Když se roku 1871 začalo dostávat makovským dětem vzdělání, vzal si je soukromě pod svá křídla vysloužilý voják a krejčí Jan Jeníček ze Svoříže. Malí školáci docházeli do stavení č.p.18, v létě zase sedávali na zahradě pod hruškou u domu č.p. 4. a chytali rozumy. Od 1. ledna 1872 byla v obci povolena škola veřejná. Dětem sloužila pronajatá místnost v č.p. 24, až do vystavení školy o rok později.

Jiří MáchalMístní živili učitele Jana Jeníčka středou, a ten pro ně i šil: „Každou středu chodil kantor po různých staveních a tam vždy dostal něco k snědku," vysvětluje knihovník Jiří Máchal (64), jak to dříve v obci fungovalo a pokračuje: „Škola byla povolená tehdy jako jednotřídka pro Makov, Padařov a Hůrku. O její postavení se zasloužil tehdejší padařovský starosta a filozof Alfons Šťastný. Lidé školu postavili svépomocí a v srpnu 1873 byli s prací hotoví," shrnul, jak se začala psát historie makovské školy.

Škola ale prostorem nestačila a přidružila se k ní i Vlásenice a Třemešná. Vznikla tedy druhá třída. Další třídu pak obec v roce 1911 upravila z části bytu řídícího učitele. O dvanáct let později Makovští ale třetí třídu zase ruší pro malý počet dětí. Stále se tedy učí ve dvou místnostech.

Na začátku II. světové války školu navštěvuje 98 dítek. Učební osnovy zůstávají stejné a dětem se dostává vzdělání v češtině a poté i v němčině. Makovští žáci přestali na krátký čas usedat do lavic kvůli obrně: „Pro rozšíření dětské obrny bylo od 13. do 30. září 1939 zastaveno vyučování na všech školách na četných okresech v Čechách. Také na okresu táborském nebylo v této době vyučování na školách," popisuje zajímavost školní kronika.

Černý prapor

Válka výuku významněji nenarušila. Ovšem i na škole zavlál černý prapor. Zavinila ho nešťastná náhoda. V pondělí 24. června 1940 po návratu ze školy uhořel doma žák první třídy Josef Flachs z Vlásenice: „Byl sám doma, hrál si se zapalovačem, polil se petrolejem, jenž se pak od zapalovače vzňal. Pohřbu se zúčastnilo všechno žactvo s třídními učiteli naší školy," zaznamenal řídící Josef Svatoš.

V jeho zápisech nechybí ani 29. květen 1942; atentát na Heydricha: „Heydrich byl těžce raněn a po týdnu zemřel. V den atentátu bylo vyhlášeno v Protektorátu stanné právo. Němci se mstili na nevinných lidech. Po celý červen a dlouho potom byli každý den popravováni muži a ženy namátkou vybráni, umělci, spisovatelé, vlastenci…"

Zavezli rybník

Psal se rok 1954 a do lavice usedá Jiří Máchal. V paměti si vybaví řídícího Lutovského a výuku náboženství: „Pamatuji, že náboženství sem chodíval učit kněz z Dražic. Faráři se s námi nemazali. Tahali nás za licousy a řezali pravítkem. Učitelé byli v pohodě," zhodnotil poměry. „Byla tady i školní zahrada směrem na Třemešnou, kam jsme chodili cvičit a před školou býval rybník. Ten je už zavezený," skládá dohromady střípky vzpomínek Jiří Máchal. „S klukama jsme byli dobrá parta. Nad rybníkem byly smuteční vrby a my jsme se na jejich šlahounech houpali, provokovali holky a skákali do rybníka," nastínil dětské dovádění.

„Nad školou také býval domek, kde měl řídící byt. Poslední, koho si vybavím, že v něm žil, byl pan učitel Čížek. Když si trochu přihnul, tak měl druhej den kocovinu, a to děti aspoň mazaly dřív domů," směje se Jiří Máchal.

Doplnil, že než škola v roce 1968 skončila, bylo v ní ve dvou ročnících devět dětí. Od té doby dojíždí do Jistebnice. Makovskou školu poté využíval národní výbor a nyní je v ní knihovna a klubovna místních. „Z vybavení se zachovala jenom jedna lavice, kterou jsem opravil a je na návsi pro děti. Zbytek se zničil nebo převezl do školy v Jistebnici," shrnul Jiří Máchal.

Kantoři

• Jan Jeníček ze Svoříže • Jan Svoboda z Tábora • Josef Vitoušek z Myslkovic • Josef Zdeněk z Makova • Jan Zdeněk
z Makova • Petr Domorázek
ze Strakonic • František Fresl
z Tábora • František Vegr z Tábora • Antonín Schlec z Tábora • Emílie Domorázková • Josef Kratoška z Vřesce • Josef Lauda z Prahy • Antonie Parkosová • Marie Kratošková • František Hoffman ze Soběslavě • Bohumil Heyduk z Benešova • Čeněk Knotek z Klíčan u Prahy • Anna Štibralová • Antonie Heyduková • Stanislav Doubek z Dobronic u Bechyně • František Fučík z Kloužovic u Chýnova • František Balatý ze Stropnice
u Kaplice • Jan Veselý ze Soběslavě • Teresie Papačová
• Eugen Neumann z Řep u Prahy • Alois Pravda z Malenic • Ladislav Tlamka z Prahy • Jan Podlaha z Vlastiboře • Marie Churáčková z Makova • Květoslav Doutlík z Věžné u Kamena • Ladislav Líkař ze Soběslavě • Milada Hantáková z Tábora • Věra Matějková z Prahy • Štěpán Churáček ze Zářičí • Václav Hermann ze Soběslavě • Albína Marunová z Tábora

Kronika zachycuje:
• „Nářadí pro první třídy opatřil farář v Dražicích pan Jan Lepič za 147 zl. 50 kr., kterážto částka povolena a okresní radou táborskou vyplacena byla."
• „Dne 16. května 1874 zaslána žádost na zemskou školní radu o rozšíření školy o druhou třídu a přiškolení Vlásenice a Třemešné."
• „Dne 21. listopadu 1874 podána opětovně žádost na městkou školní radu o II. třídu pro veliký počet dítek školu navštěvujících."
• „Dne 19. února 1875 bylo žádosti vyhověno."