Vedle pozemku Tučkových se totiž už před léty zabydlela firma Plastik Eko Vladimíra Prinkeho, která se zabývala výkupem, prodejem a likvidací plastových odpadů. Z ekologie signalizované v názvu firmy však sešlo a tuny zbytkového materiálu v areálu bývalé pekárny JZD ponechala společnost ladem. Ty se zejména v teplých letních měsících rozkládají, chemikálie z obalů vytékají do půdy, o specifickém nakyslém zápachu ani nemluvě. Jaroslav Tuček čtyři roky marně bojuje nejen proti odpadům, ale i proti nečinnosti oslovených institucí.
„Existovala dokonce petice božejovických občanů proti provozovně. Oslovili jsme Obecní úřad Jistebnice, krajskou hygienickou stanici, táborský odbor životního prostředí i Českou inspekci životního prostředí. Ale jak se říká, je ticho po pěšině. Trvá to už dlouho, a i já jsem v urgování povolil,“ uvedl Tuček.
Kauza má počátek v roce 2003, kdy se v areálu začaly plasty pálit, přičemž černý dým i poletavé zbytky se usazovaly na zahradě rodiny Tučkových. K 13. červenci 2004 bylo jednateli společnosti zrušeno živnostenské oprávnění. Firma zkrachovala. Finanční možnosti Prinkemu nedovolily zaplatit pokutu od České inspekce životního prostředí ve výši 280 tisíc korun za špatné nakládání nebezpečnými odpady. Následovaly další pokuty za neodstranění problémů.
Poté se stal Prinke sám sobě likvidátorem firmy. Tuto skutečnost legislativa umožňuje. Po čtyřech letech se tak v areálu bývalé pekárny nic nezměnilo.
„Letos na pozemku pohyb byl. Došlo k ustanovení insolvenčního správce, kvůli zadluženosti proběhl i soud. Žádný nový majitel se nakonec ale nenašel. Jedna firma sice projevila o pozemek i odpady zájem, nakonec z toho ale opět sešlo. Něco z těch lepších materiálů se však odvezlo,“ poznamenal starosta Jistebnice Vladimír Mašek, do jehož správy osada Božejovice spadá.
Stejně jako Tuček se pozastavuje nad záhadou, že Prinke má stále do areálu vstup volný. Jistebnice nemůže s případem nic dělat.
„Pravomoci obce jsou malé, nesmíme vstoupit do areálu. To mohou orgány s vyšší mocí, ale jejich přístup mi přijde poněkud laxní. Jako obec jsme v tomto směru uskutečnili mnohá jednání a žádosti, nikam se však případ nehýbe. Je třeba ale nadále bojovat,“ nevzdává se starosta Mašek.
Firma Plastik Eko je v současnosti v rukou insolvenčního správce – Advokátní kanceláře Petra Gálii z Litoměřic. Při pokusu o telefonické spojení nás asistentka odkázala na e–mailovou komunikaci. Nakonec se však Deníku podařilo sehnat přímo majitele zkrachovalé firmy.
„Nyní probíhá řešení likvidace, do tří měsíců by měla skončit. Konkrétní datum neřeknu, ale myslím, že do března odpady zmizí určitě. Vím, že celá věc je problém. Odpady by byly pryč dřív, kdyby mi jedna nejmenovaná osoba nedělala problémy,“ vyjádřil se Prinke k případu. Příští týden proběhne schůze věřitelů a pak se rozhodne.
O koupi odpadu i pozemku je podle Prinkeho hned několik zájemců. „Byl jsem sám likvidátorem firmy, ale postup to nebyl vhodný. Nyní je to rychlejší. Zároveň do objektu stále chodím na kontroly a ukazuji pozemek a materiály zájemcům,“ přiznává Prinke.


Bez povolení?
Zajímavý je také fakt, že Prinke údajně nikdy neměl oprávnění k podnikání v tomto oboru od krajského úřadu. Tím pádem ho nemůže pokutovat – ale co živnostenský?
„Pokutovat za neoprávněné podnikání můžeme. Při nakládání s odpady navíc spolupracujeme s odborem životního prostředí. U tohoto případu není nic černobílé; nějaké oprávnění mít musel, když s ním ostatní firmy spolupracovaly. Ale nevím, víc říct nemohu,“ reagoval vedoucí táborského živnostenského úřadu Karel Bureš.
Sousedům doporučil, aby se na úřad obrátili s písemnými podněty. „Odpovíme na ně a řekneme k případu vše, kromě osobních dat,“ dodal.


Jeden za všechny
Česká inspekce životního prostředí nikdy pokuty uložené Prinkemu zcela nevymohla.
„Stát je v tomto bezzubý. V legislativě jsou obrovské mezery, kvůli nimž takoví lidé zůstávají nepotrestáni. Orgány by měly být razantnější,“ řekl starosta Mašek. To potvrdila i tisková mluvčí ČIŽP Ivana Awwadová.
„Jestli je v firma konkurzu, už nemůžeme dělat nic. Na již uložené sankce nereaguje a vzhledem k likvidaci firmy je nemá zřejmě ani z čeho platit. Až bude firma zlikvidována, to znamená vymazána z obchodního rejstříku, měl by se o odpady na vlastní náklady postarat stát,“ dodala Awwadová s tím, že takových firem je víc a že na vině jsou chyby v legislativě.
Jaroslav Tuček má však k problému stále nejblíže, a to zhruba deset metrů. „Zlatých“ deset metrů vyasfaltované zamaštěné plochy si navíc musel od Prinkeho koupit, aby odpady oddálil od záhonů se zeleninou a zdroje vody.
Nyní začal stavět i bariéru, protože vítr na jeho pozemek zanáší lehčí plastový odpad. Celý případ pečlivě eviduje a archivuje. Desky plné dopisů, žádostí, odmítavých či „neslaných“ odpovědí a novinových článků už dosahují šíře deseti centimetrů. Kdyby mohl, svého souseda by jistě vyměnil.
Vladimír Prinke pro změnu tvrdí, že jde o občanský spor, který nechce rozmazávat, a Tuček podle jeho slov také není svatý.

David Peltán