Opuštěný statek číslo popisné 32 se nachází blíže k Sedlečku, přímo mezi budovanou rychlostní silnicí a příjezdovou silnicí k Sedlečku ze Soběslavi. Vlastní ho Anna Bláhová z Plané nad Lužnicí a Jaroslava Macková z Tábora.

„Vím jen, že mlýn býval v pořádku, ale nyní chátrá. Majitel, pan Netušil, zemřel a potom sem jezdily jeho dcery. Žádné informace však o nich nemám, asi rok jsem zde už nikoho neviděl," říká starosta Miloslav Novotný ze Zvěrotic, pod jejichž katastr Zárubův mlýn spadá.
Když jsme u mlýna byli na konci léta, ačkoli nebyl v nejlepším stavu, v oknech kvetly muškáty a stodola ještě měla střechu. Nikdo doma nebyl, stejně ani jako minulý a předminulý víkend.

„Někdo sem jezdí, ale nebydlí zde. Mlýn bohužel pustne a mám pocit, že to špatně dopadne. Dálnice, koridor a zanedbaný stav nejsou pro dům dobré," říká osmdesátiletý pamětník Jan Kadlec ze Zvěrotic.

Nakonec se nám podařilo sehnat jednu z majitelek, Annu Bláhovou. „Tatínek zemřel před 19 lety a chtěla jsem mlýn s hospodářstvím prodat. Jenže sestra s mužem si to nepřáli. Na mlýn si jezdili odpočinout, jenže dnes už jsou staří jako já. Už se tam asi nic nezmění," popisuje situaci dvaaosmdesátiletá paní. Na mlýně už nebyla dlouho, jen kolem něj občas projede.

„Je to tam všelijaké. Teď je z jedné strany dálnice, z druhé koridor. O mlýn jsme se se sestrou i soudily, když už jsem se tam nadřela, tak jsem ho chtěla pro děti. Nemám nic. Před dvaceti lety jsme to prodat mohli. O toto krásné místo bylo spousty zájemců. Dokonce i pan malíř Kodet. Jenže švagr nechtěl zájemce pustit ani dovnitř na obhlídku. Vyháněl je s holí v ruce. V současnosti bych nejradši mlýn věnovala státu," tvrdí Anna Bláhová, jejíž muž například postavil kurníky, psí boudu a založil zahrádky před statkem.

Záhadný název

Kdy a kdo mlýn stavěl je zatím záhadou. „Přečetla jsem obě kroniky Zvěrotic od roku 1922. Je tam jen uvedeno, že v srpnu roku 1922 došlo k opravám mlýna Zárubova. Musel tak být postavený dlouho před tím, když už byl opravován. Kromě záznamu z května 1945, kdy se tam střetli Rusové a jednotka SS, pak v kronikách nic jiného není. Podobný problém máme i se záznamy o zvěrotické kapličce," říká kronikářka Marie Dvořáková.

Zdatný a talentovaný mlynář Alois Netušil koupil mlýn v roce 1932, před ním v něm bývala rodina Tomšíčkova a Radova. Dle názvu lze soudit, že ho stavěl Záruba. Kde se však název vzal, také nevíme. V době koupě byly Anně Bláhové dva roky.

„Původně zde býval hostinec, zahradní restaurace! Když táta přistavoval horní patra, pod fasádou byl nápis. Chodívali sem lidé ze Soběslavi na procházky. Venku na zahradě byly stoly. Tatínkovi, který byl vyučeným mlynářem na velkých mlýnech, se tu moc líbilo. Byl velice šikovný. Když sem přišli kontroloři, divili se, že tak malý mlýn dokáže dělat tak vynikající mouku," vzpomíná Anna Bláhová.
Více o Zárubově mlýně přineseme příští středu.

David Peltán