Grafity, oprýskaná a zabedněná okna změnily vzhled původní zastávky v Doubí u Tábora. Dříve bývala chloubou železnice.
Za Rakouska-Uherska sloužila jako strážní domek, v následujících letech po druhé světové válce si už cestující mohli odpočinout v čekárně. Nyní chátrá na okraji lesa.

„Zastávka byla skutečně významná. Zvlášť v době, kdy lidé z Košic neměli k dispozici jiné spojení směrem na Tábor a Planou nad Lužnicí," vybavuje si jednaosmdesátiletý Vladimír Trešl, který dlouhé roky pracoval jako přednosta v Plané a pod jehož správu zastávka v Doubí patřila.

Na Mazníku

Osobní dopravu značně využívali i chataři. Osadu založili v místě, kde se říkalo na Mazníku. „Chatky jsou postavené na mazlavé hlíně vyvezené z tratě," vysvětluje místní název bývalý přednosta.

Na zastávce ručně stahovala závory a prodávala jízdenky Růžena Uhlířová, což mělo i ekonomický důvod.
Průvodčí totiž nestačili na trase mezi Doubím a Planou obejít cestující, takže jim unikaly tržby.
Zaměstnankyně dráhy o zastávku snaživě pečovala. Stráň u kolejí proměnila ve výstavní skalku.
„Také jsme díky ní vyhráli soutěž jihozápadní dráhy v kultuře cestování," vzpomíná Vladimír Trešl.

Nehoda v Doubí

Počet lidí, kteří cestovali vlakem z Doubí, výrazně klesl se zavedením linkové autobusové dopravy. S odchodem Růženy Uhlířové osiřela i zastávka.

Vladimír Trešl souhlasí s tím, že odchod zaměstnanců ze zastávek a stanic má i velké nevýhody, což se projevilo při poslední nehodě v Doubí.

„V té době už na zastávce v noci nikdo nesloužil. Směny byly zavedené jen přes den. Stalo se, že jeden doktor z nemocnice se vracel domů a uvízl mezi závorami. Snažil se auto vytlačit z kolejiště ven, jenže to ho značně znavilo. Auto vždy sjelo zpátky do úžlabiny mezi kolejemi. Nakonec musel doktor utéct před vlakem. Naštěstí nehodu odnesly jen plechy," může si dovolit úsměv Vladimír Trešl.
Vážnější tvář má bývalý přednosta ve chvíli, kdy popisuje tragickou událost.

„Na Silvestra se posledním vlakem vraceli dělníci z manipulačního skladu. Zmátli svého kolegu a nechali ho vystoupit na špatné zastávce. Vyrazil po kolejích, ale v tu dobu už jsem vypravil náklad z Plané, pod kterým kolega tragicky zemřel. To mi silně utkvělo v paměti. Sám mám rád legraci, jenže vždycky říkám, že ten, kdo ji dělá, si musí zároveň pohlídat, aby se nestala nějaká tragédie," přidává moudrá slova Vladimír Trešl.

Smrt na kolejích potkala i cestujícího, jenž zapomněl v Plané vystoupit. Strojvedoucí se rozjel k Doubí, muž vzal za dveře, ale vítr je násilně otevřel a nešťastníka vytrhl z vagonu.