Skromnost, tvrdá práce a odříkání. Snad právě to je recept na dlouhověkost, myslí si Barbora Krchová z Chýnova. Včera oslavila rovnou stovku.
Město si svou dlouhověkou občanku hýčká. „Chodíme paní Krchové s panem starostou pravidelně blahopřát jak k narozeninám, tak k ní zajdeme i před Vánocemi s malým dárečkem,“ prozradila předsedkyně sboru pro občanské záležitosti Anna Butalová.
Loni to už ale oslavenkyně nevydržela a prohlásila: „Pane starosta, to nemáte nic jinýho na práci, než chodit za starou bábou?“


Těžké chvíle
„Dnes mají lidi krásný život a ani si ho neváží. Já musela hodně pracovat, byli jsme chudí. I když jsem byla dítě, bylo pořád práce dost,“ řekla oslavenkyně. Vzpomínala ale i na to, jak jedli jako děti šťovíky, vozili se na saních a měli okopané kotníky. „To víte, boty jsme neměli,“ naznačila.
Nejtěžší chvíle potkaly Barboru Krchovou, když jí zemřel manžel. „Synovi bylo tehdy čtrnáct let, když jsem ovdověla. Manžel byl hodný člověk a dodnes si jeho obraz nosím před očima,“ vyznala jubilantka.


Postavila dům
O syna se potom starala sama. Nakonec mu pomohla i postavit v Chýnově dům. „Pomáhala jsem, jak to šlo. Tu penězi, a když bylo třeba, i maltu jsem míchala,“ vzpomínala.
Syn jí to ale dneska vrací plnými hrstmi. „Mohla bych si podle něj řídit hodinky. Chodí každý pátek ve stejný čas a patří k těm, kteří udržují pravidelný kontakt,“ zdůraznila ředitelka chýnovského domova pro seniory Adriena Krákorová. Kromě syna navštěvuje stoletou paní také kamarádka z Chýnova. „Vysedávají spolu na lavičce a probírají svět,“ směje se ředitelka.


Čtyři knížky denně
O svět má totiž Barbora Krchová stále zájem. „Načteno má do foroty. Ještě před čtyřmi lety četla čtyři knížky denně. Sledovala televizi, o všechno se zajímala,“ tvrdí Anna Butalová.
Dnes už jí zrak neslouží, a tak poslouchá rádio. Zajímají ji i zprávy ze světa a z politické scény. „Moc tomu ale nerozumím. To víte, jsem už starý člověk,“ povzdechla si jubilantka.
Jen ji mrzí, že už nemůže pracovat. „Ráda bych, kdyby to šlo. Nikdy jsem se žádné práci nevyhýbala,“ říká oslavenkyně. Vstávala brzy za rozbřesku a dělala, co se dalo. Pracovala na vápenkách i posluhovala v záložně.
„Tam jsme měli takového hodného ředitele. Jakmile jsem si potřebovala něco zařídit, dovolil mi to,“ vzpomíná.
Když jsme se zeptali na recept na dlouhověkost, Barbora Krchová nevěděla. „Snad jen skromnost, práce a odříkání. To mě provázelo celý život a vidíte: jsem tu pořád,“ usmála se.