Modely, které si šestice přátel vyrábí sama doma, vypouští několikrát za rok na letišti za plánským sběrným dvorem. Vděčnými diváky jsou jejich rodiny.

Rodinný koníček

V rodině Milana Matouška, hlavy celého nápadu, se modelářství věnuje celá jeho rodina – manželka Petra, syn Milan a začíná i nejmladší dcera Michaela. „Já jsem se stavěním modelů začal už jako dítě, pak jsem měl delší pauzu a v dospělosti jsem se k tomu zase vrátil," říká Milan Matoušek s tím, že svému hobby teď s rodinou věnují veškerý svůj volný čas. „Je to ale krásný koníček, jsme celá rodina pohromadě a venku v přírodě, i když už je to naše jediná zábava. Na jiné nám totiž už čas nezbývá," směje se Petra Matoušková, v níž zase zájem o modely letadel probudil její tatínek, který si je stavěl doma z plastu.

Oba se s manželem shodují v tom, že modelářství je ideální i jako kroužek pro děti. Jejich syn Milan proto dochází do kroužku v Sezimově Ústí na náměstí Tomáše Bati. „Děti se tam naučí postavit si vlastní model, vyřezají si ho z plánků a sami slepí. Je to piplačka, ale aspoň tak pochopí, že postavit slušný model vyžaduje  spoustu času, přemýšlení i trpělivosti," říká Milan Matoušek.

Není to totiž žádná legrace. Člověk musí rozumět spoustě technických záležitostí – nejen práci se dřevem, ale i mechanice a elektrice. „Teď máme ale přece jen trochu ulehčenou práci, protože existují specializované firmy, které pro modeláře stavebnice vyrábí. Poskládat z toho model pak stojí menší námahu než v minulosti. Když jsem totiž kdysi začínal, museli jsme si všechno slepit sami, což trvalo tak třikrát déle než v současnosti. Nebýt stavebnic, možná bychom si teď při tom nedostatku času snad ani nezalétali," směje se.

Na benzín i baterky

I tak ale stavba jednoho modelu může trvat třeba i měsíc.  Díky specializovaným firmám mohou ale modeláři létat s daleko většími modely s lepšími motory. „Motory už v současnosti šlapou na benzín nebo i na baterie. A elektrika je taky na baterky. Do vzduchu pak letadlo dostaneme pomocí speciálních modelářských ovladačů. Těmi si nastavíme létání, jak potřebujeme. Je to trochu jako hra na joystick," směje se Milan Matoušek.

Když se letadlo vznese do povětří, je to parádní podívaná. Aby ale vydrželo létat, kam až dohlédnete, alespoň těch deset minut, musí mít pilot létání předem natrénováno na počítačovém simulátoru. „Člověk musí být při řízení soutředěný a věnovat se tomu. Nesmí se zapomenout a kochat se, nejde o řízení auta," upozorňuje Milan Matoušek.

I při pečlivém dodržování pravidel, kontrole paliva i baterie, se však může stát, že z modelu leccos samovolně odpadne. Proto se musí dobře udržovat. „Letadla pravidělně kontrolujeme a opravujeme, taky konzervujeme jejich motory, aby se pak nezřítila kvůli technické závadě. Při pádu totiž rázem přijdete i o padesát tisíc a najdete už jen hromadu třísek," říká Milan Matoušek. Z toho důvodu mají modeláři vždy po ruce náhradní stroje.

Jestli jim může kromě technické závady ještě něco překazit létání, pak je to počasí. „Určitě nesmí foukat vítr. Na teplotě v podstatě nezáleží, dobře létat se dá i v zimě, ale příjemné letní teploty jsou samozřejmě ideální," říká Milan Matoušek.

S modely nesoutěží

Plánští modeláři berou svůj koníček stále hlavně jako zábavu a soutěžní ambice nemají. Aby totiž člověk mohl s modely létat závodně, musí splnit mnoho požadavků. „Mezi závodními a rekreačními modely je velký rozdíl, zejména v ceně použitého materiálu. Naše modely jsou ze dřeva, ale na ty závodní se používají mnohem lehčí, a tedy i dražší, materiály, například uhlík. Naše modely také mohou vážit maximálně dvacet kilo. Těžší modely jsou pak už považovány za bezpilotní prostředek a člověk na ně musí mít licenci a složit zkoušky," říká Milan Matoušek.

Plánské modeláře ale nejvíc baví rekreační způsob létání a chtějí v něm pokračovat, dokud jim to čas dovolí. Jediné, co je trápí, je přístup některých místních lidí. „Střídáme se tady na letišti s motorkáři a někomu ze sousedství tu asi překážíme. Hážou nám na příjezdovou cestu hřebíky. Proto jsme létání trochu omezili, ale podle mě žádný velký rámus neděláme. U nás se zkrátka nic neřeší, ale hned se jedná," posteskl si Milan Matoušek.

Autor: Kateřina Šímová