S vlakem přicestovala asi pětičlenná posádka, která vítá návštěvníky. Vystřídala své kolegy, kteří už s projektem navštívili Horažďovice a Milevsko. Jak sdělil vedoucí posádky Legiovlaku Jiří Müller, zájem veřejnosti je poměrně velký. „Stále se dostáváme do míst, kde vlak nebyl,“ vysvětlil.

Výběr zastávek Legiovlaku:

Bechyně od 15. do 20. června

Třeboň 22. až 27. června

Dačice 29. června až 4. července

České Budějovice od 9. do 21. listopadu

Plzeň od 23. listopadu až do 5. prosince

Dobová expozice zajímá rodiny s dětmi, školy, ale i lidi mající legionáře jako předky. „Jsme schopní jim pomoci ve hledání díky naší databázi. Ideální je, když znají jméno, příjmení, datum či místo narození,“ přiblížil Müller. Nosí také fotografie a další předměty, které tak obohacují digitální archiv ČSOL. Díky tomu už je na seznamu legionářů téměř 16 tisíc osob mající portrétní fotografii.

Nemocnice, pošta i kovárna

V Bechyni je k vidění 13 ze 14 dobových vagonů. „Jeden z vozů se sem nemohl dostat kvůli parametrům trati,“ zmínil, že tento vagon má velký rozchod a čeká na další cestu v Táboře. Dva vozy jsou plošinové, jeden cisternový, který přepravoval vodu. „Uzavřené vozy představují jednotlivé typy, které legionáři skutečně používali. Najdete zde tzv. těplušku, tedy ubytovací vůz pro mužstvo. Pak tu máme štábní vůz, který mohl řídit operace, zásobování nebo fungoval jako komunikační centrum,“ popsal vedoucí posádky.

Na provoz Legiovlaku lze přispět do připravené kasičky, zakoupit si drobný suvenýr nebo zaslat peněžní prostředky na transparentní účet 123-2928070267/0100.

Vstup do expozice je díky podpoře ministerstva obrany, ministerstva dopravy, Českých drah, Správy železnic a dalších partnerů zdarma. Otevřeno je ve všední dny od 8 do 18 hodin, o víkendu od 9 do 19 hodin.

Neméně zajímavým vagonem je ten nemocniční. „Tomu se říkalo letučka. Šlo o sanitní vůz, který fungoval jako záchranka na kolejích a převážel raněné vojáky z bojiště do nemocnic,“ objasnil. Nechybí ani poštovní vůz, krejčovství či kovárna. „Pro pány je atraktivní improvizovaný obrněný vagon, kde je výzbroj kulometná i kanonová,“ popsal Jiří Müller.

Prodejny místem setkávání i výuky

Obchůdek zvaný lavočka je vybaven atrapami konzerv. „Legionáři si prodejny zakládali z vlastní potřeby, na Sibiři v zapadlých stanicích nebyla možnost pořídit si potraviny a třeba hygienické pomůcky. A tak nakupovali do zásoby, a potom to prodávali,“ zmínil. Armáda v nich nabízela přebytečné konzervy, později podobné prodejny přebírala charitativní organizace Inka. „S nimi přišlo i nedostatkové zboží jako psací potřeby, sortiment ze západu například konzervované hrušky z Kalifornie, losos nebo čokoláda,“ uvedl Müller.

Každý legionář zde navíc dostal zadarmo kávu, čaj nebo kakao. „V takových prodejnách potom trávili dost času a stávala z nich místa centrálního dění,“ řekl s tím, že zde si vyměňovali čerstvé informace. Inkaři zde vedli i různé kurzy. „Uvědomovali si, že se legionáři budou vracet domů a budou hledat uplatnění v dalším životě. A tak nabízeli kurzy účetnictví, psaní na stroji, nebo je učili jazyky jako francouzštinu nebo angličtinu,“ podotkl.

Medvěd nebo koně jako spolucestující

Typickým ochočeným zvířetem legionářů byl medvěd. „Legionáři měli řadu mazlíčků, v denících se uvádí králík, pes, ale opravdu typickým zvířetem, jelikož se pohybovali na Sibiři, byl opravdu medvěd. Chovali je už od malých medvíďat, vodili je na vodítku a cvičili,“ vysvětlil s tím, že v ubytovacím vagonu tak cestovalo 12 až 20 mužů a medvěd. I proto se ČSOL stala patronem jednoho medvěda hnědého v Zoo Hluboká nad Vltavou.

Legionáři nebyli pouze pěšáci, ale měli i jízdní pluky. „Využívali je průzkumné jízdní eskadrony, nebo dělostřelci, a tak na jedné straně vagonu cestovali muži a na druhé také koně. V zimě to bylo fajn, protože jim bylo teplo, i když to zrovna nevonělo,“ konstatoval Müller.

Vrátí se na podzim

V jižních Čechách legionáři zůstanou do 4. července, potom vyrazí do dalších částí republiky. „Vydáme se přes východní Čechy, do Prahy, zavítáme i na Moravu a Slezsko, ale v listopadu se vrátíme do Českých Budějovic,“ naznačil trasu. „To je naše předposlední zastávka, na závěr zavítáme do Plzně,“ dodal vedoucí posádky.

Vlak cestuje v běžném provozu a může vyvinout maximální rychlost 50 kilometrů v hodině. „Ostatní vlaky mají vyšší prioritu, popojíždíme ze stanice do stanice a čekáme na volnou trať. Ale zase nás stíhají fotografové. Zažil jsem i skupinu, která nás kvůli pěknému snímku předjížděla několikrát,“ poznamenal Müller. Cestou do Bechyně zaznamenali několik desítek takových nadšenců.

Momentálně soupravu táhne dieselová lokomotiva. „Československá obec legionářská má ale i parní lokomotivu, která je v renovaci. Z velké části jsou práce hotové, ale čeká se na kompletaci,“ prozradil závěrem. V druhé polovině se milovníci historie tak možná dočkají i dobové parní mašiny v čele.

Legiovlak

V letech 2011–2015 zakoupila Československá obec legionářská celkem 13 vyřazených historických vagonů. Jeden z plošinových vagonů dlouhodobě zapůjčily České dráhy a kovářský vagon zrekonstruovala a dodala slovenská strana v čele s Nadáciou Milana Rastislava Štefánika a Klubom historickej techniky RD Zvolen. Legiovlak se tak stal skutečně československým. V letech 2014 - 2018 vidělo Legiovlak na 600 tisíc návštěvníků. V současné době Českou Republiku obráží Legiovlak čítající 14 vagonů. Pro co největší přiblížení podoby legionářských vlaků a životních podmínek, bojové činnosti a zvyklostí našich dobrovolců, byly vybrány pro rekonstrukci nejčastěji používané vozy. Vlak se skládá z vozu polní pošty, těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, velitelského, obrněného a dvou vozů plošinových.