VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lenka Horejsková teď střeží zdravé prostředí z radnice

Tábor – Ženy naruby.

5.1.2011
SDÍLEJ:

Lenka Horejsková je od listopadu loňského roku za TOP 09 místostarostkou Tábora, do jejíž kompetencí patří správa městských lesů, odbory kultury a cestovního ruchu, vnitřních věcí a životního prostředí. Dále knihovna a technické služby.Foto: DENÍK/ Alena Šatrová

Spousta lidí má Lenku Horejskovou spojenou s obrazem, kterak v historickém kostýmu a vysílačkou u pusy řídí Táborská setkání. Možná si je už letos užije v trochu větším klidu, odbor kultury totiž vyměnila za politiku a funkci místostarostky. Jen málokdo by v ní hledal znalce životních pochodů v tělech býků.

Vystudovala jste vysokou zemědělskou, znamená to, že máme místostarostku, která umí řídit traktor?
To neumím, protože na vysoké to povinné nebylo, zkoušky na traktor se dělají na střední, ale to jsem dělala gymnázium. Ale umím jezdit na koni. Během střední jsem chodila do jezdeckého klubu.

Jaký obor je vám tedy blízký, mohla byste řídit třeba družstvo?
Řízení družstva jsem nestudovala, mám zootechnickou specializaci. V zemědělství jsem pracovala poměrně krátce, asi rok. Mojí představou vždycky bylo, že budu učit na zemědělské škole. Tehdy se dostat na toto místo, o které jsem pravidelně žádala, ale bylo poměrně těžké. K zemědělství jsem ale měla blízký vztah, spoustu času jsem strávila na brigádách v JZD a i v kravíně, kde pracovali moji prarodiče. Ta práce mi byla blízká, ale na druhou stranu jsem působila ve všech divadelních, pěveckých a recitačních kroužcích tady v Táboře. Prošla jsem i ochotnickým souborem, takže moje zájmy byly velmi široké.

A uvažovala jste někdy o uměleckém směru?
Když jsem se po gymnáziu rozhodovala, co studovat, byla mým snem studia v Praze, která mne okouzlila a při rozhodování i toto hrálo roli. Uvažovala jsem o studiu tělesné výchovy, protože jsem dělala gymnastiku a atletiku, ale nakonec jsem se rozhodla pro zemědělskou s tím, že při ní zvládnu i pedagogické studium. Musím ale říct, že ještě před tím jsem dělala zkoušky na DAMU. Takže ano, uvažovala. Když jsem se ale dostala na zemědělku, tak jsem ji dostudovala, a protože pedagogické vzdělání se nedalo dokončit v průběhu studia, musela jsem jít na rok do práce a pak ho při zaměstnání dokončit. To byl jeden z důvodů, proč jsem zůstala v Praze.

V té době přišlo místo v rozhlase?
Ano, to byla velmi zajímavá etapa. Přiznávám, že mne vždycky bavilo se producírovat před lidmi, odmalička když byla nějaká možnost, už jsem recitovala. K rozhlasové práci jsem trochu přičichla už na vysoké, kde jsme měli studentské rozhlasové studio, které dělalo pořady pro kolejní rozhlas. Spolupracovali jsme s Československým rozhlasem a dokonce docházeli na fakultu žurnalistiky, kde jsme se zúčastňovali seminářů zaměřených na rozhlasovou práci. A když jsem končila školu, naskytla se mi možnost nastoupit do redakce posledních zpráv. To ale nebyly poslední noční zprávy, nýbrž ty nejčerstvější, které k nám chodily z TASSu nebo z Reuters. My jsme je překládali a zpracovávali pro zprávaře, kteří je četli. Tehdy tam třeba jako hlasatel pracoval Jan Rosák. Já jsem nastoupila s tím, že chci do redakce zemědělského vysílání a myslela si, že po roční stáži v posledních zprávách tam přejdu. Ale místo nebylo a já bych musela v těch posledních zprávách zůstat. Bylo to ještě v době tvrdé totality, kdy jsme psali, jak soudruh Gustáv Husák přijel tam a tam, ale já chtěla dělat víc tvůrčí práci. A v tom se mi ozval můj vedoucí diplomové práce a nabídl mi studijní stáž na katedře. Takže jsem se vrátila na školu i na kolej a asi rok a půl učila fyziologii hospodářských zvířat a pomáhala s další činností. Přitom jsem si dokončila to pedagogické studium.

I když to v rozhlase nevyšlo, nechtěla jste v novinařině pokračovat?
Když mne vždycky víc bavil právě ten rozhlas a dodnes docela ráda dělám rozhovory do rádia. Používám slova mého kamaráda z MF DNES, který říkal: „Na televizi nemám obličej, na rádio hlas, tak píšu.“ Já na televizi taky nemám obličej, ale mluvím ráda. A k psaní jsem se vždycky nějak dostala. Ale rozhlas mi byl bližší.

Co přišlo po působení na katedře?
Tady to byl jen zástup za mateřskou. Protože jsem nebyla ve straně, byť mi to bylo na škole nabízeno, naznačili mi, že pro můj další studijní pobyt, který by pokračoval aspiranturou, bych musela do strany vstoupit. V tu dobu už jsem chodila s mým manželem, navíc jsem měla i nějaké zdravotní problémy a doktoři mi doporučili, abych odešla z Prahy, tak se to všechno potkalo a vědecké kariéry jsem se vzdala.

Litovala jste někdy?
Myslím, že ne. Já mám takový pocit, že když si člověk v životě něco přeje, má k něčemu blízko a nepřekročí určité meze, život ho dovede tam, kam si přeje. Vždycky se to nějak sejde. Kdybych tenkrát do strany vstoupila, zřejmě bych dnes nedělala kulturu, kterou mám moc ráda.

Kdy přišla svatba?
Brali jsme se, když jsem skončila na katedře a manžel přišel po vysoké z vojny. Ještě asi tři měsíce jsem byla v Praze a pak šla za ním do JZD Zdislavice, což tenkrát byly takové malé Slušovice. Tady jsem nastoupila na místo vědecko-technických informací a zpracovávala různé zprávy, dělaly se tam také pokusy s výkrmem býků, takže jsem zpracovávala tyto výstupy. Působila jsem tu ale poměrně krátce, protože jsem přišla do jiného stavu a odešla na mateřskou.

Z Prahy na vesnici. Jak se vám zamlouval život na vsi?
Na vesnici jsem víceméně vyrostla, a navíc, Zdislavice byly střediskovou obcí! Mohu říci, že kde jsem byla, tak jsem byla ráda a všechno mne bavilo. Hlavně jsem tam narazila na strašně příjemné lidi, se kterými se dodnes stýkám. Bydleli jsme v bytovce, kde žila náplava, jak nám místní říkali, a žili hodně družným způsobem. Například jsme společně venku vařili a před barákem večeřeli. Bylo mi tam dobře, vychovávat dítě na zdravém vzduchu bylo přímo idylické. Jenže manžel pak měl v práci nějaké problémy a rozhodl se pro změnu, tak jsme se vrátili do Tábora.

Manžel ale Táborák není, musela jste ho hodně přesvědčovat?
Je pravda, že v Ústí nad Labem, odkud pochází, nám nabízeli lepší práci i bydlení, ale já jsem Jihočeška a severní Čechy mi tenkrát připadaly jako hodně neutěšené území. Pro mne bylo nepřijatelné tam vychovávat děti.

Co vám nabídl Tábor?
Zpočátku jsme si pronajali byt, manžel pracoval v Elektroisole a já byla na mateřské s druhým synem. Pak už mi přišla dlouhá a s kamarádkou jsme přemýšlely, co bychom při dětech ještě zvládly. Byl začátek devadesátých let, kdy se rozmáhalo podnikání, tak jsme ještě s jejím manželem začali se zdravou výživou. To mi bylo vzhledem k mé diplomové práci blízké a všechno šlo tedy hodně rychle. V Pelhřimově jsme nakoupili potravinářské zboží, které jsme rozprodali po samoobsluhách. Dokonce jsme i navařili hrnce jídla a předváděli zdravou výživu po školních jídelnách. Celkem se nám dařilo a k mateřské to byl příjemný přivýdělek. Kamarádka pak ale nastoupila do práce a šlo o to se rozhodnout, zda u podnikání zůstat a začít ve velkém. Mně se pak nabízela práce u jedné firmy, kde hledali člověka s angličtinou, kterou jsem se při mateřské učila. Zároveň se mi také ozvala zemědělská škola, ale protože mi nabídli učit účetnictví, nenastoupila jsem. Pak jsem zašla za svým bývalým spolužákem z gymplu, který pracoval na městě, a ten mi řekl, že se bude otvírat prázdninové informační centrum a že bych si ho mohla vzít na starost.

Vy jste vyznavačkou zdravé výživy?
Maso mám ráda, ale principy zdravé výživy docela dodržuji. Jednostranně zaměřená nejsem, člověk by měl jíst všechno.

Íčko už bylo prvním stupínkem do světa kultury?
Jen jsem to ještě netušila, protože mělo jít jen o brigádu a na podzim jsem měla nastoupit do té soukromé firmy. Jenže práce v íčku mě moc bavila, a protože tu byl záměr vytvořit místo pro cestovní ruch, bylo mi nabídnuto. To mne zlákalo, takže jsem v říjnu nastoupila jako referentka cestovního ruchu. Zajímavé bylo, že mojí první prací byl rozhlasový pořad, to rádio se mi prostě celý život vrací. Hlavním úkolem ale bylo připravit podmínky pro vznik oficiálního informačního centra.

Máte nějaké své „kulturní“ dítě?
To se musím vrátit na začátek, kdy jsem nastoupila na město a bylo zrušeno městské kulturní středisko, čímž na nás přešla organizace Táborských setkání. Mým úkolem bylo vlastně vyhledat Petra Nůska, který u jejich začátků stál, ale byl hodně nezachytitelným člověkem, který pendloval po celém světě. Nebylo to lehké, ale podařilo se ho do Tábora dostat. Tím začala spolupráce při vytváření dramaturgie festivalu, na jehož přípravě se podílela řada dalších lidí. Když v roce 1997 odešel tehdejší šéf odboru kultury, přihlásila jsem se do konkurzu na toto místo.

Bylo pracovní vytížení jedním z důvodů rozpadu vašeho manželství?
Asi ano, já byla činorodý tvor se spoustou zájmů, ale manžel byl nejspokojenější, když jsem byla s dětmi doma. Myslím, že po mém nástupu do práce, která byla časově náročná, se situace zhoršila. Prožili jsem spolu ale hezké chvíle, jen ke konci už se projevovala určitá míra žárlivosti a já měla pocit, že mi v životě moc nepomáhá. Tak jsem se rozhodla vztah ukončit. Nebylo to jednoduché, ale když se dnes dívám zpátky, myslím, že to bylo správné. Byť jsem si zkomplikovala život, protože jsem nastoupila jako vedoucí odboru a do toho jsem doma měla jednoho prvňáčka a jednoho ve třetí třídě. První roky ve funkci vypadaly tak, že jsem děti vodila po akcích. Naštěstí jsem u nich našla pochopení a dokonce, když jsem šla na projednání mého asi druhého rozpočtu, mi sedmiletý syn přál, aby to dobře dopadlo a bylo v Táboře hodně kultury. Bylo mu jasné, že když jí bude hodně, maminka nebude často doma (smích). Byla to v tu chvíli velká zátěž, ale hodně mi pomohla maminka a otčím a i u kluků jsem měla pocit, že mě podrželi víc, než v posledních chvílích manžel.

Počítáte ještě se svatbou?
Já si myslím, že tohle mne už minulo. Kluci by s tím asi souhlasili, ale možná by bylo těžké si v zaběhané domácnosti zvyknout na cizí element. Zatím mi manželství nechybělo, i když se situace mění. Kluci jsou na vysoké a moc doma už nejsou, takže spolu už tolik času netrávíme. Někdy si proto říkám, jestli bych se nad sebou neměla zamyslet, ale tyhle věci beru tak, že život vždycky něco přinese.
Takže žádný stálý partner vedle vás nestojí?
Ne, teď to na koncertu vtipně řekla Věra Špinarová: Když se mne lidi ptají, tak se mi blbě říká, že jsem sama, proto říkám, že jsem singl, to zní líp.

Přišla ale další velká změna – vstup do politiky. Jak se vám teď usíná?
Já jsem člověk, který spí rád, takže dobře. I když po nedávném zastupitelstvu jsem hodně dlouho přemýšlela..... Jednou mi ale léčitelka řekla, že k životu potřebuju slanou vodu (moře) a spánek, a to je pravda. Určitě stresy čas od času jsou, ale když je mumraj v práci, kdy se naráz řeší spoustu věcí, to jsem ve svém živlu. Spíš si lámu hlavu nad mezilidskými vztahy. Nemám ráda nepohodu mezi lidmi, to mne trápí víc.

Takových momentů teď asi bude víc a vlastně už máte jeden za sebou, kdy vám byl vyčten nákup nových židlí do vaší kanceláře.
Ten nábytek je tady z poloviny osmdesátých let, tedy ještě z doby národního výboru. A křeslo a pět židlí s malou ledničkou byly jedinými kusy, které jsem nechala pořídit. Dohromady za osmadvacet tisíc. Moji kolegové přišli do kanceláří, které byly zařízené poměrně nedávno, ale do této se neinvestovalo a sama vidíte, jak nábytek vypadá.

Nezdědila jste jen nejhorší kancelář, ale také oblast životního prostředí. S tím by vám vaše zemědělka mohla pomoct.
Protože jsem celý život měla tak pestrý, tak bych řekla, že k němu mám vztah a dokonce jeden semestr jsme životní prostředí měli ve studijním plánu. Určitě je to zajímavá oblast, i když široká a nelehká, a já si vážím profesionální práce bývalé starostky, která ji měla přede mnou. Naštěstí jsem narazila na vstřícný přístup kolegů z odboru, což je pro mne hodně cenné a doufám, že se do problematiky rychle dostanu. Jak říká moje kamarádka: Život je neustále poprvé. Určitě se mám co učit.

Už máte v rodině nějakou snachu, která by pomohla s domácností?
To nemám, v tomhle se kluci asi pomamili. I když ne úplně, zatímco já se pohybuju hodně mezi lidmi, oni komunikují přes počítače. O potencionální snaše alespoň nevím.

Jaké byly Vánoce u Horejsků?
Musím říct, že nejsem zrovna vánoční typ a víc jsem je vždycky prožívala v práci, kdy bylo hodně akcí. Dárky jsem řešila třiadvacátého, kdy jsem měla volno. Perníčky jsem stihla, to se u nás musí, ale ostatní cukroví, přiznávám, jsem si nafasovala u maminky.

Dala jste si novoroční předsevzetí?
Takhle já to nemám, spíš se ke konci roku otočím trochu zpátky a říkám si, co se povedlo a nepovedlo. Ale předsevzetí si nevytvářím.

Povedl se vám uplynulý rok?
Myslím si, nebo alespoň doufám, že ano. O vstupu do politiky jsem sice přemýšlela, ale nebyl to prvoplánový cíl. Do voleb jsem taky šla ze sedmého místa a spíš jsem si myslela, že podpořím kandidátku. Ve finále vše dopadlo jinak. Mně život často přinese nějakou výzvu a já jsem člověk, který ji vyslyší a zkusí zase něco nového. Cítím teď především zodpovědnost a doufám, že nezklamu ty, kteří mi hlasy dali.

Autor: Alena Šatrová

5.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 9 000 Kč Uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech Pokojská. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 9000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Zkrácený úvazek - 30 hodin., Kontakt: telefonicky, emailem.. Pracoviště: Josef drs - hotel relax, Varšavská, č.p. 2708, 390 05 Tábor 5. Informace: Josef Drs, +420 736 481 979. Gastronomie - Gastronomie Cukrář, moučníkář 16 000 Kč Cukráři (kromě šéfcukrářů) cukrář/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: nabízíme zajímavou a rozmanitou práci v mladém perspektivní kolektivu, s možností profesního i osobní rozvoje, měsíční a roční bonusy, zajímavé benefity. požadujeme především zájem o profesi , personální stravování, kontakt tel., e-mailem. Pracoviště: Hotel nautilus, Žižkovo nám., č.p. 20, 390 01 Tábor 1. Informace: Jan Křivánek, +420 736 488 938. Výroba - Výroba Montážní dělník 15 500 Kč Montážní dělníci výrobků z kombinovaných materiálů Operátor výroby. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15500 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Náplň práce:, Obsluha jednoduchých strojů a zařízení., Jednoduché montážní a kontrolní práce., Manipulační práce s drobnými dílci., Balení výrobků., Zájemcům nabízíme práci ve stabilní a dynamicky se rozvíjející společnosti, týden dovolené navíc, pololetní odměny, příplatky nad rámec zákoníku práce, penzijní připojištění, podnikový lékař a zubař v areálu společnosti, dotované závodní stravování, odměny za pracovní výročí, odměny za zlepšovací návrhy, slevu v podnikové prodejně, benefitní systém.. Pracoviště: Brisk tábor a.s., Vožická, č.p. 2068, 390 02 Tábor 2. Informace: Dana Štegerová, +420 731 557 733. Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B 120 Kč Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy nemocných a raněných) řidič sk. B - rozvoz mraženého zboží. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: ŘP sk. B, stravné, Kontakt: emailem, telefonicky.. Pracoviště: Cornet cz s.r.o. provozovna, Chýnovská, č.p. 535, 391 11 Planá nad Lužnicí. Informace: David Vobořil, +420 737 221 455.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V sobotu se v Jistebnici jel již 19. ročník Jistebnického maratónu horských kol.
15

Jistebnický maraton se vydařil

PŘEDÁVÁNÍ CEN. Zleva starosta Veselí Ladislav Sýkora, druhý v pořadí Martin Korous, absolutní vítěz Ondřej Chudý, člen rady města Vít Rada, třetí Lukáš Studnař, vedoucí infocentra Lenka Horejsková a dlouholetý účastník Karel Schneider.

Populární triatlon slavil pětatřicátiny

Táborská rezerva neuspěla ani doma

Tábor – Fotbalisté táborského „béčka“ přivítali, na stadionu Soukeník, kde hrají svá domácí utkání, Čížovou, která ještě v loňském ročníku působila v ČFL.

Pamětník: Větší strach měli Rusové

České Budějovice – Ve středu 21. srpna 1968 vpadla vojska zemí Varšavské smlouvy na území Československa. Do Českých Budějovic dorazili Rusové až o den později. Pamětník Jiří Šilha, který se vyfotil u ruského tanku před Jihočeským divadlem, vzpomíná: „Čekali jsme je. Rozložili si ležení nad Borkem a v noci, když bylo město prázdný, sem teprve přejeli.“ Podle Jiřího Šilhy z Českých Budějovic, kterému tenkrát bylo 22 let, byli vojáci všude po městě. S kamarádem věděli, že je to průšvih.

Koukala jsem přímo do hlavně, vzpomíná herečka

České Budějovice – Strach, bezmoc, znechucení a snaha vysvětlit těm klukům u zbraní, že jsou tu špatně. Tak vzpomíná na okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 Bibiana Šimonová, tehdy 24letá herečka v angažmá Jihočeského divadla.

Vimperští poslali do škol miliony, opravy už končí

Vimperk – Šestnáct milionů korun je účet, který zaplatí Vimperští za letní opravy v základních školách. Ty jsou ve městě dvě a v obou po celé prázdniny úřadovali dělníci. Celkově za poslední rok poslalo vedení města do škol a školek ve městě přes šestatřicet milionů korun.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT