Případ bezbariérových bytů v Leskovické ulici, o kterém jsme psali, pokračuje. Radnice zpracovává poznatky a postiženým slíbila, že nedostatky v bytech napraví.
Na základě podnětu Deníku se o věc začala zajímat místostarostka Zuzana Pečmanová (T2020). Uznala, že nedostatky, a ne malé, v bytech jsou. Přesto některým obyvatelům přišel dopis, v němž stálo, že byty jsou zcela v souladu s předpisy o bezbariérovosti. To nadzvedlo ze židle i nevidomou Pavlu Novotnou, která se dlouho snaží o výměnu nevyhovující vany za sprchový kout.
Cesta na radnici
Deník se proto rozhodl, že se s Pavlou Novotnou na radnici vydá a zjistí, proč se úředníci tak jednoduchému zásahu tolik brání. Povinností města totiž je v bytě se zvláštním určením zajistit lidem základní obslužnost.
Vedoucí odboru správy majetku města Dana Švecová si názory a výhrady, které má nejen Pavla Novotná, vyslechla, a přestože ještě týden před tím zaslala dopis, že byt nevidomé ženy je v pořádku, neboť byl stavěn dle dřívějších předpisů, nyní souhlasila, že z dnešního pohledu už jde téměř o nesmysl.
„Ten byt musí vyhovovat mně, a to nevyhovuje. Je tam vana s madlem v nohách. Několikrát jsem se zranila, když jsem do ní či z ní lezla. Navíc, pan Střelka z města mně i novinářům několikrát jasně řekl, že neexistuje, aby v bezbariérovém bytě byla vana. Proto chci do bytu sprchový kout,“ řekla rozhodnutě Pavla Novotná.
Divná kolaudace
Kuriózní je i fakt, že byty v jediném domě se ve vybavení liší. Někde je vana, jinde sprchový kout. Byty tedy buď nebyly kolaudovány a nebo ten, kdo je schvaloval, nepřemýšlel nad tím, zda splňují to, k čemu a komu jsou určeny. Tedy, aby v nich mohl postižený člověk plnohodnotně žít a postarat se i o své základní hygienické potřeby.

Dana Švecová postižené ženě slíbila, že se jejím případem bude zabývat. Nechala dokonce už vypracovat předběžný soupis prací včetně nákladů na výměnu vany.
„Necháme vypracovat návrh, zjistím ceny i finanční možnosti a do bytu se také vypravím,“ slíbila.
Také úředníci z ministerstva pro místní rozvoj říkají, že městu by mělo záležet na tom, aby vyšlo obyvatelům vstříc. „Jde totiž o byty stavěné se státní dotací a pokud mají takové chyby, mohlo by mít město problémy,“ potvrdil jeden z úředníků ministerstva, který si ale nepřál zveřejnit své jméno.
Náklady na úpravy bytů nebo jejich okolí hradí majitel, tedy město Tábor.
„Mým problémem není slepota, ale finance. Často však i přístup některých úředníků. A tady v Táboře je skutečně možné říct, že záleží hodně na tom, s kým člověk přijde do styku. Já si za své postižení nemůžu, snažím se žít plnohodnotným životem, nikoho neobtěžuju, nevyužívám ani pečovatelské služby, ale od úředníků očekávám, že mi se zásadním problémem pomohou,“ dodala nevidomá Pavla Novotná.