednom kilometru minete po pravé straně rybník zvaný „Žahourák“, ke kterému neodmyslitelně patří i starý, avšak stále funkční mlýn u hráze. Odsud už je to do Janova coby kamenem dohodil. Klid vesnice na vás vysloveně dýchne. Hned na návsi se nelze alespoň na chvíli nezastavit před nově opraveným kostelem. Pomník Matěje z Janova jen napovídá, že tady se v minulosti asi děly věci.

Legenda

Václav Jechoutka ví o janovských legendách nejednu zajímavost. „Legenda vypráví, že Karel IV. vyslal Matěje z Janova spolu se svým kamarádem Daňkem Raňků z Ježova na studia na Sorbonu do Francie. Studovali tu na kněze a pak měli za úkol reformovat českou církev. Byli to vlastně takoví předchůdci mistra Jana Husa,“ nastiňuje Jechoutka, osmaosmdesátiletý rodák z Janova. Jeho dcera Marie Chlumáková se tu narodila, ale bydlí v Mladé Vožici. Sem jezdí, aby tatínkovi pomohla na chalupě. Je to právě ona, která se také zasadila o opravu zdejšího kostela. „Přišlo nám ho líto, celý se rozpadal, tak jsme se všichni z vesnice rozhodli udělat vlastní sbírku. Vybrali jsme sto třicet tisíc korun a Vožice nám pak přidala sto šedesat tisíc. Není ještě opravený celý, ale z většiny ano,“ popisuje Chlumáková. „Ale jak je kostel starý? To vám asi těžko někdo poví. Nad dveřmi na kamenných futrech je nápis pravděpodobně ve staroslověnštině. Lámalo si nad ním hlavu už hodně odborníků, ale marně,“ dodává žena. V kostele se slouží jen o poutích a pohřbech. Na mše se lidé musí vydat do Mladé Vožice.

Kolem kostela se najednou vyloupne skupinka asi pěti lidí vybavených turistickými holemi a trekovou obuví. Ne, nespletli se, přímo před kostelem si nelze nevšimnout turistických značek Klubu českých turistů, které pěší zavedou po modré buď směrem na Běleč přes kopec a dál na zříceninu hradu Šelmberk, nebo pak na druhou stranu k Ústějovské kapličce. Pokud chcete jiným směrem, můžete se vydat přes Radvánov na Rodnou. Cyklisti tu ovšem také nepřijdou zkrátka. Mají možnost si na informační tabuli vybrat ze stezek na okruhu Kolem hradu Šelmberk.

Sportovní vyžití

Ačkoli se život v Janově může zdát klidný, rozhodně se nedá říct, že by tu lidé zaháleli. Ve společenské místnosti obecního úřadu se tu schází třeba myslivci, kteří spolupracují s Bělčí. Dalším spolkem je Sbor dobrovolných hasičů Janov.

Obyvatelé nejen Janova se často nemohou rozhodnout, co by podnikli o víkendu. Strategická poloha obce totiž skýtá hned několik možností. Jste–li milovníky letních aktivit, již zmíněné turistické anebo cyklistické trasy vám poskytnou zábavu.

Na své si ale přijdou i zimní sportovci. Nedaleko odsud se totiž nachází lyžařský areál Horní Kouty, kde můžete uplatnit své sjezdařské dovednosti a kde zejména Vožičtí tráví v zimě každý víkend. A jestli se na sněhu sklouznete radši jen na rovině, k dispozici je od roku 2009 55 kilometrů lyžařských tras na Polánce. Ty vznikly mimojiné díky občanskému sdružení MAS Krajina srdce, jemuž se na vybudování tras podařilo získat dotaci z programu rozvoje venkova.

Žena, kterou jsme tu potkali, ale nepřála si zveřejňovat jméno, měla pro Janov slova chvály. Oceňuje hlavně, že je to jen kousek do města. Vesnice totiž trochu těží z toho, že je umístěna na tahu na Pacov, takže tu denně projede asi pět spojů. „Autobusy docela jezdí, ale například mezi druhým a třetím spojem člověk musí čekat asi půl dne. Mně to ale nevadí, já chodím pěšky pořád, i na nákupy,“ dodává žena, která se sem asi před šestačtyřiceti lety přivdala.

Obchodu se Janovští ještě nedočkali. Dokonce pojízdná prodejna, která sem před pár lety zajížděla, skončila pro malý zájem. „Nemá cenu, aby sem zajížděli, stejně všichni, co tu bydlí, pracují ve Vožici a po cestě domů si nakoupí,“ vysvětluje Marie Chlumáková.