Lovec Luboš Pasák si v Kanadě sáhl na dno. V horách neměli co jíst

Lov je vaším koníčkem už spoustu let. Kdy jste s ním začal a co patřilo k prvním úlovkům?
Lovení zvěře se věnuji přibližně od čtrnácti let. Jako každý kluk jsem vyrážel na zvěř, která žila v lesích v okolí bydliště. Pak jsem šel studovat lesárnu do Písku, kde jsem se naučil další věci potřebné k lovu. Je pravda, že dříve nebyl lov zvěře tak populární jako je dnes.

Vy jste ale nezůstal jen u lovu v Čechách. Zálibu jste spojil s cestováním do zahraničí.
Cestovat jsem začal, když jsem si na to vydělal peníze. Úplně poprvé jsem s cestovní agenturou vyjel do Jugoslávie. Tento první výlet do zahraničí mě úplně uchvátil. Vždycky bylo ale těžké k sobě najít partnera, který by byl ochotný za cestu obětovat peníze, tak jsem často jezdil sám. Nevadilo mi to. Při cestě jsem vždycky našel někoho, kdo taky cestoval sám. Dříve byl tento postup normální.

Vzpomněl byste si na první velkou loveckou cestu?
To už může být takových patnáct nebo dvacet let zpátky. Tehdy jsem se chystal, že pojedu do Namibie do Afriky s rakouskou loveckou kanceláří. Jenže mezitím mi volal spolužák a říkal: „Hele, měl jsem jet lovit do Ruska, ale něco mi do toho vlezlo a je tam po mně volné místo." Namibii jsem hned zrušil a jel jsem do Ruska na lov tetřeva a tetřívka. A od té doby se na takové cesty vydávám skoro pravidelně každý rok.

Nebál jste se nebezpečí? Přece jen je to cizí země a málokdo ví, co od ní očekávat.
Vždycky se člověk něčeho trochu obává. Než jsem tenkrát odjel do Ruska, nasbíral jsem zkušenosti z běžného cestování v Turecku, Egyptě, Tunisku či Maroku, takže jsem trochu věděl, do čeho jdu a na co se připravit.

Lovit jezdíte jen do hor nebo si vybíráte i nižší polohy?
Záleží, co konkrétní země nabízí. V horách jsem lovil třeba v Kyrgyzstánu nebo v Kanadě. Vyšší polohy se mi líbí hlavně kvůli tomu, že si v nich dá člověk do těla, je mimo civilizaci a často si přiveze jen jednu trofej. Na druhou stranu třeba Afrika je nádherná, ale lov v ní je relativně hodně jednoduchý. Člověk přiveze více trofejí, skvělé fotky, ale hory jsou na vyčištění hlavy nejlepší.

Než se vypravíte do hor, je potřeba se nějak připravit po fyzické stránce?
Určitě. Poučil jsem se po cestě do Kanady, kde jsem měl se zvládnutím tamních podmínek velké problémy. V horách jsem tehdy zhubl pět kilo, ztratili jsme se, pršelo, neměli jsme co jíst, tak jsme lovili sviště, takže to bylo tenkrát opravdu náročné. Než jsem odjel do Kyrgyzstánu, čtyři měsíce jsem intenzivně běhal s batohem s vodou na zádech po skalách kolem Harrachovky, protože jsem věděl, že musím mít opravdu dobrou kondici.

Zmínil jste se o Africe. Do jaké části jste se vypravil?
Navštívil jsem Jižní Afriku, konkrétně okolí řeky Limpopo, která tvoří státní hranici s Botswanou. Lov v Jižní Africe je zajímavý třeba tím, že lovíte-li na farmách, všichni farmáři mají své farmy oplocené. Znamená to, že když lovíte, jezdíte za zvěří a hledáte, vždycky ale narazíte na nějaký plot. To se vám v horách nestane.

Minulý týden jste v sezimovoústeckém kině Spektrum návštěvníkům vaší výstavy představil fotografie z lovecké výpravy po Kyrgyzstánu. Tam jste vyrazil také sám?
Ne, ne, tentokrát se ke mně přidali ještě dva kamarádi. 
V této zemi jsme v roce 2012 strávili nezapomenutelných třináct dnů.

Proč jste si vybral zrovna Kyrgyzstán?
Je to zajímavá země a lov kozorožce sibiřského, za nímž jsme také jeli, je tam relativně dostupný. Po částečném seznámení s touto zemí mě třeba z cestovatelského pohledu zaujalo, že pokud se chce v Kyrgyzstánu někdo vzdělávat, tak zásadním problémem je nedostatek učebnic v jejich rodném jazyce. Vzniklo to tím, že když se odtrhli od Sovětského svazu, nikdo se vydávání učebnic nevěnoval. Tudíž pokud někdo uvažuje o střední či vysoké škole, musí už základní školu studovat v ruštině. Vyučují tam staří ruští učitelé, kteří ve svém věku nechtěli zemi opustit. Vzdělání ale není na moc velké úrovni.

Máte v plánu ještě nějakou loveckou cestu?
Samozřejmě. V Kyrgyzstánu jsem si splnil svůj velký sen ulovit ovci Marco Polo. Splnilo se mi to poslední den výpravy. Jednou bych se chtěl podívat na Aljašku a ulovit ovci Dall sheep, tedy dallskou ovci. Je bílá, má krátkou srst a jantarové rohy. Není to ale nic jednoduchého. Dostat tuhle ovci znamená uspět v jednom z nejtěžších lovů. Dalším těžkým lovem je například sněžná koza. Tu se mi ale už povedlo ulovit v Kanadě.

Proč je pro lovce těžké ulovit sněžnou kozu?
Protože žije ve dvou tisících metrech ve Skalistých horách a musí se za ní pěšky. To znamená, že vše, co potřebujete, musíte dát do batohu a nést na zádech. Než se za sněžnou kozou lovec dostane, musí často ujít dvacet až třicet kilometrů velice těžkým terénem, a to trvá kolikrát několik dnů, proto se v horách i přespává. Když jsme se ptali průvodce, jestli je těžké ulovit sněžnou kozu, odpověděl nám, že pokud má člověk fyzičku, tak ne.

Není to zvláštní záliba, jezdit do dalekých zemí vyloženě za účelem lovu zvěře?
To se mě ptá skoro každý. Ne, není to tak. Na lovu vždy lovce doprovází místní profesionální průvodci, kteří prostředí znají, vědí, na co si dát pozor a tak. No a tím, že tam lovci uloví určitou zvěř, získají tamní lidé maso. V některých zemích, hlavně těch rozvojových, místní obyvatelé totiž dostávají za práci malé platy. Navíc průvodci za služby inkasují bakšiš, takže tím získají nemalý přivýdělek do rodinného rozpočtu. Pokud do těchto zemí nebudou jezdit lovci, lidé na tom budou hůř. Nejde o zabíjení, jde o lov a ten má svá pravidla a řád. Já jako lovec mám lovecký zážitek a průvodci získají zase příjem a navíc ještě zvěřinu.

Zbývá vám čas užít si dovolenou i s rodinou?
Samozřejmě. Přestože na lov do zahraničí jezdím s kamarády, tak nezanedbávám ani rodinné dovolené. S rodinou preferujeme hlavně poznávací dovolené.

Vy jste procestoval už skoro celý svět, dá se říct, která země na vás nejvíce zapůsobila?
To je hrozně složité. Každá země má něco do sebe. Krásné zážitky jsem si odnesl třeba z Islandu, úžasné pro mě bylo i první setkání s arabským světem. Bylo to v roce 1994 v Tunisu a všechno pro mě bylo nové a úžasné. Obecně lze říct, že z každé země jsem si něco odnesl. Pro mě to znamená hlavně zkušenost a vzdělání, které vám nikdo nesebere.

Jak vás jako lovce z ciziny přijímají místní obyvatelé?
V pohodě. Jsou nadšení. Vždyť je to jejich kšeft. Všichni jsou rádi, že přijeli lovci, protože vědí, že s nimi přijedou i peníze.

Řekněte mi, je běžné, že lidé jezdí lovit zvířata do zahraničí?
Určitě, dneska už se dá říct, že to není nic výjimečného. Existuje spousta cestovních kanceláří, které se na zahraniční lov zaměřují. Já jsem ale malý lovec, protože si přivezu jednu trofej za rok, jsou však lovci, kteří mají velký příjem a dokáží ulovit i desítky kusů zvěře. Mám kamaráda, jehož přírůstky trofejí lze počítat kolem deseti až patnácti ročně.Ten lovu opravdu propadl.

• Narodil se v roce 1968 na Šumavě • Vystudoval lesnickou školu v Písku a lesnickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně
• Jeho koníčkem je nejen myslivost, ale také fotografování
• Je ženatý, má tři děti a bydlí v Táboře
• V současné době vystavuje snímky o lovecké výpravě do Kyrgyzstánu, pohoří Tian Shan v malém sále Městského střediska kultury a sportu v Sezimově Ústí
• Je majitelem plánské firmy Pila Pasák, a. s.

A co si například můžete z takové cesty přivézt domů?
Lovit můžete úplně všechno na světě, snad kromě goril, pand, tygrů a orlů, protože jsou chránění. To znamená od antilopy přes slona, ledního medvěda až po nosorožce. Je to jen otázka peněz. Pro lovce je zajímavé, když si tu trofej může přivézt domů. To, že si ji můžu střelit někde v Rusku bez dokladů a vyfotím se s ní, to můžu, ale pro skutečného lovce to žádný smysl nemá. Pro lovce má trofej tři hodnoty: citovou, společenskou a hodnotovou. A jak jednu z nich nemá, není to lovec, ale zabiják. Vrcholem lovu je, když trofej máte doma, denně ji potkáváte, denně se na ni díváte.

Chápu, člověk si k ní pak vytvoří blízký vztah a bere ji jako součást rodiny.
Přesně tak, to je pak vaše identita.

Trofeje jsou v životní velikosti?
Preparáty jsou vetšinou jen částečné. Nejčastěji hlavy s rohy a parožím. Celého mám doma jen medvěda. Dali jsme mu jméno Máša. Jinak další trofeje mám nejen doma, ale i v práci, například hyenu a přibude ještě kozorožec ze Španělska.

A teď obráceně, co musí člověk udělat, aby mohl vycestovat za lovem? Jaká povolení si musí před cestou zajistit?
Musíte mít především povolení k lovu, případně CITES, což je povolení k lovu ohrožené volně žijící zvěře , a to zařizuje cestovní agentura. Nutný je mezinárodní zbrojní průkaz na zbraň, pokud budete chtít lovit se svou vlastní zbraní. Také si musíte požádat o vývozní povolení na zbraň. Je to ochrana před tím, kdyby se vám ztratila nebo se s ní něco stalo. Hodně lovců cestuje s vlastní zbraní z důvodu, že jsou na ni zvyklí a vědí, co je čeká. Už vědí, jak mohou lovit, na jakou vzdálenost mohou střílet. Nic dalšího speciálního si lovci obstarávat nemusejí.