I oni nejdříve museli couvnout, aby triumfovali. Jak je všeobecně známé, dobré jméno král Zikmund v Táboře neměl, přesto pak městu udělil titul a výsady města královského. Výměnou, že už o něm v Táboře nepovedou zlou řeč.
close
info
Zdroj: archiv Deníku
zoom_in
Dobu, kdy Táboru byla udělena tak zvaná Zikmundova privilegia, přibližuje historička Husitského muzea Lenka Vandrovcová. Ještě více události kolem roku 1437 vysvětlí při přednášce v úterý 21. února, a to od 17.30 hodin v přednáškovém sále muzea na náměstí Mikuláše z Husi. Letos je to tedy 580 let, co se Tábor stal královským městem.
Je pravda, že udělením královských si král vykoupil uznání Táboráků?
Ano, takto to můžeme chápat, protože udělení privilegií předcházela určitá jednání, po nichž Tábor přijal Zikmunda za krále a za to od něj získal určité ústupky. Ať již povýšení na královské město, nebo pozemkové majetky. A celé české království tolerovalo i táborskou církev.
Který lobbista ze strany Tábora se o takový výsledek nejvíce zasloužil?
Vždy se hovoří o Bedřichovi ze Strážnice, kterého bych označila za táborského hejtmana. Tady pobýval ve 30. letech po bitvě u Lipan, ale potom právě v rámci vyjednávání se Zikmundem získal Kolín. Samozřejmě, že tedy měl zájmy i na svých statcích, ale víceméně táborskou obec zastupoval právě on a potom konšelé, ale u nich jsem se s konkrétními jmény nesetkala.
Jak výsledek vyjednávání vnímali obyčejní občané?
Bohužel pro tuto dobu nemáme moc pramenů, například kroniky, takže jednoznačně říct, jaké ve městě panovaly nálady, není možné. Ale povýšení na královské město bylo pro Tábor velkou poctou. To mu totiž zajišťovalo různá práva, privilegia a svobody. Například si mohl následujících šest let volit vlastní městskou radu a nedohlížel na to státní úředník, tak zvaný podkomoří. To byl velký přínos, protože podkomoří radu dosazoval a města za to odváděla poplatek do královské pokladnice. Tábor si tedy šest let mohl volit koho chtěl, čímž na pár let získal určitou svobodu. Proto si myslím, že i občané povýšení přijali s velkým nadšením. Navíc bylo po válce a oni už konečně chtěli mír.
Privilegia byla Táboru udělena 25. ledna 1437 a mohl se tak udělenými právy rovnat Starému Městu pražskému. K listině nechal Zikmund Lucemburský nechal přivěsit zlatou bulu. Uprostřed privilegia je vyobrazen nový erb města, stejný i pro městskou pečeť. Originál listiny je uložen ve Státním okresním archivu v Táboře.
Jak už bylo uvedeno, město získalo řadu práv. Například měšťané už mohli své rozepře řešit pouze před městským soudem a když ten si nevěděl rady, směl se obrátit na panovníka nebo jeho zástupce. Město také získalo právo k popravám, které se vztahovalo na všechny lidi bez ohledu stavu. O hlavu mohl přijít jak chuďas, tak i šlechti. V privilegiu bylo zakotveno i právo na týdenní trhy a výroční jarmarky. Další dvě se týkala majetků.
Dne 30. ledna 1437 získal Tábor do zástavy statky kláštera v Louňovicích pod Blaníkem, které se skládalo ze dvou městeček a 33 vesnic. Hodnota zboží byla vyčíslena na 2400 kop grošů a tu by musel panovník zaplatit, kdyby chtěl louňovické zboží získat zpět. Tento majetek ovládala táborská obec od roku 1420, kdy husité vypálili klášter v Louňovicích.
Poslední privilegium bylo sepsáno až 26. března 1437 v Praze. Tímto Tábor svůj majetek rozšířil o ústecké panství, jehož součástí bylo i Hradiště nebo zaniklé město Sezimovo Ústí. Jak doplnila historička Jitka Vandrovcová, sepsání posledního privilegia se opozdilo hlavně kvůli vypořádávání se s dědici ústeckého panství, tedy Janem starším z Ústí a na Pleši a Janem mladším z Ústí. Ústecké panství získal Tábor do svého majetku dědičně.
„Veškeré pozemkové majetky, dědičné i zastavené, nechal Zikmund Lucemburský městu zapsat do zemských deset, kam byly zapisovány pozemkové majetky šlechty, duchovenstva i královských měst. Obyvatelé českého království měli respektovat veškerá práva plynoucí městu ze Zikmundových privilegií, stejně tak jeho majetky," uzavírá Jitka Vandrovcová.
